Zdeněk Šarapatka: Česká televize čelí pokusu o normalizaci. Největšímu od roku 1989

ceskatelevize.cz

Neoficiální hlavou tažení za údajné „odpolitizování“ médií je občanská aktivistka a příležitostná politička Hana Marvanová. | FOTO: ceskatelevize.cz

Česká televize je soubor pitomých domovnic. A neměla by být veřejnoprávní, ale státní. Ne, nejde o zápisky z uliční buňky normalizačních pohrobků, sešikovaných v obskurních spolcích typu Velebovy a Okamurovy partaje či partách kolaborantů, které si podávají dveře v Parlamentních listech a teskní po české verzi Putinovy Rossiji24. Ani těch, kde rovnou plánují gulagy a šibenice pro každého, kdo nemá mokré sny o vládě pevné ruky a pogromech na všechno „jiné“, demokracii nevyjímaje. Všechno je jinak; výrok zazněl rovnou z Hradu s nadšenou ozvěnou Čapího hnízda. S televizí všech občanů chtějí zatočit hned dva protagonisté tuzemského populismu: Miloš Zeman a Andrej Babiš.

Kde nezabírají stařecké sprostoty a směšné divadelní konspirace o atentátu České televize na prezidentovu ženu nebo umanuté fňukání o frontálním spiknutí veřejnoprávní televize proti „českému srdcaři“ z  Agrofertu, zaberou jejich poslanecké gardy. Že tu nejde o pletichy, ale pokus podmanit skrze účelovou novelu zákona veřejnoprávní televizi státu a příští, Babišem vytoužené vládě, je nabíledni.   Z původní Babišovy a Zemanovy úderky, která už nudila permanentním okopáváním všeho, co se kdy z Kavčích hor odvysílalo, teď proto vyslali proti České televizi celou kohortu jmen, která jí má definitivně zatnout tipec. Z fungl nového návrhu zákona o České televizi, který sněmovnou táhnou obligátní Zemanovi milci Vítězslav Jandák a Marie Benešová stejně, jako Babišův partajní Hujer Martin Komárek za asistence torza  Úsvitu a dalších, je na sto honů cítit politika a snaha lobbistických skupin do mrtě vysát veřejný televizní rozpočet.

ČTK/Vondrouš Roman

Kde, kdy a proč se pod takový poslanecký návrh, který by s Českou televizí rád zametl a ušpinil ji cizími kšefty a politikou, podepsal ausgerechnet Karel Schwarzenberg, si doteď lámou hlavu v TOP09. Že jde o solitérní počin jen potvrzuje čiré zoufalství, které tam nad podpisem čestného předsedy vládne. Podstatně racionálnější vysvětlení lze pak hledat pod podpisem šéfa STAN Petra Gazdíka. Po rozvodu s TOP09 nejspíš pokukuje po nové nevěstě, se kterou by měl ve volbách znova šanci na parlamentní lavice. ANO takovou bezesporu je. A Česká televize je tučné věno.

Přejdeme-li fakt, že při tvorbě zákona o České televizi si tu teď paradoxně notují věčná aktivistka za odpolitizování čehokoliv Hana Marvanová s Markem Černochem z Úsvitu – Národní koalice, kterému politizace veřejnoprávní televize naopak chybí, zaráží tu hlavně bezskrupulózní útok jeho autorů na televizní rozpočet a peníze koncesionářů. Nejapný zastírací argument, že dosavadní demokratická volba členů Rady ČT volenými zástupci veřejnosti v parlamentu usazuje v České televizi jen politické trafikanty, přičemž zamlčuje reálné profese stávajících radních od akademiků po žurnalisty, zatímco nový zákon prý pošle do televizní rady rovnou bez voleb profíky, je jen otřesnou manipulací s občany. Ti totiž netuší, jaká hra se tu s nimi hraje.

Zatímco současní radní veřejnoprávní televize mají zákonem zapovězenou jakoukoliv funkci v politických stranách, hnutích či občanských sdruženích a vystupování v radě jejich jménem, v jejich prospěch nebo ve prospěch skupinových zájmů, zmíněná poslanecká novinka politiku a zájmy včetně skupinových lobby přímo v televizní radě a odtud v redakcích a výrobě ČTnikde nezakazuje. Právě naopak. Majstrštykem poslanecké arogance tu je navíc už samotný, krajně neprůhledný výběr zákonem navrhovaných institucí, které by měly své radní podle parlamentních novátorů do České televize rovnou delegovat a jen pro formu jmenovat šéfem Senátu. Že má dnes víc jak polovina těchto institucí právě v České televizi své obchodní a další zájmy, přičemž jejich členové a dokonce celé tyto instituce vstupují s veřejnoprávní televizí do smluvních vztahů, salónním bojovníkům za transparentnost ČT překvapivě nevadí. Střet zájmů tu přitom bije do očí už na první dobrou.

Tím podraz na televizní koncesionáře zdaleka nekončí. Se zjevnou sázkou na neinformovanost veřejnosti mají být striktní paragrafy, které vylučují střet zájmů v dnešní Radě České televize, nahrazeny bezskrupulózním prosazováním politických a ekonomických zájmů různých profesních sdružení prostřednictvím nikým nevolených, fyzických osob, které mají  přímou vazbu na finance ČT. Ty se přitom mají zodpovídat jenom té instituci, která je do televizní rady vyšle. Občanům a koncesionářům ani náhodou. Ještě podezřelejší je ovšem samotný seznam dvaadvaceti institucí, které si skupina poslanců rovnou diktuje do návrhu zákona a jež mají delegovat své lidi do televizní rady. Jak právě k tomuto seznamu poslanci došli nikde ani slovo stejně, jako o počtu radních. Zda jich bude padesát nebo sto je jim nejspíš jedno.

archiv

O reprezentativnosti při zastupování veřejnosti v Radě ČT tu už vůbec nemůže být řeč. Proč mezi navrhovanými institucemi nenajdeme v zákoně reálné organizace se statisíci členů jako třeba Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska nebo Českou mysliveckou jednotu či další, ale zato nepočetnou Asociaci režisérů a scénáristů či televizní svaz FITES s přímou vazbou na výrobu České televize, se tu upejpavě mlčí. Spolu s (sic!) parlamentními politickými stranami, o omezení jejichž vlivu tu šlo prý za prvé, aby se na něj v novele rychle zapomnělo, by totiž do rady veřejnoprávní televize mohly delegovat své věrné nejen partaje, ale především profesní party a instituce, s nimiž by měla Česká televize podle novely dokonce zákonnou povinnost uzavřít obchodní smlouvu! Už pouhá představa, že za peníze televizních koncesionářů bude veřejnoprávní televize povinna uzavírat smlouvy o výrobě děl se soukromou organizací producentů, kterou – světe div se – najdeme mezi dvaadvaceti organizacemi s právem nominovat své lidi do televizní rady, jež ausgerechnecht volí takzvanou správní radu České televize, je tristní. Že má jejich obchodní smlouvy s ČT zákonem navrhovaná správní rada nejen nerušeně schvalovat a sama se přitom kontrolovat, páchne už na dálku kšefty z veřejných kapes na úkor divácky atraktivní, vlastní tvorby České televize.

I bezprecedentní ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize, kam může členy rady podle poslanců dokonce bez předchozího návrhu jmenovat sám o sobě předseda Senátu, si tu moc nezadá s manýry Kremlu. Že iniciativní poslanci Zemanova a Babišova střihu ve svém návrhu vůbec nedefinují kritéria, která by předem vyloučila jmenování politicky stejně angažovaných televizních radních, rovněž nepřekvapuje. Třicet nebo padesát Babišů , Velebů a Konvičků respektive Zemanů a jejich vyznamenaných kamarádů od „kumštu“ v Radě ČT a odtud ve správní radě s jejím absolutním  vlivem na rozpočet, obsah zpravodajství a výrobu České televize, tu je zjevně kýženým cílem téhle politické novely.

A aby toho nebylo málo, za generálního ředitele veřejnoprávní televize chtějí její autoři rovnou bílého koně. Vymysleli si proto neveřejnou správní radu s absolutní mocí nad veškerými penězi České televize, která z jejího šéfa udělá pouhou figurku pro schvalování žádanek na kancelářské sponky. Ani s jeho účastí na schůzích správní rady zákon nepočítá, zjevně tu stačí, když bude držet hubu a krok. Na rozdíl od  televizní rady půjde navíc o správní radu s nevídanou kumulací pravomocí bez jakékoliv veřejné kontroly, výjimečně placenou, problematicky odvolatelnou a manipulující s veřejnými stamiliony a miliardami, aniž by její členové po vzoru statutárních orgánů obchodních společností ručili za svá rozhodnutí celým svým majetkem a koncesionáři jí viděli pod prsty. Vystačí si prý se zákoníkem práce a basta fidli, tvrdí autoři novely. I pro strach z kriminálu mají uděláno; pošlou tam když tak bílého koně z televizní ředitelny! Že si už teď dělají zálusk i na střežené obchodní dokumenty, které by mohly kromobyčejně zajímat jejich souputníky u konkurence, lze také s úspěchem předpokládat. Autoři novely jim jdou ve všem na ruku.

Česká televize čelí největšímu pokusu o její normalizaci od listopadové revoluce v roce 1989. Televizní spacáky na Kavčích horách za jepičí éry Jany Bobošíkové jsou proti ní epizodou se šťastným koncem. Vazalové Hradu a Agrofertu v zákonodárné sněmovně s podporou ambiciózních aktivistů a frustrovaných uměleckých lobby tu upekli extra jedovatý dort, po kterém může dosud nezávislá a svobodná Česká televize rychle umřít. Aby byl znovu klid na práci a po ní nerušené archívní večery s Bohdalkou a Dvořákem i zprávami o nerozborném přátelství s Moskvou a imperialistických jestřábech za oceánem. S touhle Českou státní televizí pod kuratelou politiků bude zase fajn, stačí jen mlčet. Jako vždycky…

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner