Lubomír Zaorálek (SOCDEM) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Místopředseda SOCDEM Lubomír Zaorálek zmínil, že z Moskvy a Washingtonu „zaznělo“, že by Ukrajina před nějakým jednáním s Ruskem měla uspořádat volby. Mělo by se jasně říct, že je to nesmysl. Tlačit Ukrajinu k něčemu takovému je ze strany Moskvy směšné a ze strany Američanů by to bylo hloupé.
„V posledních dnech zaznělo jak z Washingtonu, tak z Moskvy, že by nejdřív měly být volby na Ukrajině, a tohle samozřejmě zní pro prezidenta Zelenského velmi nepříjemně, protože to vytváří dojem, jednak jako kdyby byli Rusové s Američany na tomto dohodnuti, na takovémto společném postoji, a druhá věc, to může snadno působit dojmem, že hledají jiného partnera, než je prezident Zelenskyj. Takže jedna věc je, když říkáte, že Zelenskyj řekl, že je ochoten a připraven jednat, a druhá věc je, že z obou stran jako kdyby zaznívalo, že jednání ano, ale veliký otazník, jestli to má být zrovna Zelenskyj,“ sděluje Zaorálek a víc se od něj nedozvíme.
Jak s Washingtonu, tak z Moskvy, zaznívá, že před jakýmikoliv jednáními by na Ukrajině nejdříve měly být volby. pic.twitter.com/LCcD30r5VH
— Lubomír Zaorálek (@ZaoralekL) February 7, 2025
Na Ukrajině se volby za válečného stavu nekonají. Podle ústavy se to týká parlamentních voleb, prezidentské volby se výslovně nezmiňují, ale tamní ústavní právníci mají za to, že se jedná o analogickou záležitost. Zřejmě si to myslí i občané, kteří by se mohli ozvat jako první, kdyby byli situací znepokojeni. Přitom Volodymyr Zelenskyj dokonce ani není první v žebříčku popularity, tam se umístil loni s 27 procenty bývalý vrchní velitel ozbrojených sil Valerij Zalužnyj, dnes velvyslanec ve Spojeném království. Zelenskyj by podle tohoto průzkumu dostal asi 16 procent. Přesto jeho legitimitu nikdo nezpochybňuje, byť mu vypršelo funkční období. Že je příčinou válka, kterou nezpůsobil, každý soudný člověk ví.
Pak jsou tu ti méně soudní a demagogové, vesměs v zahraničí. Amerika má za sebou volby v roce 2016, kdy se za Trumpa ze všech sil postavili profesionální ruští trollové. Jen Facebook tehdy před volbami zrušil 5,8 milionu falešných účtů. To není přepsání, byly jich skutečně miliony. Než k tomu došlo, nepochybně odvedly „dobrou práci“. Ruskem produkovaný (a za americký vydávaný) obsah vidělo 126 milionů Američanů. Donald Trump se ze všech sil snažil mařit vyšetřování ruského vlivu na volby. Důvod byl jasný, to ovlivňování bylo v jeho prospěch. Trumpův syn se sešel s ruskou právničkou Natálií Veselnickou, která nabízela údajně kompromitující materiály na Hillary Clintonovou, a jak jeho maily dokazují, byl tou představou nadšen.
Volební výsledek v roce 2020 Trump popřel a pokusil se udržet si moc podvodem. V hodinovém (a na nahrávce dochovaném) telefonátu do státu Georgia státnímu tajemníkovi Bradu Raffenspergerovi se domáhal, aby mu tam „dopočítali“ hlasy. Nutil vlastního viceprezidenta Mikea Pence, aby nepotvrdil volební výsledek. Projevem vzbudil vášně davu, který pak napadl Kapitol, kde se měla volba schvalovat. Několik hodin nato vystoupil v televizi a neudělal nic, aby se pokusil řádění svých stoupenců zastavit. Čtyři roky výsledek voleb popíral a prohrál na tom desítky soudů i před republikánskými soudci. Impeachmentu zabránili jemu oddaní republikáni.
V posledních volbách ho podpořil Elon Musk a další digitální baroni a věnovali na to asi 300 milionů dolarů a propagandistickou sílu sítě X s dosahem 200 milionů lidí, kterou si Musk koupil. Deformace rovných voleb jako z čítanky. Už desetiletí ale vliv obrovských peněz umožňuje svérázný (pro Evropany) výklad článku americké ústavy, který to považuje za formu projevu svobody projevu. Budiž, jen nás může napadnout, kolik takové svobodné slovo stojí v přepočtu na dolary. Dnešní Amerika skutečně není zemí, která by měla druhé poučovat o důležitosti svobodných voleb a hlasu lidu.
O Rusku jako autoritě ohledně svobodných voleb není třeba vůbec mluvit. Vladimir Putin byl nejdřív vybrán jako nástupce Borise Jelcina úzkou vrstvou lidí kolem chátrajícího prvního ruského prezidenta, který sice v roce 1991 Rusko nejdřív uchránil před pučem komunistických konzervativců, aby o několik let později nechal střílet na budovu parlamentu a vedl za pomoci amerických poradců volební kampaň tak důkladně, že se povedlo před občany zatajit i jeho infarkt. Vladimira Putina, tehdy premiéra, nejdřív udělali úřadujícím prezidentem a pak nasadili všechny propagandistické páky, aby byl zvolen. Od té doby vládne čtvrt století, ústava se měnila podle potřeby, aby mohl vládnout věčně, významnější protikandidáti jsou buď mrtví, v lágru, nebo v exilu. A tohle Rusko, které se pod rouškou „denacifikace“ pokusilo sesadit Zelenského, najednou trvá na volbách.
Od Lubomíra Zaorálka bychom očekávali, že takové směšné nápady bleskově odmítne a nebude „slyšet hlasy“. Jak by takové volby asi mohly vypadat? Jak se zajistí bezpečí voličů a jak by hlasovali lidé na Ruskem okupovaných územích? Jak Ukrajinci v zahraničí? Jen u nás je jich skoro 600 tisíc. Kdo vyloučí ruské zasahování do voleb a jak vynechat z kampaně válku a spory o způsob jejího vedení, aniž by z toho netěžilo Rusko? Nedává to žádný smysl, a když už to Zaorálek nakousne, čekali bychom nějaký názor.
Zatím jsme si jen z jiného příspěvku mohli povšimnout, že veteránovi sociální demokracie se prezident Zelenskyj a Petr Fiala prý jeví jako „mouřeníni“, kteří posloužili a mohou jít. Tihle dva ale neudělali nic špatně, vykonali jen to, co bylo v danou chvíli správné a nutné. Čemu a komu posloužil Lubomír Zaorálek, to by si měl nejdřív ujasnit on sám.
