KOMENTÁŘ / Evropa úspěšně plní cíle v oblasti změny klimatu. S kolegy z Evropské lidové strany jsme hrdí na to, že je hnací silou při utváření a zavádění Zelené dohody. Jsme přesvědčeni, že změna klimatu je tou největší výzvou naší generace, kterou musíme zvládnout. Znamená to ale i to, že musíme také kritizovat legislativu, pokud neodpovídá našim standardům. Právě to je případ zákona o obnově přírody, a proto by měl být zamítnut.

Kontroverze okolo evropského zákona o obnově přírody odhalila hluboký rozkol mezi politiky, kteří se domnívají, že ochrana klimatu a přírody nemusí brát v úvahu žádné jiné zájmy, a těmi, kteří chtějí chránit přírodu i ostatní zájmy občanů Evropy. Debata, která byla nesmyslně vykreslena jako střet mezi ochránci přírody a jejími „ničiteli“, se ve skutečnosti týká dopadu politik v oblasti změny klimatu na životy Evropanů.

To se odráží i v razanci obvinění, která jsou proti nám vznášena. Liberální a sociálnědemokratičtí činitelé nás označují za „evropské Trumpovo hnutí“. Byli to přitom oni, kdo označil výsledky za „bezvýznamné“, když prohráli hlasování ve třech parlamentních výborech. Spíš to připomíná Trumpovo odmítnutí výsledků voleb v USA. Narativ těchto činitelů je jasný: pokud s námi nesouhlasíte, nejste demokrat – což je absurdní a pro budoucnost naší parlamentní demokracie v Evropě nesmírně znepokojivé.

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

Cílem zákona je vrátit přírodu do stavu z roku 1950. Po místních a regionálních samosprávách chce, aby dokázaly nemožné: zvrátit 70 let trvající změny v přírodě během přibližně 25 let. Tyto ambice jdou daleko za rámec našich mezinárodních závazků, které jsme podepsali, a svých cílů dosahují zmenšováním produkčních ploch půdy, lesů nebo moří, aniž by braly v úvahu sociální a ekonomické důsledky.

Aktuální verze zákona stanovuje, že bychom do roku 2030 měli obnovit přírodu ve 20 % oblastí, které „potřebují obnovu“, a do roku 2050 je pak zcela ozdravit. Problém je, že nevíme, kterých oblastí by se to týkalo, a Komise nám to odmítá sdělit. Víme jen, že definice těchto oblastí je tak široká, že by se její právní uplatnění mohlo týkat téměř celého evropského území. V současné podobě bude mít zákon obrovské důsledky pro plánovací a povolovací postupy místních, regionálních i vnitrostátních orgánů ve všech členských státech.

Hlavním nástrojem, který zákon navrhuje, je zmenšení produkčních ploch půdy, lesů a moří, aby se umožnila jejich obnova. To je myšlenka, která již dávno existuje ve Společné zemědělské politice – takzvané vynětí půdy z produkce – a která zavazuje zemědělce, aby 4 % své půdy nevyužívali a umožnili tak obnovu přírody. Ponechání půdy ladem je sice pro přírodu prospěšné, ale zároveň snižuje produkci potravin, což zvyšuje jejich ceny. Ve skutečnosti jsme toto vynětí půdy z produkce dočasně pozastavili ve chvíli, kdy ruská invaze na Ukrajinu ohrozila celosvětovou potravinovou bezpečnost. Naši zemědělci by měli produkovat co nejvíce, aby nám pomohli zvládat negativní dopady války. Zaslouží si náš vděk, nikoli kritiku.

I přes toto mimořádné opatření trpí Evropané inflací, která je způsobena zejména vyššími cenami potravin. V některých evropských zemích vzrostly ceny potravin o více než 20 %. Za těchto okolností je jednoduše nezodpovědné produkci potravin jakkoli snižovat. V zákoně o obnově přírody Komise navrhuje snížit produkční plochy půdy, lesů a moří o neuvěřitelných 10 %. Dokonce i Komise připustila, že se tím produkce potravin sníží. To odmítáme přijmout.

Dále čtěte

Greta protestuje před europarlamentem. Šojdrová s ní chce mluvit o tom, jak by mohly spojit síly

Evropský parlament čeká tento týden debata o návrhu pravidel pro obnovu přírody, který ho nebývale rozděluje. Hlasování má proběhnout ve středu. Pro…

Velmi široké definice v kombinaci s pevně stanovenými cíli budou mít mnoho negativních důsledků. Obnovení 20 % přírody na úroveň 50. let 20. století by například ve Vlámsku znamenalo ztrátu více než čtvrtiny zemědělské půdy. V Helsinkách by to mohlo znamenat zbourání budov, aby se příroda mohla vrátit zpět do původního stavu, přestože Finsko je téměř celé pokryto lesy. Ve Francii, Portugalsku a Španělsku by to znamenalo ponechání mrtvého dřeva na lesních půdách, což by zvýšilo riziko lesních požárů. V Nizozemsku se tím ještě více omezí povolování projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie a bydlení, než tomu bylo u předchozích evropských a vnitrostátních zákonů. U nás by mohlo dojít například ke zrušení vodní nádrže Nové Mlýny kvůli povinnosti obnovit zde původní lužní lesy. Zároveň by byla ohrožena řízená obnova lesů po kůrovcové kalamitě.

V neposlední řadě tento zákon přidá nevládním organizacím zabývajících se klimatem, jako je například Extinction Rebellion, další nástroj, jak na základě evropských zákonů hnát vlády před soud, aby tím zpomalily nebo zcela zabránily ekonomické činnosti v určitých oblastech. Namísto odstavování vlád prostřednictvím právních postupů bychom měli vytvořit zákony, které poskytnou realistický a účinný způsob, jak dosáhnout našich cílů v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti.

Zákon o obnově přírody má správné úmysly, byl by ale katastrofou nejen pro venkovské komunity, zemědělce, rybáře, ale i veřejné orgány, které by se musely vypořádávat s právními důsledky. Jsme proto přesvědčeni, že musíme hlasovat pro zamítnutí návrhu Komise. Řídíme se vědeckými poznatky, a také sociální a ekonomickou realitou, která ovlivňuje životy stovek milionů lidí v Evropě. Ti by měli být bráni vážně a Komise by měla se zákonem o obnově přírody začít znovu a lépe.

Autory jsou česká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) a předseda Evropské lidové strany Manfred Weber.