Zelení zatočili se Stropnickým doleva. Tak asi sbohem, soudruzi

Eric Drooker

Matěj Stropnický povede zelené. Faktem je, že dosud bylo trochu problém vědět, kdo je tam předseda, pokud vůbec někdo. Pak se ukázalo, že stranu zrovna vede nějaká předsedkyně. Z tohoto hlediska je strategie delegátů jejich sjezu pochopitelná. Strany s nezapamatovatelnými předsedy a strany s dlouhými názvy a všelijakými pomlčkami nikdo nevolí. Stropnický je, jak píše v Deníku Referendum Petr Bittner, „nesmírně zapamatovatelný“. Tak to rozhodně.
Samo o sobě ale nijak nepomůže, když je předseda známý. Příklad Jiřího Paroubka je varovný, stejně jako osud útvaru SPOZ-zemanovci.

Jde také o to, jaká bude nová linie. Stropnický junior to už řekl jasně. Bude radikální.
Ve svém projevu na sjezdu pravil: „Z dosud řečeného plyne několik zásadních závěrů. Jsme to my, zelení, kdo jsme jedinými skutečnými kritiky globalizace ekonomické moci a její postupující nadvlády nad demokracií, jejím důsledkem je nikdy nevídaná koncentrace bohatství a v důsledku i moci politické do skandálně malého počtu rukou.“

To není velká novinka, to jsme se učili už v dobách komunistické občanské nauky na základní devítileté škole. Svět je pořád stejný. Přesto z nějakého důvodu lidé prchali přes opevněnou hranici do zemí, kde byla ta hrstka boháčů. Zřejmě na základě lidové moudrosti, že je pořád lepší být chudý v bohaté zemi než chudý v chudé zemi, což byl případ sovětského bloku. Je otázka, jestli k přilákání voličů bude boj proti boháčům a globalizaci stačit. Zelení by se měli obávat, že běžnému voliči je to skutečně jedno a ti otrávení buď nevolí, nebo už mají své komunisty. Kdo chce mladistvý švih, dostal teď Piráty, kteří se ještě nestačili úplně ztrapnit. Zelení dobře vědí, proč je už někde napadlo, že by bylo zajímavé se s nimi spojit.

Zajímavější je, jak zelení vidí problém babišismu. Stropnický junior říká o straně, za kterou je jeho otec ministrem obrany: „Je to tato nadvláda, která bere lidem důvěru v demokracii a vede je ke zvažování jiných forem vlády, autoritářštější, jakoby výkonnější – právě výronem této nespokojenosti je u nás tzv. Hnutí ANO – depolitizované, na první pohled technokratické, ve skutečnosti však posilující ne jen obecnou ekonomickou moc, ale jejím propojením s konkrétní mocí politickou zvýhodňující tuto konkrétní ekonomickou moc před jinými…
Až prohlédne česká veřejnost klam soukromé firmy ANO, která pod zastíracím názvem ‚hnutí‘ ovládla českou politiku ve vlastním ekonomickém zájmu, odcizí se politice tím více, neuvidí-li dostatečně včas alternativu. Tou se máme a musíme stát my, zelení.“

V tom má nový předseda pravdu, tedy v tom hodnocení ANO. Jen to asi nebude stačit, protože nejde jen o to, koho od moci vystrnadit, ale co místo toho nabídnout. Zatím je patrná změna kurzu doleva a příklon k „velkým tématům“. Už ne pouhá recyklace odpadků a čištění potůčků. Co Stropnický nechce, je patrné z distance, kterou zaujímá vůči době předsednictví Martina Bursíka. Ten dovedl zelené do Sněmovny a dokonce i do vlády. To mu nemohou mnozí spolustranící odpustit, protože ho pokládali za lokaje Mirka Topolánka. Jenže to byla doba, kdy zelení měli podporu městských liberálů a nehřímali proti imperialistickému americkému radaru.

Odhadnout politickou budoucnost zelených je věštěním ze skleněné koule. O Stropnickém jr. ale víme několik věcí. Volil za prezidenta Miloše Zemana a dnes se diví výsledku. Fatálně špatný úsudek a nejen politická slepota, ale čistě lidská pitomost. Když nevím, co je Zeman zač, tak se lépe podívám, nebo se zeptám.

Také víme, že nový předseda obtížně komunikuje a není to typ na vytváření jednoty ve vlastních řadách. Volila ho jen těsná polovina delegátů. Krátkodobě může zafungovat v zelených stranících politický pud sebezáchovy, ale dlouhodobě to nefunguje a ke kontroverzím dojde.

Teď se mnozí radují, že čeští zelení konečně budou jako jejich bližní na Západě – hodně levicoví. Zatím ale největšího úspěchu dosáhli v době, kdy přesně takoví nebyli. Stačí pár roztomile prostořekých revolučních vět nového předsedy a odbočka doleva skončí v propasti. Ona totiž už i Syriza v Řecku vypadá podle posledních průzkumů na volební propadák. Jenže těm se aspoň povedlo předtím vyhrát dvakrát volby. To u nás nejspíš nehrozí.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner