Spolková republika Německo je v EU nejdůležitějším obchodním partnerem Čínské lidové republiky. A dlouho bývala i jakýmsi čínským advokátem… Jenže od minulého roku se v Německu výrazně zhoršil obraz „lidové“ Číny, který je tak podle průzkumů veřejného mínění nejhorší za posledních 18 let. Podle aktuální studie amerického Pew Research Center se 71 % Němců dívá na Čínu negativně. Ostatně i zářijový video-summit EU–ČLR ukázal, že doba evropsko-čínských líbánek skončila.

Negativní obraz Číny se šíří ve většině západních zemích, k „lidové“ Číně jsou zatím nejpřátelštější Španělé a Italové. K největšímu obratu veřejného mínění ve vztahu k Číně došlo zejména v Austrálii, kde vzrostlo z 24 % v minulém roce na aktuálních 81 %! Australská vláda totiž požadovala nezávislé vyšetřování příčin pandemie nového koronaviru, na což čínští komunisté reagovali ekonomickými sankcemi vůči australským firmám. Je třeba připomenout, že Austrálie si již nebere servítky a soustavně upozorňuje na infiltraci čínských zpravodajských služeb, například v univerzitním prostředí, a to je fenomén, který zasáhl i Česko.

Deziluze z okouzlení „lidovou“ Čínou (nejen) v západních zemích a negativní postoj k čínským aktivitám ve světě jde samozřejmě na vrub nezvládnuté pandemie tzv. čínské chřipky, jejíž ohnisko bylo ve Wu-chanu a kolem níž čínská komunistická vláda mlžila a neustále mlží.

Jenže rostoucí globální skepse vůči čínské komunistické tyranii, tvářící se jako nástroj modernizace, má ještě další důvody. Na prvním místě je to pokračující likvidace občanských práv a politických svobod v Hongkongu, v celém světě též rezonují zprávy o perzekuci Ujgurů, kterou lze podle dostupných zpráv hodnotit jako genocidu. Špatnou pověst si Čína získala i novou (a velmi brutální) „kolonizací“ Afriky. Rovněž hospodářská konfrontace mezi USA a Čínskou lidovou republikou zásadně změnila postoj většiny zemí EU k Číně, která je i zde stále více vnímána jakožto bezpečnostní hrozba.

Čínská lidová osvobozenecká armáda navíc zveřejnila provokativní propagandistická videa, na nichž můžeme vidět simulaci vojenské invaze na Tchaj-wan nebo bombardování amerických jednotek na Guamu v souostroví Mariany v Tichomoří. V „lidové“ Číně je tamější komunistickou stranou podporován čínský etnický nacionalismus stejně jako čínský imperialismus, který v rámci podivného marxisticko-konfuciánského blábolu zdůrazňuje bezvýhradnou nadřazenost údajně tisícileté čínské civilizace nad ostatním světem.

Po letech „usměvavé politiky“ soudruha Si Ťin-pchinga, generálního tajemníka KS Číny a předsedy Ústřední vojenské komise ČLR, který je formálně dekorován i titulem prezidenta republiky, ukazuje imperialistická a revizionistická Čína ostré drápy… Konfrontační a stále více agresivní je i čínská diplomacie, již nyní reprezentují především tzv. vlčí válečníci, mladí diplomaté odchovaní v nacionalistickém duchu. Jeden z nich je též velvyslancem v České republice!

Ačkoliv se „lidová“ Čína snaží budit dojem jakési mírumilovné „soft power“, budující globální konsensus, právě v čase koronavirové pandemie ukázala svou pravou tvář. Čínská lidová republika představuje formu nanejvýš agresivní tyranie s imperiálními ambicemi, jakou svět dosud nepoznal. Západ a celý svobodný svět tak stojí tváří v tvář dosud nevídanému ohrožení, které je třeba pojmenovat a jemuž bude nutné čelit.

Nenechme se mýlit, že se nás snad zrovna v Česku tato čínská hrozba netýká. Právě naopak! Česko jakožto člen NATO a Evropské unie, tj. jako země s přístupem k důležitým informacím a rovným hlasem v rámci těchto dvou mezinárodních organizacích, by bylo pro Čínu skvělou kořistí. České zpravodajské služby na čínskou infiltraci soustavně upozorňují. K tomu je třeba lakonicky podotknout, že ten, kdo tato varování bagatelizuje, a může to být klidně i prezident republiky, je via facti vlastizrádce.

Zdroj statistických údajů Pew Research Center: Frankfurter Allgemeine Zeitung (7. 10. 2020)