František Čuba (1936 – 2019), slavný předseda socialistického JZD Slušovice, tento pátek odešel na věčnost.

V historii Československa normalizačního období mu bude jistě patřit zmínka. Založil podnik, který se vymykal tehdejším zvyklostem. Považovat ho ovšem za socialistického Baťu a naříkat nad tím, jak JZD Slušovice po roce 1989 dopadly, není na místě. Byla to kombinace nepopiratelných schopností a talentu, dosažených úspěchů, temných postupů a Potěmkinovy vesnice

Čuba jako člen KSČ dělal od poloviny 60. let kariéru ve stranické hierarchii a dotáhl to až do zemědělské komise Ústředního výboru. Byl také v České komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj.

Jméno si získal především jako předseda JZD slušovice, kterým byl v letech 1963 až 1990. JZD se za jeho vedení změnilo v podnik s obratem několika miliard korun. Pozornost vzbudilo například to, že JZD vyrábí i počítače. Dovážel tropické ovoce z Jižní Ameriky a elektroniku z Asie, družstvo mělo vlastní banku. Zavedl manažerské metody, které už v reálném socialismu hynuly, například hodnocení pracovníků podle skutečného výkonu.

Ve Slušovících mohli pracovat i odborníci, kteří měli nějaký „kádrový škraloup“. Státní bezpečnost kolem Slušovic kroužila a získávala si tam své spolupracovníky. Podle Čubova tvrzení se s tím ale takto získaní lidé vedení družstva většinou svěřovali a bylo to žádoucí. Stranickou organizaci v družstvu Čuba údajně paralyzoval tím, že do jejího čela dosadil svého člověka. Nakonec zřejmě režim usoudil, že bude výhodné tuto slepici snášející zlaté vejce nechat žít.

V roce 1989 měl Agrokombinát Slušovice obrat 7 miliard a roční zisk téměř 850 milionů.

Pak ale přišel rychlý konec. Po roce 1989 se majetek družstva přemístil do více než 101 společností a ty většinou zkrachovaly. Družstvo skončilo v likvidaci a pak v konkursu s dluhy ve výši 5 768 miliard korun.

Jak si mohl Čuba v době tuhého socialismu své experimenty dovolit? Před mnoha lety, když ještě Slušovice byly živou vzpomínkou, to v Respektu popisoval biotechnolog Ing. Jiří Zemek, CSc., který tam pracoval:

„Slušovický agrokombinát v minulosti maximálně obratně využíval existující ekonomické mechanismy a celkovou atmosféru v Československu. Svůj blahobyt přitom budoval asymetricky, a to podstatně více na úkor finančních zdrojů domácích obchodních partnerů než partnerů zahraničních. Obdiv zahraničních návštěv mi zpočátku imponoval. Obdivovali pracovní prostředí, čistotu, pořádek… Jen ti, co byli uvnitř, viděli, jakou daň si potěmkiáda vybírala i ve Slušovicích (odvážení písku, cihel a jiného materiálu ze staveb při návštěvách papalášů z ÚV KSČ, KSSS a dalších).“

Zemek hodnotí i osobu předsedy Čuby: „Imponovalo i strategické myšlení slušovického šéfa Čuby. Proroky tohoto myšlení byli však zřejmě jen exponenti ÚV KSČ. V jejich kruzích se s debaklem hospodářské politiky KSČ počítalo, ale až později, ne v roce 1989. Nepočítalo se s tím, že politická situace se partajním bossům vymkne z rukou. Ústřední aktéři Slušovic až pozdě pochopili (jeden z nich se mi přiznal, že až v březnu 1990), že u nás došlo k politickému převratu.“

Je tady ještě jedna okolnost Čubova úspěchu a to dost zásadní. Jeho model podnikání mohl fungovat jen za tolerance a dokonce spolupráce s tehdejší komunistickou rozvědkou. To také vysvětluje, proč nebylo příliš možné slušovické metody uplatňovat jinde.

Ivan Lamper v Respektu (15. 4. 1991) citoval dokumenty rozvědky, které popisují jednání našich orgánů s předsedou Čubou. Je to zajímavé počtení. Citujeme:

Dne 17. 5. 1988 místo: pracovna OS. Jednání bylo předem domluveno prostřednictvím pracovníka OS SNB Gottwaldov s. Davida. Proběhlo v pracovně předsedy AK bez rušivých okolností. Na žádost s. Čuby se ho účastnil také náměstek pro živočišnou výrobu doc. Hurta.V úvodu jednání nás NO představil jako pracovníky čs. rozvědky pracující ve vědecko-technické sekci. Uvedl následující oblasti, ve kterých by byla možná spolupráce mezi námi a AK Slušovice:- zajišťování dovozu embargovaných věcí- zajišťování transportu materiálů, které pracovníci AK získají v zahraničí během služebních cest a které není možné legálně převážet přes hranice(…) S. předseda se spoluprací velice ochotně souhlasil a k budoucí spolupráci se postavil velice aktivně a iniciativně. Povšechně nás informoval o práci v AK Slušovice a o zavádění výzkumu do praxe ve svém kombinátě. Z čs. výzkumných ústavů využívá pouze cca 9,2 % výsledků výzkumu, zatímco cca 46% získává z materiálů a vzorků přivážených ze služebních cest svých pracovníků, kopírováním výrobků nebo jiným způsobem z kapitalistických zemí. Současně jsme hovořili o možnosti nákupu embargovaných zařízení.

S.Čuba si po 1.7.1988 založí vlastní PZO a zároveň dostal možnost ve svém hotelu ve Slušovicích ubytovat cizince za valutu, takže v průběhu II.pololetí 1988 získá valutu v hotovosti, kterou by zaplatil čs.rozvědce za nákup příslušných vzorků apod. Vysvětlil jsem mu, že v tomto „obchodě“ mohou nastat i neúspěchy, a zároveň i na zvýšení ceny oproti oficiálním za zajištění takovýchto výrobků. S. Čuba s tím byl srozuměn, protože „jako obchodník znám a vím, jak se tyto zařízení těžce shánějí a musíme zaplatit za riziko“. Bylo domluveno, že před ostatními pracovníky AK budeme vystupovat jako pracovníci SKVTIR (Státní komise pro vědecko- technický a investiční rozvoj, pozn.red.). Tato legenda bude dodržována i při případných odborných konzultacích s jednotlivými odbornými pracovníky. Pro případ nutnosti bylo OS předáno číslo agenturního telefonu. Závěr: Schůzka s předsedou AK měla pozitivní charakter.

Záznam o jednání s kým: Dr. Z. odkud: JZD AK Slušovicedne : 25.2.1989 místo: restaurace Domu potravin(…) Na závěr mi OS připravil 5 požadavků. Jedná se o poměrně dobře dostupné věci, které si ale AK nemůže oficiálně objednat, protože v dané oblasti vedou výzkum a při oficiálním jednání by KS firmy s nimi ihned vstoupily do licenčního jednání. Při dodání vzorků naší cestou by tyto vzorky podstatně urychlily výzkum, který by byl prezentován jen jako vlastní výzkum AK.

Záznam o jednání s kým: OS Čubadne : 30. 5. 1989 místo: pracovna OSV úvodu jednání jsem OS nabídl zařízení na výrobu zákaznických IO. OS uvedl, že musí nabídku nechat posoudit odborníky. V době, než se dostavili, jsem zjistil, že finanční částka 15 mil. SFr (=10 mil. dolarů=127 mil. dev. Kčs) by nebyla problémem. OS potěšilo, že jsme schopni dopravit z KS embargované věci. Oni se již také pokoušeli o několik drobností. Většinou to aplikují tak, že to musí přibalit k nějaké normální zásilce nebo pašovat řidičem např. kamionu. Jako poslední případ uvedl vlajku moravských vojsk, která byla zabrána v bitvě na Bílé hoře. Tu převáželi na Silvestra. Jak později zjistili u historiků, vlajka má nesmírnou cenu a při odhalení na hranicích ze strany NSR by došlo k velice nepříjemné situaci (spodní hranice aukční ceny se odhaduje na 3 mil.marek). V současné době je vlajka restaurována. (…) Na závěr jednání bez přítomnosti dalších osob OS uvedl, že i nadále mají eminentní zájem o další spolupráci. Nabídl se, že v případě potřeby ho mohu kdykoli kontaktovat třeba i v místě bydliště.

Záznam o jednání s kým: dr. Z. den: 7. 9. 1989 (…) OS vykoná 21denní cestu do USA v termínu od 22.10.89. Vzhledem k tomu, že navštíví několik zajímavých pracovišť, je předpoklad, že bude mít mnoho tiskovin a snad i několik biologických materiálů. Proto bylo dohodnuto, že před odletem z New Yorku bude kontaktovat pracovníka čs. ZÚ s cílem předání materiálů a odeslání naší cestou. (…) OS ví, že převážení petriho misek přes hranice není možné, poznají se i při prosvícení na letišti. Z toho důvodu je ochoten se plně angažovat v našich pokusech. Přislíbil vybrat zajímavý objekt a připravit biologický materiál.

(Konec citátu.)

O Slušovicích by se toho dalo napsat ještě mnohem víc, ale snad to stačí jako ukázka. Pokud někdo lituje, že tímto způsobem naše ekonomika nepokračovala, není buď informován, nebo má zálibu v podivných čachrech a kmotrovských rejdech ve starém zatuchlém komunistickém stylu. Ano, ve své době Čuba hrál svou hru, jak uměl. Jiní neuměli. Ta doba byla ale nemocná a režim na své problémy doplatil. Že Miloš Zeman z Františka Čuby udělal svého prezidentského poradce pro zemědělství, celkem nepřekvapuje.

Revue Forum Banner
Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora