Co vás napadne, když pozorujete chtě nechtě veřejnou produkci českého prezidenta republiky a předsedy české vlády? Jaké pocity to ve vás probouzí? Smutek? Vztek? Pohrdání? Lítost? Výsměch? Tipuji, že se ve vás možná mísí všechny tyto pocity. Každá viditelná figura, natož nejvyšší ústavní činitelé, si sama sobě píše svoje nekrology. Pro část našeho národa to jsou hrdinové, vlastenci, kteří lidem dolních deseti milionů prý rozumí. Pro jiné jsou oba živoucí zkázou, relikty minulosti, nebezpeční sociopati a škůdci naší země. Oba dva používají nejrůznější metody manipulace a ohlupování mas. Pro nějaké lži nechodí daleko, s vědomím, že jim vše projde. Dráždí je západní svět, a tak raději navigují naši zemi východními směry a zvyklostmi.

Češi dali světu čas od času něco ze své identity. Slovo robot, semtex, několik velikánů naší historie, a nyní nabízíme opravdu zvláštní duo, kterému nemůže nikdo konkurovat. Stali jsme se světovými. Nabízí se však otázka, zdali na tuto formu světovosti máme být pyšní. Banální pravda říká, že každý národ má takovou vládu a takové vůdce, jaké si zaslouží.

Platí to bezvýhradně, i když zdůrazňujeme jejich ekonomickou, mediální i politickou převahu jako něco. s čím se už prý nedá nic dělat. A to je ta chyba. Dlouho jsme mávali rukou nad novými a novými zjištěními o predátorských způsobech Andreje Babiše a nad diplomatickou neomaleností v ruském či čínském zájmu našeho pana prezidenta.

Podle mého je třeba znovu a znovu opakovat všechny předchozí Babišovy kauzy i jeho účelové dohody se Zemanem. V éře Zemanova premiérování se Babiš stal jedním z nejsilnějších oligarchů v zemi. Kdo si dneska vzpomene na nějaký Unipetrol, na podivná a nepřátelská převzetí mnoha firem, na záhadnou vstřícnost některých tehdejších ministrů a státních úřadů. Na odkládání vyšetřování jeho kauz. On tu svoji minulost zamlčuje a překrucuje, ale o to více útočí na vše minulé, co souvisí s někým jiným.

Je chybou všech opozičních politiků, občanských aktivistů i skutečně nezávislých novinářů, že mu tato taktika vychází a postavil na ní svoji kruhovou obranu. Jeho lidé obsazují diskuze v internetovém prostoru a jeho propagandistická úderka, omylem chápaná jako skvělý profesionální marketing a PR, na nás chrlí svoji manipulativní nadprodukci.

Co brání jeho oponentům ve vstupování do diskuzí na internetu? Proč se občanská a politická opozice nesjednotí a nepřijde se společnou silnou kontra kampaní? Proč tak cudně mlčí představitelé různých intelektuálních komunit? Proč někteří movití lidé, kteří nepatří do jejich stáje, nepodpoří opravdu nezávislá média a aktivity občanských aktivistů? Na co všichni čekají? Na Godota? Co ještě se musí stát, abychom se probudili do reality?

Lupiči, lupiči ti nejsou hloupí, koho si nechytí, toho si koupí. To si opravdu tihle dva chřadnoucí klauni z béčkového cirkusu chytili a koupili většinu národa? Pokud si to nemyslíme anebo se s tím nehodláme smířit, pak je třeba se bránit a svůj postoj dát zřetelně najevo. Ta česká slušňácká obranářská smířlivost se nám v minulosti mnohokráte vymstila. Dnes je situace i z historického pohledu mimořádně vážná.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Nejde o nic menšího než o to, abychom neskončili v pasti iluzorního zadluženého blahobytu v mixu ruské gubernie a čínské kolonie. K tomu totiž pak bude patřit omezování osobních a občanských svobod a vláda tvrdé autoritativní ruky. Naše duo si zvyklo na to, že vše ustojí, a o to vehementněji rozdává rány jiným. Čekání na to, že nějakým evolučním vývojem dospějí do nějaké moudré, noblesní a vznešené úrovně, je vrcholem naivity. Naši slušnost chápou jako naši slabost. Tak to je. Jednotlivé kauzy jsou jen koloritem doby. Psi si občas zaštěkají a jejich karavana táhne dál, a válcuje vše, co jí stojí v cestě.

Zbavme se iluzí, že vlkodlaci budou mít někdy dost. Nikdy, nikdy, nikdy… Neuráží vás to? Myslím, že by mělo. Jejich výhry jsou totiž našimi prohrami s významnými dopady nejen do současnosti, ale i budoucnosti. Jednou si tyto otázky budou klást i někteří jejich dnešní kolaboranti. To má v Česku dlouhou tradici.