Prezident Zeman se nechal slyšet, že příští úterý jmenuje Lubomíra Zaorálka ministrem kultury. Skončí se tak téměř tříměsíční nedůstojná fraška, kterou rozehrála hlava státu. Vítězem sporu není nikdo a ve výsledku bylo celkem jedno, kdo do uvolněného ministerského křesla usedne. Premiérovi a prezidentovi by se totiž nepostavil Šmarda a neudělá to ani Zaorálek.

Jakkoliv je to smutné, kultura je z vládního pohledu vždy brána jako „ta poslední“ na řadě. Vidět je to nejen při debatách o rozpočtu, ale také na vztahu předsedy vlády k ministrovi tohoto rezortu. Nejinak to bude i za „panování“ Lubomíra Zaorálka.

Ministr kultury má totiž nezáviděníhodnou pozici. Musí za pár miliard dělat zázraky, a přitom počítat s tím, že nic nebude dobře. Ani moc potenciálních úspěchů, které by se daly marketingově využít, očekávat nelze. Šéf rezortu také nebývá tím, kdo by výrazně zasahoval do fungování vlády.

Přestože to poslední týdny vypadalo, že by se mohla koalice rozpadnout, šlo spíš o letní divadlo pro pobavení Miloše Zemana. Jak už je dnes vidět, zúčastnili se ho všichni bez větších šrámů a Babišův kabinet zase bude „makat“. Je ovšem zcela liché řešit, jestli by Zaorálek mohl premiérovi kazit jeho mocenské choutky.

Exministr zahraničí sice ve volební kampani Babiše kritizoval, jindy si z něj dělal legraci, ale to bývávalo. Po vyhlášení výsledků se stáhl do ústraní a mnozí netušili, zda je stále alespoň poslancem. Na chvíli o Zaorálkovi bylo slyšet, když se dohadovala koalice ANO-ČSSD a člen Sobotkova kabinetu důrazně nesouhlasil. Najednou se ovšem v telefonu ozval Jan Hamáček a ze Zaorálka zase bude ministr.

Všechny spory s Babišem jsou zapomenuty, stejně jako tomu je u jisté nevraživosti vůči prezidentovi. Nový ministr kultury totiž, když se to hodí, dokáže zapomenout i na hádky a staré křivdy.

Zaorálek tedy skutečně nejde do vlády, aby byl přísný na jejího předsedu, nebo se s ním dokonce hádal. Stejně by to ovšem dopadlo i u Michala Šmardy, který byl původně vybraným adeptem Jana Hamáčka.

Posledním sociálním demokratem, který se Babišovi dokázal ve vládě postavit, byl totiž Milan Chovanec během diskutované reorganizace policie. Tenkrát šlo ovšem o spor ministrů financí a vnitra. Jak by ale chtěl bojovat ministr kultury s premiérem? Jaké argumenty na nekompetenci Babiše v čele vlády by asi chtěl používat? Nejde přece kritizovat nekulturního a do kýče zamilovaného člověka, že nerozumí kultuře.

Navíc ani nebude Lubomír Zaorálek mít šanci dokázat, jak zkušeným je rétorem, a předvést, že jeho projevy bývají tím nejlepším, co lze ve sněmovně slyšet. Možná na interpelacích, ale ani tam nebývá ministr kultury často dotazovaným.

Je sice hezké, že sám Zaorálek hovoří o důležitosti funkce ministra v kontextu celé vlády, ale je třeba si stále opakovat, jaký rezort povede. Jedná se tedy o snesitelnou „záplatu“ do příštích voleb. Hlavní bude neudělat výraznou chybu a držet sociálnědemokratickou pozici ve vládě. Na žádné velké ukazování na veřejnosti to opravdu nebude. Natož na šarvátky s mocipány.

Revue Forum Banner
Vilém Besser
Vilém Besser
Redaktor a komentátor deníku FORUM 24
Další články autora