Po prohlášení Andreje Babiše mladšího, který se v reportáži televize Seznam vyjádřil k svému údajnému únosu kvůli kauze Čapí hnízdo, se okamžitě zvedla vlna kritiky politiků vůči premiérovi. Předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek přirovnal údajný únos Babišova syna k praktikám mafie. O mafiánských praktikách hovoří i média a občané na sociálních sítích. 

Lze však důvodně předpokládat, že by se představitelé mafie proti takovému srovnání velmi ostře ohradili. Mafiánské rodiny se totiž vyznačují mimořádnou kohezí a její členové se navzájem chrání. V mafiánské rodině by bylo zcela nepřijatelné, aby otec použil svého syna jako štít před svými problémy s policií. 

Srovnání s mafií kulhá i v jiných ohledech. Zatímco bez vůle Andreje Babiše se v korporacích jeho svěřenského fondu, ani v hnutí ANO nepohne ani list, což sám Babiš trefně vyjádřil v rozhovoru pro Financial Times větou „Strana jsem já“, mafie takto centralizovaná nebyla a není. Mafie nikdy neměla centralizovanou strukturu s jedním člověkem ve vedení. Žádný z mafiánských bossů nekontroloval celou mafii, protože ta má na rozdíl od AGROFERTu nebo hnutí ANO spíše podobu hydry nebo chobotnice. Představy o existenci capo dei capi nebo capo di tutti capi jako hlavy rigidně strukturované organizace jsou tudíž falešné. 

Srovnání nesnese ani chování se těchto organizací ke svým členům. Pokud se někdo stane vojákem mafie (soldato), poskytuje mu jeho mafiánská buňka (cosche) všemožnou ochranu, a to jak před vlastními členy, tak samozřejmě před členy jiných buněk, někdy nepřesně nazývaných klany. O macešském vztahu Andreje Babiše ke svým soldato by mohli dlouho vyprávět například Karla Šlechtová, Martin Komárek či Martin Stropnický. 

Žádný z nejvyšších bossů mafie také nebyl agentem policie, a to ani policie kriminální, ani policie tajné, politické. Nejvýše postaveným mafiánským informátorem policie byl Salvatore „Sammy“ Gravano, který ale nebyl bossem a neudával své přátele a spolupracovníky, ale jen svého šéfa Johna Gottiho. 

Mnoho lidí, kteří v minulosti podnikali společně s Andrejem Babišem, následně o své podnikání přišlo a prohlašovalo, že bylo jeho predátorským chováním podnikatelsky zničeno. Jako přes kopírák působí příběhy Bohumíra Rady z AGRO Jevišovice nebo Jana Bočka z Kosteleckých uzenin, jejichž podniky byly po spolupráci s Andrejem Babišem uchváceny do Babišova holdingu. 

Od dob Lucky Luciana se však mafie chová jinak. Pokud spolu mafiánské buňky uzavřou spojenectví, musí je dodržovat. Každá buňka musí uznávat autonomii ostatních a nesnažit se převzít jejich byznys, jak produktově (vydírání, prostituce, drogy), tak teritoriálně. Pokud byla napadena jedna buňka, mohla očekávat podporu ostatních a naopak. Pokud některá buňka pravidla porušila, stály proti ní všechny ostatní. 

Z výše uvedeného vyplývá, že obviňovat Andreje Babiše z mafiánských praktik je nespravedlivé a že vnějškově podobné jevy mohou mít ve skutečnosti zcela jinou podstatu.