KOMENTÁŘ / Tragédie malé Viktorky, kterou podle policie zavraždil její otec poté, co mu byla svěřena do péče, otřásla Českem. A oprávněně. Takové případy v lidech vyvolávají vztek, bezmoc a hlavně otázku: jak je možné, že k tomu vůbec došlo?

A pak přichází to, co přijde vždycky: hledání viníka. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka se ozval rychle. Zkritizoval konkrétní soudkyni, naznačil, že rozhodovala „od stolu“ a měla postupovat jinak. V emocích, které podobná tragédie vyvolává, to zní srozumitelně. A právě proto se to tak dobře prodává. A právě v tom je problém.

Dále čtěte

Juchelkova „čistá“ statistika. Miliardové zisky od uprchlíků zamlčíme, jejich přešlapy budeme hlásit dál

KOMENTÁŘ / Byli jsme zvyklí na čísla, která jasně ukazovala, že ukrajinští uprchlíci jsou pro český státní rozpočet trefou do…

Ukázat prstem na jednoho člověka je totiž vždycky nejjednodušší řešení. Jenže právě tahle jednoduchost je falešná. Sám Juchelka přitom připouští, že mohlo selhat víc článků řetězce – OSPOD, znalci, doprovodné služby i soud. Jinými slovy: systém.

Přesto veřejná debata okamžitě sklouzává k jedné tváři, jednomu jménu, jednomu rozhodnutí. To není hledání spravedlnosti. To je hledání obětního beránka.

Kritika soudů není tabu. Naopak – v takto závažných případech je nezbytná. Jenže je zásadní rozdíl mezi debatou o tom, jak má fungovat ochrana dětí, a veřejným lynčem konkrétního soudce. První může vést ke změně. Druhé vede jen k iluzi, že jsme problém vyřešili – protože jsme ho pojmenovali.

Pokud by se tento přístup stal normou, důsledky by byly fatální. Soudci by nerozhodovali podle práva a důkazů, ale podle toho, jak silně by jejich rozhodnutí mohlo rozbouřit veřejnost – a jak rychle by na ně zareagovali politici.

Dále čtěte

Nedělá nic, jen točí videa, strefoval se Jurečka v Partii do nepřítomného ministra Klempíře

Bývalý šéf resortu práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) v diskusním pořadu Partie na CNN Prima News ostře vystoupil…

A to už není justice. To je soud podle emocí. Případ zavražděné Viktorky si zaslouží důkladné, chladné a systematické prověření. Pokud někdo pochybil, musí to být jasně řečeno. Ale stejně jasně musí zaznít i to, kde selhal celý systém – a proč.

Protože jestli se spokojíme s jedním viníkem, riskujeme jediné: že se to stane znovu. A zase budeme hledat jedno jméno – místo toho, abychom konečně opravili systém, který tyto příběhy znovu a znovu vytváří.