Lubomír Zaorálek (SOCDEM) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Lubomír Zaorálek, bývalý vrcholný představitel České strany sociálně demokratické, předseda i místopředseda poslanecké sněmovny a ministr ve vládách Bohuslava Sobotky (ČSSD) a Andreje Babiše (ANO), se v Otázkách Václava Moravce opět jednou přestal kontrolovat a vzteky takřka bez sebe srovnal bývalého diplomata Petra Koláře se Zemanovou šedou eminencí Martinem Nejedlým. A Kolář je prý daleko horší.
„Firma, ve které působí Petr Kolář a která měla dlouhodobý kontrakt s Gazprombank, což v podstatě je to klubko zmijí, které pracuje pro Vladimira Putina v Gazpromu,“ v rozčílení ze sebe vychrlil Zaorálek. A své tvrzení ještě zdůraznil nečekaným příměrem.
Velký Zao by si měl zamést před vlastním prahem
„Martin Nejedlý byl pouze legrační figurka, on byl zaměstnancem zahraniční pobočky Lukoilu. Ale já vám opakuju a vy to nechcete poslouchat, ta firma, ve které pracuje Petr Kolář, je firma, která po okupaci Krymu pomáhala Gazprombank vyhýbat se sankcím,“ prohlásil Zaorálek.
Nežli se pustí do podobné kritiky, měl by si „velký Zao“, jak mu je přezdíváno, zamést v první řadě před vlastním prahem. Skandálů a bezpečnostních rizik, hrozících zavléci Českou republiku hodně daleko na východ,bychom během politické kariéry tohoto absolventa oboru marxisticko-leninská filozofie a politická ekonomie nalezli poměrně slušnou řadu.
Jen namátkou. V roce 2014 podepsal jako ministr zahraničí s čínským protějškem prohlášení o prohloubení politické a ekonomické spolupráce, kde za Českou republiku slíbil nepodporovat samostatnost Tibetu v jakékoliv formě, což se samozřejmě nelíbilo opozičním pravicovým stranám.
Do ještě servilnější polohy se postavil o dva roky později, když byl iniciátorem zbabělého a vůči Číně doslova podlézavého Prohlášení čtyř, které bylo reakcí na setkání tehdejšího ministra kultury Daniela Hermana s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou. Čtveřicí zbabělců, kteří dokument podepsali a před komunistickou Čínou uctivě nahrbili záda, byl kromě Zaorálka tehdejší prezident Zeman, předseda senátu Štěch a předseda poslanecké sněmovny Hamáček.
Ani to však Zaorálkovi evidentně nestačilo, přestože si z něj a jeho spolusignatářů tropila veřejnost posměch a přirovnávala je ke gangu čtyř, tedy čínské mocenské struktuře vzniklé po smrti diktátora Mao Ce-tunga.
Velký kýbl špíny za relativně krátkou dobu
V červnu 2017 rozdmýchal opět mezinárodní mínění, když v reakci na sílící islámský radikalismus prohlásil, že „je třeba si připomenout, za kolik životů mohly v minulosti zločiny západních kolonialistů“. Britský The Guardian tehdy dokonce podotkl, že Zaorálkovo prohlášení by mohlo být chápáno jako ospravedlnění zločinů, jichž se džihádisté dopouštějí.
A o další rok později pak způsobil rozruch a spory mezi Českou republikou a Vietnamem, neboť opět raději nedržel jazyk za zuby a označil imigraci z Vietnamu za bezpečnostní riziko, protože mnoho Vietnamců je v České republice zapojeno do organizovaného zločinu, zvláště prodeje drog. Na jeho slova dokonce reagovalo protestní nótou vietnamské velvyslanectví.
A to necháváme stranou Zaorálkovy vztahy s Milošem Balabánem, jehož „bezpečnostní konferenci“ dal v roce 2020 jako ministr kultury záštitu, ačkoliv v té době již musel vědět, že Balabánovy aktivity tajně platila čínská ambasáda, což vyústilo až ve zrušení Česko-čínského centra Univerzity Karlovy. Podle BIS a západních tajných služeb Čína podobným způsobem prosazovala nejen svoje zájmy, ale navíc prováděla i špionáž.
Za relativně krátkou dobu dost velký kýbl špíny na to, aby si mohl Zaorálek jakkoliv vyskakovat vůči současné, či dokonce teprve budoucí politické garnituře. Jeho místo by mělo být někde v tichém koutku, kde by měl šoupat nohama. Nebo možná klečet na hrachu.
