NÁZOR / Lubomír Zaorálek, známý milovník totalitních režimů, je dlouhodobě nejviditelnější tváří té nové a lepší ČSSD, tedy pardon, SOCDEM. Jeho výroky představují jednu perlu za druhou a bohužel mu nikdo zatím neřekl, že by bylo skvělé, kdyby konečně mlčel. A tak tu máme další nesmysl do sbírky „Jmenuji se Zaorálek a chci být vidět za každou cenu“.

Bývalý ministr svými myšlenkami tentokrát oblažil čtenáře na webu CNN Prima News. Nejprve se zastal Andreje Babiše, který podle něj v žádném případě nepředstavuje bezpečnostní riziko, za které ho označil šéf diplomacie Jan Lipavský, na něhož předseda hnutí ANO následně sháněl kompro. Něco takového ale Zaorálkovi, který s Babišem seděl ve vládě, samozřejmě nevadí.

Ještě lepší jsou ale jeho výroky o Petru Pavlovi. „Přijde mi riskantní a velmi nebezpečné, že si v demokratické společnosti může určitá skupina zámožných lidí, oligarchů, někoho vyhlédnout a říct, že z něj udělá prezidenta, vloží do něj peníze a podaří se jim to. Ten systém by se měl změnit. Na kampaň potřebujete desítky milionů korun a není snadné je jen tak získat,“ prohlásil Zaorálek.

To je vskutku dojemné. Zaorálek a jeho strana, která je, doufejme, definitivně mrtvá, osm let legitimizovali miliardáře a oligarchu ve funkci ministra financí a později na postu předsedy vlády. A tentýž Zaorálek teď bude mistrovat prezidenta, který dostal od voličů miliony hlasů a má silnější mandát, než kdy bude mít jakýkoli sociální demokrat, a tvrdit, že jej někam dosadili oligarchové.

Někteří lidé vskutku nemají ani svědomí, ani soudnost a už vůbec ne sebereflexi. Byl to právě Zaorálek a jeho kolegové (vzpomínáte si ještě na toho zmateného pána v červeném svetru, který se jmenoval Jan Hamáček a zničil sociální demokracii kvůli autu s majáčkem?), kteří dovolili, aby náš stát převzal holding Agrofert a jeho šéf. A ani Zaorálek, ani nikdo další se za to nikdy neomluvili.

Jak je vidět, Zaorálek se od Ruska, kterého se tak rád zastává, mnohé naučil. Například to, že vůbec není nutné si zamést před vlastním prahem, ale naopak lze tvrdit úplně cokoli, postavit pravdu na hlavu, ze lži dělat samozřejmá fakta, a když jste dostatečně drzý, ono to projde. To chce vážně silný žaludek, ale nemusíme se bát, Zaorálek ho má.