Bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Dnes již bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová rozhodla, že stát přestane poskytovat informace z Centrálního registru oznámení – bez ohledu na zákon o svobodném přístupu k informacím.
Ještě donedávna bylo snadné podívat se na majetkové poměry vrcholných politiků a porovnat – v zájmu veřejné kontroly – například to, jaký je rozdíl mezi tím, co vlastnili před vstupem do politiky a po odchodu z ní. Vznikl kvůli tomu Centrální registr oznámení, kam to mají poslanci, senátoři, či krajští i obecní zastupitelé informace pravidelně hlásit. I když tak činí, veřejnost se to nyní nedozví.
Ministerstvo spravedlnosti totiž poskytnutí těchto informací z registru od letošního listopadu zakázalo s odvoláním na ochranu osobních údajů. Jako první na to ve svém newsletteru upozornil novinář David Klimeš, HlídacíPes.org se tématu věnoval i ve svém textu pro aktuální číslo tištěného Týdeníku FORUM.
I když například Andrej Babiš oznámení podal, jeho obsah zůstává skrytý. Podobně nebude možné získat vstupní data nových ministrů a ministryň vlády Petra Fialy. „Do doby přijetí novely zákona nelze na oznámení ze strany veřejnosti vůbec nahlížet,“ píše se přímo na stránkách registru.
Vážná porucha státní správy
Podle experta organizace Otevřená společnost Oldřicha Kužílka, spoluautora informačního zákona, byl pokyn ministryně spravedlnosti neposkytovat informace z Centrálního registru oznámení ani na základě žádostí podle informačního zákona „svévolný a neopíral se o žádný právní důvod“.
„Lze to připodobnit k tomu, kdy by starosta města řekl, že poskytovat informace určitého typu je příliš obtížné, a proto přikazuje je nadále neposkytovat. Jelikož jde o rozhodnutí ministryně s vážným dopadem, a de facto jde o pokyn porušovat zákon, domnívám se, že by mohlo, pokud by šlo o úmysl, naplňovat skutkovou podstatu trestného činu podle § 329 Zneužití pravomoci úřední osoby,“ říká Kužílek. Zároveň ale dodává, že spíš než o úmysl jde o „projev nekompetentnosti, přezíravosti a bezduché svévole“.
Ve hře je podle něj ale i trestný čin podle § 330 Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, kde již není nutný úmysl a postačuje nedbalost. „Podmínka tohoto trestného činu, že způsobí ‚vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy‘, když ministryně nařídila ve velkém množství případů porušit zákon a neoprávněně odepírat významné množství společensky důležitých informací, se mi zdá naplněna,“ podotýká Kužílek. Odkazuje se přitom na řadu zásadních rozsudků Ústavního soudu a dalších vysokých soudů, že transparentnost je významný úkol veřejné správy.
„Podle mého soudu by bylo namístě podat trestní oznámení, aby orgány činné v trestním řízení dříve, než by bylo možné v případě končící ministryně zahladit případné stopy pravděpodobně pouze ústně vydaného příkazu, mohly zadokumentovat okolnosti skutkové podstaty takového konání,“ říká Kužílek.
Na počátku nyní nefunkčního registru ministerstva spravedlnosti byly námitky starostů menších obcí, že i oni musejí zveřejňovat své majetkové poměry. Následně skupina senátorů podala návrh na zrušení některých ustanovení zákona o střetu zájmů. Věc doputovala k Ústavnímu soudu, který to v únoru 2020 skutečně označil za protiústavní a chtěl, „aby nebyly majetkové poměry veřejných funkcionářů, kterými jsou i představitelé územních samosprávných celků, nekontrolovatelně přístupné komukoliv na internetu“.
Smysl a existenci samotného registru však Ústavní soud nijak nezpochybnil a vládě dal čas na přípravu novely zákona tím, že vykonatelnost svého nálezu odložil až na 31. prosinec 2020. Jenže Babišova vláda žádnou novelu neprosadila a ministerstvo spravedlnosti tedy na konci roku 2020 přístup k registru zpřísnilo. Informace přesto nadále získat šlo – na základě individuální písemné žádosti zájemce obdržel dočasně platné a nepřenosné přístupové heslo. Jenže od listopadu už ani takto informace z registru získat nelze.
Opět to spusťte
„Až do přijetí novely zákona o střetu zájmů, která zrušenou část zákona o střetu zájmů nahradí, neexistuje žádný zákonný způsob, jakým informace o těchto veřejných funkcionářích veřejnosti poskytnout,“ trvá na svém ministerstvo spravedlnosti. Odvolává na postoj Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), podle nějž se z hlediska ochrany osobních údajů „nepodařilo dosud celou věc ukotvit legislativně a zacelit tak vytvořenou mezeru v právním řádu“.
ÚOOÚ ale ujišťuje, že „vypnutí“ po ministerstvu vůbec nepožadoval. „Úřad žádným způsobem nedoporučoval, aby ministerstvo omezilo, případně zcela zastavilo poskytování informací z Centrálního registru oznámení. Cílem bylo pouze upozornit na skutečnost, že stávající způsob, který zvolilo ministerstvo pro poskytování těchto informací, by nemusel být v souladu zejména s rozhodovací činností Ústavního soudu,“ říká Vojtěch Marcín z tiskového oddělení Úřadu pro ochranu osobních údajů.
To zdůrazňuje i Oldřich Kužílek: „Je mimořádně závažné, že dopis předsedy ÚOOÚ, vyjadřující názor tohoto úřadu, nijak nezakazuje ministerstvu spravedlnosti nadále poskytovat informace z Centrálního registru oznámení. Pouze požaduje při tom uplatňovat některé zatím opomenuté prvky z platného nálezu Ústavního soudu.“
Ministerstvo spravedlnosti by mělo například posuzovat, zda je žadatel o informace z registru tzv. „hlídací pes demokracie“. Pokud jde například o žádosti etablovaných novinářů, je podle Kužílka splnění této podmínky nepochybné. ÚOOÚ po ministerstvu chtěl i to, aby vždy oslovilo dotčené osoby a informace o nich poskytlo až po posouzení jejich vyjádření k žádosti, případně je o poskytnutí údajů na žádost informovalo.
„Pokud by se to ukázalo jako zatěžující, je odpovědností vlády věc napravit například posílením kapacit ministerstva, o to více proto, že končící vláda vědomě znemožnila včasné vyřešení pomocí již připravené novely,“ konstatuje Kužílek.
Podle něj by ministerstvo spravedlnosti mělo poskytování informací z registru okamžitě obnovit. „Zároveň by ti, kterým informace odepřelo, měli podat opravné prostředky a případně dohnat věc k soudu. Dále předpokládám, že v parlamentu se dá do pohybu novelizace, reagující na zrušení některých paragrafů zákona o střetu zájmů Ústavním soudem,“ konstatuje Kužílek.
Text publikujeme s laskavým svolením serveru HlídacíPes.org.
