Když se před pár dny objevil holding Agrofert mezi hlavními sponzory reprezentačního plesu Univerzity Karlovy, vzbudilo to mezi studenty značnou vlnu nevole. Zatímco samotní organizátoři reagovali chladně s vyjádřením, že holding patří mezi tradiční sponzory akce, studenti 2. lékařské fakulty neváhali a poslali rektorovi UK otevřený dopis s žádostí o vysvětlení, proč je ples sponzorován právě Agrofertem.

I když se nekompromisní střet premiérových zájmů stal v současnosti denním chlebem české vlády, studenti se nedívali pouze na politickou stránku věci. Akademická půda tradičně představovala liberální prostor, kde studenti bojovali za svoje ideály, a i když se v atmosféře mocenského paktu Babiš-Zeman nacházíme tak dlouho, že přichází pocit, že to tak má být a žádná lepší alternativa se stejně nenabízí, studenti nám připomněli, jak obzvláště dnes roste nutnost zachování vnitřní integrity každého z nás.

Ne všechny peníze voní a studenti vyjádřili pouze legitimní přání, aby jméno univerzity nebylo spojováno s jménem holdingu Agrofert patřícím do svěřenského fondu předsedy vlády. Není snadné kolaborovat s člověkem, který neváhá křivě přísahat na zdraví svých dětí a jako vyšší zájem vnímá především sám sebe. Něco obdobného se ostatně událo i v létě uplynulého roku, kdy několik umělců v čele s Tomášem Klusem odmítlo dále vystupovat na akcích sponzorovaných Babišovým holdingem, a nepřímo tak podporovat jeho působení v tuzemsku.

Příklad studentského plesu ovšem daleko přesahuje současná situace v české společnosti. Většina lidí se chce mít líp bez ohledu na dlouhodobé hospodářské vyhlídky země. Kdejaký populista pak dnes řekne, že bojuje za naše zájmy, ale pravda, jak to s námi vlastně myslí, se ukáže jedině v praxi, a především pak při ochotě ubrat z vlastních ambicí. Brázda ve společnosti se prohlubuje, a kdo z rovnice vychází jako vítěz, není těžké uhodnout. V průběhu let se ze zemědělského hegemona Andreje Babiše stal i ten politický, který se ba i letmo dotýká každého z nás.

Na druhou stanu lze jen stěží hledat akceschopnou alternativu u tradičních stran, které v průběhu let nahradily snahy o názorový kompromis bojem proti střetu zájmů Andreje Babiše. Středopravicové TOP 09, STAN a KDU-ČSL si navíc často řeší hlavně vlastní šarvátky, jako tomu bylo například při volbě předsedy senátu. Setrvačnou kritikou následně pouze přihrávají nerozhodnuté voliče směrem k ANO, které mezitím dobře naplňuje hřejivý pocit příznivců, že jsou tu politici skutečně pro ně. A navíc žijeme v době, kdy velká část obyvatelstva funguje od výplaty k výplatě. Zatímco opoziční strany představují běžnému člověku těžce srozumitelné návrhy zákonů, ANO rozdává. Koho pak v takové situaci trápí schodkový rozpočet v období hospodářské konjunktury?