Zdeněk Koudelka: Ústavní soud vzkázal – nevěřte soudům

Eric Drooker

Naprostá většina lidí očekává, že soudní senát, který je jim přidělen, je sestaven podle pravidel. Je to předpoklad důvěry lidí v soudní systém, důvěry v to, že soudci dodržují právo. Je rozdíl, zda účastník namítá nesprávné obsazení senátu z důvodu osobního vztahu k soudci, o kterém ví jen on, či z důvodu protiprávního složení senátu, kdy chybu způsobila sama soudní moc. Ústavní soud fakticky lidem vzkázal: Nevěřte soudům a vždy si při začátku soudního řízení ověřte, zda máte správné soudce a přísedící. Pokud chybu zjistíte až později, Ústavní soud se vás nezastane, byť právo na zákonného soudce a soudní senát je ústavním právem.

Ústavní soud se zabýval vadami ve fungování Krajského soudu v Brně při přidělování přísedících do jednotlivých soudních senátů. Druhý senát Ústavního soudu nálezem z 3. 8. 2016 (II.ÚS 2430/15) i třetí senát Ústavního soudu nálezem z 6. 9. 2016 (II.ÚS 3383/14) tyto vady nenapravily.

Třetí senát v zářijovém nálezu nebyl jednotný a ústavní soudce Radovan Suchánek vyjádřil odlišné stanovisko, že možnost svévolného výběru přísedících ze strany předsedů senátů bez veřejně stanovených pravidel je porušením ústavního práva na zákonného soudce. Zbylí dva soudci Jan Filip a Josef Fiala zamítli ústavní stížnost z důvodu, že argument o absenci pravidel pro přidělování soudců na Krajském soudě v Brně byl vznesen až v ústavní stížnosti. Nepřevzali však pochybnou věcnou argumentaci druhého senátu Ústavního soudu.

Druhý senát Ústavního soudu v srpnovém nálezu popřel nutnost rozvrhu práce soudu jako veřejně přístupného dokumentu, který musí obsahovat pravidla přidělení věci konkrétnímu soudci či senátu a přidělení přísedících do soudních oddělení (senátů). Podle Ústavního soudu stačí, když tato pravidla jsou interní a neprokáže se manipulace.

Druhý senát Ústavního soudu nepochopil, že rozvrh práce preventivně brání manipulacím a nevydání jeho podstatné části, což jsou pravidla pro přidělování přísedících, umožňuje manipulaci a korupci. To, že rozvrh práce neurčuje pravidla pro přidělování přísedících, je šlendrián soudů a je protiprávní.

Na Krajském soudu v Brně si oddechli a slaví, ale slaví svou hanbu. Neschopnost soudu vydat a zveřejnit zákonný rozvrh práce, v němž budou pravidla pro přidělování věci soudcům i přidělování přísedících do senátů, je trestuhodná, jelikož nejde o nic nemožného. Kdo nechce manipulovat s trestními kauzami a zná zákon, s tím nemá problém.

Tristní dopad má srpnový nález druhého senátu Ústavního soudu na soudy, které měly rozvrh práce v pořádku. Ty si situaci ztížily tím, že stanovily pravidla a podle nich jednaly. Zatímco soudy, které veřejná pravidla nestanovily, si mohly vše pružně přizpůsobit podle různých zájmů.

Přístup Ústavního soudu vede k závěru, že soudy právo dodržovat nemusí. Pokrytecké je to ve vztahu ke správním úřadům. Ústavní soud by nestrpěl správním orgánům, pokud by měly něco podle zákona upravit v písemném veřejném dokumentu, výmluvu, že to měly upraveno interně a že se neprokázala manipulace. Ústavní soud má tedy jiný měkčí metr pro soudy a jiný pro ostatní orgány. Druhý senát vyšel ze zásady, že právo platí jen pro někoho.

Přísedící jsou projevem principu, že zdrojem veškeré moci, tedy i soudní, je lid. Lid se v soudnictví, zvláště trestním, podílí na rozhodování formou přísedících, kteří mohou přehlasovat soudce. Tím, že Ústavní soud akceptoval možnost výběru přísedících předsedy senátů, degradoval přísedící na pouhou ozdůbku. Předseda senátu bude totiž preferovat přísedící, kteří mu nedělají problémy a přebírají jeho názor.

Znal jsem docenta sociologie, který byl zvolen přísedícím a nikdy nebyl k soudu pozván. Když se dotázal soudu, jak je to možné, dostal odpověď, že je to věc předsedů senátů a záleží na nich, koho si vyberou. Byl to hodný člověk a nikdy by předsedům senátů problémy nedělal. Ovšem zřejmě je odpuzovalo to, že je docent sociologie. Báli se, že by jim do toho mluvil.

Ústavní soud prokázal, že když jde o soudy, musí právo stranou. Takový přístup však není akceptovatelný pro parlament. Ten může demokratický prvek v soudnictví zachránit obnovením porot, které byly u nás zavedeny v 19. století, jež budou tvořeny náhodným výběrem a ne výběrem soudců.

Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v rozhovoru pro Českou justici 10. září prohlásil, že nelze porovnávat platy soudců a učitelů. Toto prohlášení je falešné. Soudci nejsou nedotknutelní nadlidé. Jako lze porovnávat špatnou a dobrou práci kohokoli, lze porovnávat i platy soudců, lékařů i učitelů za dobrou či špatnou práci.

Neschopnost některých soudů vydat řádný rozvrh práce a snaha Ústavního soudu tuto věc přikrýt posílají náš soudní systém na dno práva. Trestní justice v Čechách, na Moravě a ve Slezsku tím nedosahuje evropských standardů, což může vést k tomu, že nám jiné státy nebudou vydávat stíhané osoby podle mezinárodních a evropských zatýkacích rozkazů. V tomto světle chápu britské rozhodnutí opustit Evropskou unii jako rozhodnutí státu se solidním soudním systémem, který nechce být v jednom spolku se státy, kde právo platí jen pro někoho, neplatí pro soudce, a kde demokraticky prvek v soudnictví je trvale oslabován.

Autor je právník a rektor Vysoké školy Karla Engliše v Brně.

Komentář vyšel na autorově webu.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Související články