Volodymyr Zelenskyj v Česku FOTO: Pavel Hofman /FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman /FORUM 24
Vyměníme členství v NATO za Bělgorod, zavtipkoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na tiskové konferenci uspořádané během jeho návštěvy Dánska. To se spolu s Nizozemskem zavázalo poskytnout bránící se zemi stíhačky F-16, o jejichž získání Ukrajina dlouhodobě usilovala. Západ se obává především toho, aby snahy Ukrajinců přenést konflikt také na území svého východního souseda nepřekročily meze a nezatáhly ho do přímé konfrontace s Ruskem. Právě proto otálí s dodávkami svých nejúčinnějších zbraní. Tuhle hru ale mohou hrát dva hráči.
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a Ukrajina je v zoufalé situaci. Útočí na ni ohromná země, která má převahu v oblasti technologií, materiální základny, lidské síly i v bezskrupulózním cynismu, s nímž prosazuje své zájmy. Ukrajinci již nyní dokázali takřka nemožné, když se jim podařilo déle než rok a půl vzdorovat agresi „druhé nejmocnější armády světa“, zabránit jí v dosažení jejích cílů, a dokonce získat iniciativu na bojišti a zahnat ji do defenzivy.
Ukrajina to dokázala díky odhodlání svého lidu a také díky bezprecedentní vojenské a finanční pomoci, jíž se jí dostalo od široké koalice spojenců (včetně nezanedbatelného podílu z české strany). Když nyní její spojenci naznačují, že by se možná mohla spokojit se zmražením konfliktu a obětovat část svého území výměnou za bezpečnostní záruky a členství v NATO, zdá se, že je v roli pasivní loutky nucené ke kompromisu trpkého příměří. Ukrajina má ovšem eso v rukávu a nedávný bonmot jejího prezidenta Zelenského ho možná trochu nechtěně poodhalil.
Vyměníme členství v NATO za Bělgorod, zavtipkoval Zelenskyj v Dánsku na adresu ruského města, které se nachází kousek od ukrajinské hranice. Nenápadný výrok obsahuje kromě svého vtipného elementu také jiný osten.
Ukrajina si od počátku konfliktu počíná krajně ukázněně, pokud jde o použití zbraní svých západních spojenců. Je to pro ni životně důležité a dosud se nezpronevěřila svým slibům, že západními zbraněmi nebude útočit na oficiálně uznané ruské území. Likvidace klíčových cílů, vojenských letišť, armádních základen, skladů zbraní, paliva a podobně by přitom nepochybně přinesla výraznou výhodu její snaze ubránit se. Ukrajina neútočí ani na Bělorusko, odkud mnohdy přilétají ruské rakety. O použití Američany poskytnuté kazetové munice si vede záznamy a informuje o něm jeho dodavatele. Její válečné úsilí tak limituje především Západ, který se obává, že by použití jeho zbraní na území Ruska či Běloruska vedlo k eskalaci již tak vyhroceného konfliktu.
Obavy z použití raket Taurus například vedou německého kancléře Olafa Scholze k tomu, aby oddaloval jejich dodávky Ukrajině. Podle spolkové ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové si uvědomuje jejich naléhavou potřebu na bojišti. Němci ale současně přemýšlí o tom, jak omezit dolet raket, které zasahují cíle na vzdálenost 500 kilometrů, což se například blíží vzdálenosti Moskvy od ukrajinské hranice.
Je nepochybné, že Ukrajinci drží slovo a nevyužívají Západem poskytnuté zbraně k útokům na ruské území. Skutečné možnosti eskalace konfliktu ovšem limituje jen jejich fantazie a materiální možnosti. Koneckonců jsou v obraně proti genocidní válce velmoci, která se je rozhodla vyhladit. To, že si počínají nadále takto až abnormálně ukázněně, je dokladem jejich snahy udržet si navzdory okolnostem svou tvář civilizovaného národa, ale patrně také nenápadným kompromisem a gentlemanskou dohodou s dodavateli nástrojů této obrany.
Ukrajina by se bezpochyby mohla pokusit hrát tvrději, například zaútočit na některé ruské regiony, aby konflikt přenesla na území nepřítele. To, že tak nečiní, a vede de facto jen obrannou válku, ji limituje. Současně jí to přináší benefit v podobě potřebné západní podpory. Ukázněnost napadené země má ale své meze a obě strany – Západ i Ukrajina – si to bezpochyby velmi dobře uvědomují. Také proto je potřeba ukrajinské volání po začlenění do evropských a obranných struktur nutno brát opravdu vážně, a ne jako charitu vůči bezmocnému státu.
