V tuto chvíli se zdá být takřka jisté, že svět bude, alespoň na severní polokouli, znovu rozdělen železnou oponou. Nepůjde však jen o oddělení znepřátelených vojensko-politických bloků nebo režimů, ale doslova o oddělení dvou odlišných civilizací.
To, co na Rusku fascinovalo od začátku 18. století západní, zejména francouzské nebo německé intelektuály, byla zvláštní podobnost v jinakosti či jinakost v podobnosti, chcete-li. Jinými slovy skutečnost, že lidé tu vypadají stejně, jezdí stejnými kočáry a nosí stejné šaty, poslouchají a komponují (Čajkovskij) stejnou hudbu, recitují a píší (Puškin) stejné verše, a přece je ruská společnost docela jiná. Pro tehdejší západní cestovatele vykazovala dokonce až jakousi orientální přitažlivost.
Tomáš Pojar: Studená válka s Ruskem je už nevyhnutelná
číst článek »Tuto vnější podobnost, jež zakrývá skutečnou vnitřní odlišnost a rozdíly mezi ruskou a západní společností, posílil nebývalým způsobem globální vývoj posledních třiceti let. Návštěvník Moskvy nebo Petrohradu záhy zjistí, že tu vše (až na nápisy v azbuce) vypadá stejně jako ve velkých evropských městech. Lidé tu jsou stejně oblečení, domů si kupují stejný nábytek a jezdí ve stejných autech. Ano, někdy snad mají trochu excentrický a okázalý vkus, zvnějšku se však ruská společnost alespoň ve velkých městech jeví stejná jako ta naše, západní.
Odtud pak plyne podvědomá důvěra, že stejné, nebo alespoň velmi podobné budou i tradice a vnitřní principy fungování ruské společnosti. Stejná, nebo alespoň velmi podobná bude její racionalita, smysl pro empatii, tolerance, svobodomyslnost, liberalismus.
Ukolébáni touto pozápadnělou tváří Ruska (nebo spíš představou o ní), mohli jsme déle než dvě desetiletí sledovat, jak sílí v Rusku režim, jehož vnitřní podstata je naopak zcela odlišná od té západní. Navzdory mnoha varováním přehlížela řada západních politiků indicie, jež o tom jasně vypovídaly. Z jednoduchého důvodu, bylo to pohodlné, občas dokonce i populární.
Jak zastavit Putina? Osm kroků podle sociologa Ivana Gabala
číst článek »A tak prezident Putin postupně zlikvidoval jakoukoli institucionální opozici, pod záminkou boje se „zahraničními agenty“ zdecimoval neziskový sektor nezávislý na vládě, podmanil si sdělovací prostředky a nastolil propracovaný systém vymývání mozků. Veřejný prostor překryl velkoruskou – ublíženeckou a zároveň agresivní – propagandou.
Zároveň útočil. V roce 2008 obsadil část Gruzie, v roce 2014 Krym, potom území na východě Ukrajiny. Své agenty nechal zabíjet ve Velké Británii (Skripalovi, Litviněnko), páchat teroristické útoky v České republice (Vrbětice). V Sýrii podnítily nálety ruských bombardérů uprchlickou vlnu směřující do Evropy, jejíž obyvatelstvo ve stejné době rozeštvávala armáda ruských trollů v dosud nevídané míře.
A to vše v onom západním kabátě moskevských a petrohradských ulic. S masivní podporou občanů oblečených do šatů západních značek. Občanů, kteří bydlí v pokojích vybavených nábytkem IKEA, obědvají McDonald’s, pijí české pivo a jezdí ve škodovkách, volkswagenech a mercedesech. Občanů, kteří poslouchají západní hudbu a čtou knihy oblíbených západních autorů. Dokonce i soutěže vysílají ruské televize stejné, a tak Rusové hledají své superstar, talenty a masterchefy stejně jako Angličané, Němci nebo Češi.
Ukrajinský prezident Zelenskyj je Churchillem našich dnů
číst článek »V Rusku jednoduše vyrostl režim oblečený formálně do západního kabátu, jenž nemá ve skutečnosti se Západem mnoho společného. Odchod ikonických značek, jako je McDonald’s a IKEA z ruského trhu, získává v tomto světle hluboce symbolický význam. Aspoň zčásti totiž snímá z tváře ruské společnosti onen západní make-up.
Je těžké soudit, jaké je dnes v Rusku smýšlení obyvatel. Relevantní průzkumy od napadení Ukrajiny neexistují a podléhat anketám, které se objevují na sociálních sítích, kde mají být především odstrašujícím dokladem nebývalé podpory Putinovu režimu, by bylo až příliš jednoduché. Nevíme, kolik lidí odmítlo odpovědět a raději zrychlilo krok.
Zároveň vidíme protestující, obvykle mladé lidi v Petrohradu a Moskvě, zatýkané policií a tušíme, jak velká odvaha a nezávislost myšlení je asi potřeba, aby se postavili bezpečnostním složkám režimu, a kdo ví, často možná i vlastním rodičům.
Netušíme, jak velkou část veřejnosti reprezentují. Celkově však ruská společnost dlouhodobě představuje odlišnou civilizaci s jiným myšlením a hodnotami. Jen takové lze totiž napadení Ukrajiny předložit a zdůvodnit coby spravedlivý boj proti nacistům a narkomanům. Ano, Rusko znovu ukázalo, že je jinou kulturní a civilizační sférou, a tváří-li se v některé dějinné epoše jako Evropa (například v období vlády Petra Velikého nebo po rozpadu Sovětského svazu), jde jen o mimikry.
