Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a ministr vnitra Jan Hamáček (oba ČSSD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Je to už takový kolorit – vždycky když představitelé ČSSD neví, kde na něco vzít peníze, vzpomenou si na bankovní daň. Tu mají ve svém arzenálu neustále připravenou a pokaždé, když se jim to hodí, ji zvednou a opráší. Nejinak je tomu nyní, když se řeší zrušení superhrubé mzdy.
Předseda vlády Andrej Babiš o víkendu prohlásil, že příští rok počítá se zrušením superhrubé mzdy. „Je potřeba snížit daňové zatížení zaměstnanců, bylo by dobré vrátit se na 15 procent, co slibovala ODS,“ řekl šéf hnutí ANO ve videu na Facebooku ve svém pravidelném hlášení „Čau lidi“.
Vicepremiér Jan Hamáček nejprve v Právu označil Babišův plán za nerealistický, ovšem následně předseda České strany sociálně demokratické ČTK napsal: „Superhrubou mzdu chceme zrušit, ale zároveň musí být vyřešena příjmová strana státního rozpočtu. Sektorová daň například pro banky může být takovým řešením.“
A už je to tady – když na něco chybí peníze, je vždy po ruce návrh na zdanění bank. Není to poprvé, kdy ČSSD vytahuje sektorovou bankovní daň, respektive zdanění bankovních domů – těch přežraných bankéřů sedících na desítkách miliard, aby poukázala na to, že slovy klasika zdroje jsou: stačí zdanit bankovní sektor.
Ve skutečnosti je to ale spíš tak, že sociální demokracie bankovní daň zkrátka chce a hledá příležitost, jak ji prosadit. Loni v prosinci se ji tak například snažila dostat do hry v souvislosti s tzv. Národním investičním plánem, který tehdy představil premiér Andrej Babiš, s tím, že právě tímto způsobem by na něj bylo možné získat potřebné finanční prostředky.
Loni ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová o bankovní dani pro změnu hovořila v souvislosti s plánovanou důchodovou reformou. Zdanění bank místopředsedkyně sociálně demokratické strany zmiňovala jako jednu z možných cest, jak zajistit financování nově zamýšleného nultého pilíře penzijního systému, který by tvořil státem garantovaný minimální důchod.
Bankovní ráj a eldorádo
Ať už se bankovní daň jednoho dne zavede, nebo ne, bylo by dobré změnit způsob, jakým se o ní debatuje. Sociální demokraté ji prosazují buď čistě ideově a principiálně – protože ji prostě chtějí, vychází to z jejich hodnot a programu a poněvadž bankovní instituce podle nich mají jednoduše nekřesťansky vysoké zisky.
Případně ji tlačí jako nástroj, pomocí kterého by šlo získat peníze na něco, co by rádi svým voličům dopřáli a na co si myslí, že některé skupiny obyvatel České republiky mají právo. A rovnou s tím také mohou spojit bič na nemilované bankovní domy.
Loni v září tak například ministryně Maláčová ve svém komentáři pro server Info.cz napsala: „Když ale já a ČSSD říkáme, že nemůžeme v sociálním systému hledat desítky miliard, neznamená to, že nemáme návrh řešení pro nedostatek peněz na věci typu zvýšení rodičovského příspěvku pro co nejširší skupinu rodin nebo zřízení jeslí a školek. Řešení tu totiž je.“ Netřeba dodávat, v čem to řešení podle místopředsedkyně sociální demokracie spočívá.
Schází tomu všemu nějaká věcná a podložená argumentace, která by se zabývala tím, proč by tedy banky měly být zdaněné více. Jestli podstupují menší tržní riziko než jiné společnosti? Nebo zda jim stát poskytuje něco navíc, a tím pádem by z toho také rád více získal?
Jediné, co však od sociálnědemokratických politiků slýcháme a co opakuje i ministryně Maláčová, je, že banky zkrátka vydělávají až moc a jejich zisky rostou příliš („Nevím, jak jinak to nazvat, než že naše země je pro banky rájem a skutečným eldorádem,“ napsala Maláčová ve zmíněném komentáři) a že to je nemravné, když se současně vládě peníze nedostávají. To ale pádný a neprůstřelný argument zrovna není.
