Zdena Mašínová FOTO: Pavel Hofman
FOTO: Pavel Hofman
U příležitosti výročí 124 let od narození Josefa Mašína zasadila jeho dcera Zdena Mašínová strom morušovník, který měl nacisty zabitý hrdina odboje rád. Slavnost se konala u nově představeného památníků tří odbojů, který roste na bývalém rodinném statku Mašínových v Lošanech u Kolína. V samotný památník se proměňuje rodný dům Josefa Mašína. Na zbudování památníku už lidé ve veřejné sbírce přispěli 2,5 milionu korun. O navrácení statku zpět rodině bojovala Zdena Mašínová téměř 30 let. Nejen o tom, jak se jí památník líbí, promluvila dcera hrdiny odboje v krátkém rozhovoru pro deník FORUM 24.
Jak jste spokojená s podobou památníku?
Přijala jsem to s velkým povděkem. Já jsem velmi ráda, že se to dotáhlo až sem, i když to ještě není dokončené. Jsem spokojená. Vybírali jsme z mnoha návrhů. Vzhledem k tomu, v jakém stavu to tady bylo, a vzhledem k budoucnosti, aby tady vůbec něco zůstalo, jsme se rozhodli k této podobě. Dlouhou dobu jsme to s panem architektem řešili. Pro mě dnešní den znamená strašně moc.
Před dvěma lety jste v rozhovoru pro Revue FORUM zmínila své obavy, že společnost už nemá šanci se napravit. Jak se to tady za ty dva roky posunulo nebo neposunulo?
Ta šance závisí na každém jedinci. V poslední době přicházím na to, že obzvláště mladá generace začíná mít jiný, pozitivnější postoj. A to mě mile překvapuje. Když mne požádají o rozhovor a mám šanci promluvit k mladé generaci, tak nemám moc chuť vracet se k minulosti po tom všem. Ale protože si nepřeju, aby tyto další generace musely něco podobného prožít, tak o tom promlouvám. Já jsem z dosti výjimečné rodiny. Měla jsem možnost seznámit se s tím, co je totalita, a podle toho zaujmout postoje. To je velmi důležité. Nejdůležitější je, aby každému zůstalo čisté svědomí a zachoval se čestně. Proto o tom všem mluvím.
V životě jste zažila děsivé věci. Tatínka vám zabili nacisté, maminku komunisté. Bratrům se podařilo prostřílet se na Západ, ale vás komunisté pronásledovali a šikanovali až do roku 1989. Kde jste brala sílu to vydržet?
Protože jsem měla matku a otce, jaké jsem měla. Otec, když měl poslední možnost odejít z této země, když se kruh okolo něj uzavíral, nacisté jim byli na stopě a on věděl, že nemůže přežít, tak při poslední tajné schůzce mé matce řekl: Zdeno, tady musí někdo zůstat. Nemůžeme všichni odejít. Já například nesouhlasím s tím, že mladí lidé odcházejí do zahraničí, aby tam měli svoji lepší existenci. Tato země je natolik krásná, abychom tady společně budovali správnou společnost. Z toho důvodu jsem nikdy neemigrovala. Moje největší rozhodnutí bylo v roce 1969, kdy jsem se na pár hodin setkala s bratrem, který počítal s tím, že v zahraničí zůstanu. Bylo to těžké rozhodnutí, ale nelituji toho. Tohle si musí vyřešit každý sám ve svém svědomí.
