Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal minulý týden kárnou žalobu na jednoho pracovníka Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Uvedl to v pořadu České televize Otázky Václava Moravce. Chyboval podle něj tím, že v červnu informoval média o výslechu policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho. Veřejnost se o jejich předvolání k podání vysvětlení v souvislosti s policejní reorganizací dozvěděla dříve než policejní funkcionáři.

I když Zeman nebyl konkrétní, o předvolání policejního prezidenta a jeho náměstka informoval v červnu Českou televizi náměstek olomouckého vrchního žalobce Pavel Komár. Podle nejvyššího státního zástupce bylo sice samo předvolání v pořádku, ale už ne informování o něm.

Je evidentní, že Pavel Zeman se začíná klepat o svůj flek. Současná aktivita totiž zapadá do jeho oznámení z minulého měsíce, že nechá formou dohledu přezkoumat okolnosti kauzy tzv. brutálního úniku informací z trestního řízení, ze kterého bývalí šéfové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) spolu s olomouckým vrchním státním zástupcem Ivem Ištvanem obvinili zmíněné policejní funkcionáře.

Přitom únik konkrétních jmen do médií je pouze vrcholem ledovce. Je totiž evidentní, že celá konstrukce se SMS zprávou, která měla doputovat na telefon synovce vlivného olomouckého podnikatele Josefa Tesaříka, aby ho varovala před policejní razií ve firmě jeho otce následujícího dne, byla pouhou fabulací. Přitom tuto kauzu zhruba rok a půl prověřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. A i když byl případ před stejně dlouhou dobu odložen, Ištvan a jeho policejní gorily jej vytáhli na světlo boží v rámci tažení proti policejní reorganizaci.

Nelze přitom věřit tomu, že šlo o pouhý omyl. Tak zásadní věc, nota bene donekonečna omílaná, musela být jako mystifikace vědomě připravená vedením olomouckého vrchního státního zastupitelství.

Odpovědnost by tedy měl nést především sám Ivo Ištvan jako vrchní státní zástupce. Mimochodem on je Komárovým přímým kárným žalobcem, a pokud nekonal, měl by sám čelit kárné žalobě. Taková je alespoň praxe Nejvyššího správního soudu, který se kárnými žalobami na státní zástupce zabývá.

Celý útok proti vedení policie a ministerstva vnitra byl provázen tentokrát skutečně „brutálním únikem informací“ přes spolupracující zkorumpované novináře do médií, aniž by na to Pavel Zeman jakkoli reagoval. Jestliže se z Ištvana a jeho pacholků stalo monstrum, které ohrožuje přímo základy demokracie a právního státu, může za to jedině nejvyšší žalobce. Lži, manipulace úniky – to vše provázelo a provází od počátku, tedy již více než tři roky, i případ Nagygate, aniž by to ze Zemanovy strany vzbudilo jakékoli reakce.

Naopak, sám Zeman se v celé kauze namočil až po uši. V každoroční výroční zprávě totiž Nejvyšší státní zastupitelství zmínilo údajné prorůstání zločinu do vedení policie, když tam uvedlo, že „VSZ v Olomouci poukazuje na případy podezření z trestné činnosti policistů (úniky informací z trestních spisů, ovlivňování trestních řízení, organizovaná trestná činnost spočívající v „obchodování s informacemi o trestních kauzách). Tyto trestní věci jsou vysoce závažné, a to i s přihlédnutím k tomu, že řada případů ukazuje na špatný stav Policie ČR a na rozsáhlé prorůstání zločinu či klientelistických vazeb do struktur Policie ČR (případně i Generální inspekce bezpečnostních sborů), a to i do vysokých pozic, kde se koncentrují důvěrné a citlivé informace o trestních kauzách, což fakticky znemožňuje úspěšný a účinný boj se zločinem“. Zeman tak vlastně dodal tomuto drbu oficiální hodnověrnosti, když jej akceptoval do výroční zprávy.

Nemělo by rovněž zapadnout, že celou aféru okolo policejní reorganizace vyvolal právě Zeman dopisem premiérovi, který se vzápětí objevil Babišových v Lidových novinách.

Podání kárné žaloby na mouřenína Komára je tak pouze Zemanovou kouřovou clonou, která mu má pomoci zachránit si vlastní zadek, když se začal hroutit puč, který sám pomáhal aktivně nastartovat.

Dušan Šrámek, Česká justice