Vladimir Putin FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Je načase začít brát potenciální rozpad Ruska vážně. Řada analytiků se domnívá, že by k němu mohlo dojít v důsledku neúspěšné války Vladimira Putina na Ukrajině. Ačkoli by světu bylo lépe s mnohem oslabenějším Ruskem, jeho pád nemusí proběhnout hladce. Pokud se ale Západ obává chaosu a nepředvídatelnosti, tak ty vidíme v této zemi celou dobu od rozpadu SSSR. Jen to nebylo vždy tolik znát.
Politolog Alexander J. Motyl z Rutgers University-Newark v článku na webu The Hill cituje experty, kteří popisují různé možné scénáře dalšího vývoje. Janusz Bugajski z Jamestown Foundation odhaduje, že Rusko „jako obstarožní stát, pod intenzivními mezinárodními sankcemi a zbavené své surovinové základny na Sibiři, bude mít značně omezené možnosti napadat sousedy“. V důsledku toho se „východní linie NATO stane bezpečnější; zatímco Ukrajina, Gruzie a Moldavsko získají zpět svá okupovaná území a budou žádat integraci do Evropské unie a NATO bez obav z reakce Ruska“. Kromě toho se „země ve střední Asii budou cítit stále svobodněji“.
Sloupkař listu Washington Post David Ignatius je pesimističtější. „Roztříštěné a demoralizované Rusko je ďáblovo hřiště. Vnitřní rozvrat Ruska představuje pro Putina vážné dilema, ale byl by velmi nebezpečný i pro Západ.“
Tatjana Stanovaja z Carnegie Endowment for International Peace zaujímá středovou pozici. Píše, že na jedné straně „Kreml bude současně zápasit s prohlubující se krizí Putinova vedení, rostoucím nedostatkem politické odpovědnosti, stále neúčinnějšími reakcemi úřadů na nové výzvy, sílící roztříštěností elit a společností, která je stále více proti establishmentu“. Na druhou stranu, i když „svět bude muset bojovat s nebezpečnějším a nepředvídatelnějším Ruskem“, je pravděpodobné, že „tento obrat dovnitř může vést k pragmatičtějšímu přístupu k válce proti Ukrajině“.
Bugajského optimismus pramení z toho, že vidí Rusko po rozpadu jako jakýsi zbytkový stát pod mezinárodním dohledem, kterému by chyběly ekonomické a vojenské zdroje potřebné k realizaci imperiálních ambicí. Rusko redukované na oblast ohraničenou Petrohradem, Moskvou a Nižním Novgorodem by okamžitě přestalo být významným geopolitickým hráčem. Ignatius se – stejně jako Stanovaja – obává procesu rozpadu Ruska, který by byl i za nejlepších okolností velmi chaotický a výsledkem by byla značná nepředvídatelnost.
Kdo má pravdu? Ignatius a Stanovaja soudí, že ruské elity jsou roztříštěné a nemají žádnou představu o budoucnosti země. Rusko je ovšem v chaosu již 30 let a za Borise Jelcina v 90. letech to bylo jen víc vidět. Putinovi se ale rozhodně nepodařilo vybudovat soudržnou společnost a fungující ekonomiku. Povedlo se mu jen vybudovat silnější režim a stát, ale uvnitř země řádí obrovská korupce. Postsovětské Rusko bylo také nepředvídatelné, jak ukazuje příklad Vladimira Putina, který se několikrát uchýlil k činům, které u něj kdysi nikdo nečekal.
„Sousedé Ruska a Západ žijí s hluboce nestabilním a nepředvídatelným Ruskem již tři desetiletí. Ať už jsou příčiny tohoto stavu jakékoli, je téměř nulová pravděpodobnost, že se Rusko náhle zbaví své nestability a nepředvídatelnosti a zastaví skluz směrem k rozpadu,“ konstatuje politolog Alexander J. Motyl.
„Nestabilita a nepředvídatelnost jsou dány vnitřním stavem Ruska a ten bude pokračovat bez ohledu na to, co udělají Západ nebo Ukrajina. Jediné, co mohou Západ a Ukrajina udělat, stejně jako ostatní sousedé Ruska, je vyhrát válku, izolovat se od ruského chaosu a představit si, co bude třeba činit do budoucna,“ uzavírá politolog.
