Nejvyšší státní zástupce Stříž pošlapával před rokem 1989 lidská práva. Hrozí jeho odvolání?

Za totalitního režimu byl Igor Stříž vojenským prokurátorem, který stíhal lidi například kvůli odepření vojenské služby z politických nebo náboženských důvodů. Po volbách ho odvoláme, tweetoval místopředseda ODS Stanjura z opoziční lavice. „Já si myslím, že teď jsou společensky závažnější problémy než řešit, kdo kde sedí,“ nechal se ale v Otázkách Václava Moravce slyšet nastupující ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Jak to tedy bude?

ODS a její předseda slibovali v předvolební kampani návrat k hodnotové politice. Zcela jistě i to byl jeden ze slibů, kterému voliči uvěřili, že personální politika Andreje Babiše, se kterým do státní správy přišla řada starých komunistických kádrů, skončí. „Já jsem vždycky upřednostňoval dialog. Jde o to, že pokud ten, kdo tu soustavu řídí, nebude nějakým způsobem schopen spolupracovat s vládou, tak se vymění. Zatím takové signály nemám,“ zdůraznil na konci října v Otázkách Václava Moravce Pavel Blažek na přímou otázku moderátora, zda Igor Stříž bude „odejit“.

K Deklaraci lidských práv a svobod se Československo přihlásilo v roce 1948 a v roce 1976 přibyla do dokumentu ještě práva politická a náboženská. To bylo od totalitního režimu pouhé divadlo pro západní média, na což upozorňovala Charta 77. Ta proto šalamounsky vyzývala komunistickou vládu, aby dodržovala „aspoň“ ty mezinárodní závazky, k nimž se přihlásila.

A právě mezi práva politická a náboženská patřilo i odmítnutí vojenské služby v armádě totalitního státu. Žaloby na tyto odpírače psal a u soudu zastupoval stát jako vojenský prokurátor právě Igor Stříž. „Zákonná sazba byla od jednoho roku do pěti let. Ale tady bylo ještě to, že někteří byli za ten samý trestný čin souzeni opakovaně,“ říká k tomu právník Lubomír Müller, který zastupuje tehdejší odpírače u rehabilitačních soudů.

Tak například Michal Habiňák byl od roku 1978 opakovaně odsouzen, dohromady si odseděl devět let a propuštěn byl na jaře 1989. Pikantní je, že řada odsouzených o rehabilitaci po roce 1989 ani nepožádala, protože u rehabilitačních soudů prý budou sedět stejní lidé. „Ano, setkal jsem se s ním při některých rehabilitačních řízeních, on tam vystupoval jako státní zástupce,“ potvrzuje právník Müller a dodává: „Víte, podle mě je těžké, když někdo navrhoval takové rozsudky – a opakovaně, aby se pak vnitřně přerodil, činil pokání a nastoupil novou cestu.“

A to je ten kardinální problém celého polistopadového vývoje České republiky. Například v tomto případě máme před sebou člověka, který nastoupil na vojenskou prokuraturu podle svých slov proto, aby se vyhnul klasické vojenské službě. Člověka, který pak pošlapával lidská práva a ničil někomu to nejdražší, co všichni máme – život. Jak lze takovému člověku věřit? A za další, ony ty omluvy, že šlo o mladickou nerozvážnost, lze snad brát v potaz v případě, že by ukradl v obchodě žvýkačky, ale ne v případě, že poslal jiného člověka do vězení na devět let, navíc v tom nejlepším životním období. A chceme takové osobnosti, aby držely ten pomyslný mravní štít české spravedlnosti?