FOTO: youtube
Soudný člověk bez odborných znalostí může jen těžko zaujmout okamžitě jednoznačné či oslavné stanovisko k události, jakou bylo včerejší zabití elitního íránského generála Kásima Solejmáního americkým dronem na letišti v Bagdádu. Pak se ale v celkovém šumu reakcí začnou ozývat i hlasy, které mají tak jasně rozvratný a manipulativní ráz, že je nelze jen tak tolerovat.
Takovým hlasem byl včera bývalý ministr zahraničí za ČSSD Lubomír Zaorálek: Je lehce bizarní, že jde přitom o současného ministra kultury.
Zaorálek na svém Twitteru napsal:
„Zabití írán. generála Sulejmáního je nebezpečná provokace,která bude znamenat eskalaci situace v regionu. D. Trump si tímto siláckým gestem vyrobil další problém do blížících se prezident. voleb v USA.“
Na tomto vyjádření ministra, jemuž je zjevně kultura příliš těsná a tak vydává zahraničně politická stanoviska, je mimořádně vážné jeho záměrné převracení optiky. Jeho slova o americké provokaci jsou obyčejnou drzostí.
V posledních dnech jsme na západních i arabských televizních kanálech mohli sledovat děsivé záběry hořící budovy americké ambasády v Bagdádu. Akci, která se vydávala za výraz nespokojenosti Iráčanů s přítomností amerických okupantů, ve skutečnosti organizovaly šíitské milice „Lidové mobilizační síly“ (PMF), které podporuje Írán. Jeden z jejich velitelů Abú Mahdí Muhandis zahynul v pátek ráno spolu se Solejmáním, když ho přijel vítat na letiště. Solejmání přitom velel elitním jednotkám Kuds, které se zabývají právě vývozem zástupných válek z Íránu do dalších zemí Blízkého východu. Tyto války zastupují šíitský džihád proti Izraeli a Americe.
Slovo „Kuds“ je arabským pojmenováním pro Jeruzalém. Hlavním cílem těchto jednotek je totiž zničení státu Izrael a předání celého Jeruzaléma muslimům. Generál Kásim Solejmání byl právě proto význačnou íránskou celebritou, jelikož ostentativně po dvě desetiletí řídil akce proti Izraeli a také proti Američanům. Při pohledu do liberálních západních novin, které rozhodně neobdivují Donalda Trumpa, se dozvíme, že na Solejmáního kontě je celá dlouhá série zločinů, jako třeba účast na atentátu na bývalého libanonského premiéra či bombový útok na židovské centrum a izraelské velvyslanectví v Buenos Aires, k čemuž použil teroristy z Íránem podporované palestinské teroristické organizace Hizballáh.
Podpora palestinského terorismu byla skutečnou specializací generála Solejmáního, který jinak doma působil i jako filosof i náboženský mystik. Izrael si už v roce 2002 stěžoval na půdě OSN, že Írán dodal Hizballáhu 10 000 raket o doletu do 70 km. Tyto rakety léta zabíjely izraelské civilisty. Další specializací generála-filosofa byla vojenská podpora syrského prezidenta Bašára Asada v jeho boji proti vlastnímu obyvatelstvu, který mimo jiné přispěl i k migrační tsunami v roce 2015.
Je přirozeně velmi těžké odhadnout, zda tato konkrétní americká akce, kterou osobně schválil prezident Donald Trump, byla nezbytná a strategicky správná. Jeho administrativa tvrdí, že útok na íránského generála zachránil americké životy a že povede k zastrašení Íránu. Demokratická opozice v USA se naopak obává další eskalace násilí. Ale nikdo přitom nepochybuje, že tu byl zabit zločinec, třebaže populární mezi Íránci. List New York Times ale i toto tvrzení v obsáhlé rešerši mírně zpochybňuje, když píše, že Solejmání byl pro některé íránské politiky až příliš silný, neboť těžil z osobní podpory duchovního vůdce Chameneího. Ten Solejmánímu koneckonců při udělování medaile řekl, že s nadějí očekává jeho mučednickou smrt. Aby mohl přijít do nebe.
Když Lubomír Zaorálek píše o americké provokaci, tak se tím staví na podivnou stranu sporu. Byl to totiž Kásim Solejmání, kdo provokoval vychloubačnými a agresivními výroky americké generály. Posílal jim i esemesky, aby si uvědomili, že je to on, kdo řídí Blízký východ. A snažil se tyto výroky podpořit konkrétními teroristickými akcemi.
Americké dilema je celkem jasné, ale těžko řešitelné. Mají si američtí diplomaté a generálové nechat líbit, když jim někdo ze země, v níž jejich armády neoperují, vraždí vojáky a útočí na ambasády? Mají ukázat sílu, anebo naopak trpělivost, aby nerozpoutali válku? A co rozpoutají, když naopak ukáží slabost?
Americká slabost by rozhodně nebyla vítězstvím světové bezpečnosti. Jestli jím bude po útoku na Kásima Solejmáního americká síla, to teprve uvidíme. Jisté je ale to, že Zaorálkovo stanovisko by nemělo být postojem našeho státu.
