Češi jsou největšími euroskeptiky v Evropské unii. Ačkoli je většina z nás pro členství v EU, a to hlavně kvůli očividným výhodám, tak vůči potřebám a starostem našich partnerů jsme spíše chladní. Když nyní Německo navrhuje, aby si členské země rozdělily migranty v azylovém řízení, tak se náš předseda vlády ani nepotřebuje s návrhem pořádně seznámit, a hned ho shazuje ze stolu.

„Jsem překvapen, že se to znovu vrací na stůl,“ sdělil stroze Andrej Babiš zpravodaji ČTK. „Přerozdělování migrantů zásadně odmítáme.“ Předseda koaliční ČSSD Jan Hamáček věc bagatelizoval jako pouhý návrh svého kolegy německého ministra vnitra Horsta Seehofera. Státy V4 si podle Hamáčka už potvrdily společný odmítavý postup.

Horst Seehofer přitom v materiálu, který se jmenuje „Podnět k zamyšlení“, doporučuje dobrovolné přebírání migrantů z oblasti Středomoří, protože těmto státům je třeba pomoci. Nejde o vnucování uprchlíků, jak tu rádi lžou populisté, nýbrž o to, že jednotlivé státy si mají vzít na starosti vyřizování žádosti o azyl a mají se samy rozhodnout, zda bude žadateli poskytnuta ochrana. Je to tudíž nový systém, nad nímž by se ctění pánové ze slavné a hrdé České republiky i dalších států V4 mohli alespoň zamyslet. Ale to se zjevně nestane.

Česká republika a další postkomunistické země způsobí svým spojencům další zklamání a utrží další ostudu. Vlastně o takových věcech, jako je pomoc spojencům v nouzi, nemá podle států V4 vůbec smysl mluvit. Normální Němec, nebo třeba i Belgičan, Holanďan, Rakušan či Francouz si totiž řekne: My jim tam posíláme miliony eur, aby doběhli průměrnou úroveň kontinentu, a oni nám nikdy v ničem nevyjdou vstříc. Proč tu tedy jsou?

Měli bychom se důkladně ohlédnout za tím, jak se my Češi v Evropské unii vlastně celkově chováme. Jsme v podstatě proti všemu, co by jen trochu zavánělo malou obětí. A náš stát vystupuje proti akceptování takových pravidel slušného chování, které by se dotkly poživačnosti našich mogulů.

Když nás Řecko poprosí, abychom si vzali na starost pár desítek syrských dětí, tak se na řecké přátele drze vykašleme. Předseda sociálních demokratů si dokonce vymýšlí, že vůbec nejde o děti, a dezinformační weby blízké prezidentovi a vládě zesměšňují europoslankyni Šojdrovou (KDU-ČSL), která usiluje o solidární přístup České republiky, a tedy o záchranu její pověsti.

Když naši vládu Evropská komise vyzvala, aby zastropovala přidělování evropských dotací tak, aby tyto peníze nepožíraly velké holdingy typu Agrofert, nýbrž aby se ve větší míře dostaly k drobným zemědělcům, tak se premiér a agrobaron Andrej Babiš spolu s ministrem zemědělství Tomanem z agrobaronské rodiny na tento požadavek zvysoka vykašlali a arogantně příslušnému eurokomisařovi sdělili, že zastropování dotací nepřichází v úvahu.

Když Evropský parlament varoval Evropskou komisi před přidělováním dotací holdingu, který je očividně spjatý s předsedou české vlády, tak se celá naše vládní mašinérie postavila za zájem soukromé firmy premiéra. Vládní činitelé a dokonce i ministři pak veřejně prohlašují, že evropský tlak na odstranění konfliktu zájmů je „protičeský“. Podle nich je naším národním zájmem, aby Agrofert Andreje Babiše pobíral dál dotace. Jako by Babiš byl národ a Agrofert stát. Celá koalice ANO, ČSSD, KSČM i se spolupracující SPD ignorují pravidla a požadavky Evropské unie ohledně rozdělování dotací.

A vůbec. My si přece budeme sami rozhodovat o tom, kam peníze půjdou, hlásá premiér Babiš. A shodou okolností jdou právě jemu. Tak stupidní a ostudné poměry snad v žádné jiné zemi Evropské unie nepanují. Všechny levárny východních zemí EU rozhodně předčíme mírou faktické korupční situace a rozsahem konfliktu zájmů. Většina našich médií přitom předstírá, že tak velký problém nemáme.

Mnozí Češi si asi myslí že projevují Evropské unii nějakou zvláštní laskavost, když v ní jsou. Ale to je hrozivý omyl. Česká republika má spolu se svými obdobně ostudnými spojenci z V4 stále horší pověst. Ta drzost, že si nějaký stát jenom bere a nehodlá pro své partnery nic udělat a nemá ani slušnost respektovat pravidla hry, totiž začíná lidem ze západních zemí Evropy pít krev. A nelze se jim divit.

Otázka, zda si Česká republika zaslouží své členství v Evropské unii, je z jejich pohledu zcela legitimní. Skutečnost, že kupříkladu někteří europoslanci ze západních států již takovou otázku před českými kolegy v neformálním rozhovoru nadhodili, není překvapením. Koneckonců se taková otázka občas objeví i v některých satirických pořadech německých televizí. Naše pověst je prostě špatná. A měli bychom s tím něco dělat.