Premiér Andrej Babiš zakončil dnešní projev v Poslanecké sněmovně modlitbou. Tuto modlitbu prý dostal v esemesce a přečetl ji poslancům, snad aby doložil vážnost situace, kdy se i méně nábožensky založení lidé utíkají k Bohu.
Babiš řekl z parlamentní tribuny: „Dej nám, drahý Bože, sílu ducha k nápravě věcí. Dej nám, drahý Bože, sílu duše k nápravě věcí obecných. Dej nám, drahý Bože, sílu důvěřovat sobě. Věřím moudrosti svého fyzického těla. Milost a požehnání všemu a všem. Tak jest,“ zakončil předseda vlády svůj projev.
Epidemii koronaviru Babiš označil za nejtěžší období, jaké Česká republika zažila v novodobé historii. Choval se pokorně a přišel právě za poslanci s prosbou, aby zanechali sporů a aby vytvořili jednotu. Ve zjevné narážce na současné autoritářské postupy Viktora Orbána v Maďarsku premiér slíbil, že vláda bude nadále ctít demokracii.
Řekl doslova: „Naše vláda nehodlá za žádných okolností a nebude zneužívat krizový stav a stav legislativní nouze k posilování své moci.“
Stav legislativní nouze je podle premiéra pouze dočasný na nezbytně dlouhou dobu, stejně jako uzavření hranic a další opatření. „Rozhodně nebudeme a nechceme omezovat základní lidské svobody garantované Ústavou České republiky. Demokracie si hluboce vážím, ale teď jde o zdraví lidí,“ uvedl Babiš. Premiér dále pozval opozici k účasti v krizovém štábu. Chce jí zde poskytnout tři místa.
Je samozřejmě dobře, že premiér dělá taková gesta. Jenom se nemůžeme pod vlivem epidemie zbavit kritického rozumu, pochybností a nemůžeme zapomenout na zkušenosti, jaké jsme s tímto pánem učinili za posledních šest let.
Máme tu tedy hned dva zázraky, které se odehrály v českém parlamentu. První je, že se premiér přihlásil k demokracii, a tím druhým je obrácení k Bohu. Jediným naším problémem je, že je nás tu až příliš mnoho nevěřících Tomášů a na zázraky věříme jen tehdy, když se o nich přesvědčíme. Andrej Babiš příliš dlouho prováděl destrukci pravidel demokracie, dělby moci a právního státu. Od obsazení a zničení dvou liberálních deníků až po kolosální střet zájmů tu zaváděl barbarský model vlády a udělal nám tím velkou ostudu u našich partnerů v Evropě. Na zázraky bychom mohli věřit jedině tehdy, kdyby se nejprve omluvil a sdělil, jak to chce všechno napravit. A je toho opravdu hodně, co tu napáchal.
V opačném případě totiž jeho pokora a náhlé náboženské city připomínají Josifa Vissarionoviče Stalina, který po vpádu Němců do SSSR, tedy když mu teklo do bot, najednou oslovil Rusy místo komunistickým slovem „soudruzi“ křesťanským oslovením „bratři a sestry“. Pak uvolnil kazajku církvím, jejichž svobodu sám krutě potlačil. U Babiše se nám zase nedaří zapomenout, jak jeho klub společně s komunisty hlasoval pro zdanění náhrad církevních restitucí.
Novinář Jaroslav Kmenta na Twitteru vtipně připomněl slova současného papeže:
Pojďme si dnes připomenout jeden citát… „Není možné věřit v Boha a být mafiánem. Kdo je mafián, nežije jako křesťan, neboť svým životem hanobí Boží lásku.“
Tak jest. Všechno dobré, co Babiš říká, kvitujeme, ale počkáme si na činy.