Václav Klaus a Miloš Zeman se svatojiřskou stužkou, symbolem ruského imperialismu FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Možná nás někdy napadne, jestli si Miloš Zeman, když dostane na stůl nějaké zprávy BIS o ruském vlivu u nás, počte taky o sobě. To je pro nás zahaleno tajemstvím. Jisté je, že se mu nelíbí už to, co ke čtení od rozvědky dostává. Tato averze není nic nového, trvá už přes dvě desetiletí.
Václav Klaus, který byl premiérem i prezidentem, má k BIS stejně přezíravý vztah. Před dvěma lety se ke sporu Zeman – ředitel BIS Michal Koudelka vyjádřil: „Z těch několika vět, které proběhly veřejně v médiích, mám pocit, že má na práci všech našich bezpečnostních služeb – ať už se jmenují jakkoli – prakticky shodný názor jako já. Já je považuji za bezcenné. Jejich materiály jsem nikdy nečetl, protože jsem nechtěl ztrácet čas bezcennými zprávami, které většinou neobsahovaly vůbec nic zajímavého, vůbec nic přínosného. Většinou byly jen papouškováním názorů z médií, a to ještě v horší verzi. Takže na rozdíl od pana Špidly a dalších politiků jsem se zprávami těchto služeb nikdy nezabýval.“ (iDnes.cz)
Odpor k tomu, co tajná služba říká, není u obou pánů nic nového. Už jsme to tady měli před čtvrt stoletím a také tehdy šlo o Rusko a jeho zasahování. Počátkem roku 1996 Bezpečnostní informační služba obvinila ruské tajné služby z dezinformačních kampaní proti České republice. Ruská ambasáda byla tehdy pobouřena, jak o tom psala Mladá fronta Dnes: „‚Vyčkáme, jak se k tomu česká vláda veřejně postaví a jaké zaujme stanovisko. Teprve potom bychom požádali o oficiální vyjádření,‘ řekl rada velvyslanectví Jurij Cingovatov. Připustil sice, že neoficiálně už českou stranu o vysvětlení požádali, neřekl však, na které úřady se velvyslanectví obrátilo. ‚Neoficiálně nám bylo sděleno, že české úřady se od zprávy BIS distancují,‘ uvedl rada.“
O čem tehdy vlastně byla řeč? Mladá fronta Dnes psala 6. února 1996: „Z výroční zprávy Bezpečnostní informační služby vyplývá, že zpravodajské služby Ruské federace, které trvale působí v republice, mají zájem zejména o informace o vnitřní a zahraniční politice. ‚Zvýší se jejich aktivita v oblasti politické rozvědky a nadále zůstává jejich prioritou snaha o vybudování pevné pozice ještě před integrací České republiky do Evropské unie či NATO,‘ uvádí zpráva BIS. Bezpečnostní informační služba odhaduje, že v zemi nyní působí kolem čtyř stovek pracovníků a spolupracovníků ruských zpravodajských služeb. Šestapadesát z nich podle civilní kontrarozvědky v republice oficiálně pracuje jako diplomaté. BIS dokonce dospěla k závěru, že plných padesát procent diplomatických funkcí Rusko obsadilo pracovníky výzvědných služeb či osobami, které jsou ze špionáže podezřelé. Přísně tajná výroční zpráva BIS uvádí, že trvale působí na území republiky ruská civilní rozvědka a vojenská špionáž. ‚Informace získávají od diplomatů zastupitelských úřadů Ruské federace v Praze, obchodního zastupitelství, Ruského kulturního a informačního střediska, generálního konzulátu, soukromých firem a prostřednictvím oficiálně zaregistrovaných ruských médií,‘ uvádí zpráva BIS.“
Nepsalo se tam tedy nic, co by nám dnes přišlo nějaké divné nebo nečekané. Z nějakého důvodu ale informace pobouřila dva významné muže.
„Někteří politici se tehdy vyslovili, že by na ruském zasahování mohlo něco být, ale nikoli tehdejší předseda sociální demokracie Miloš Zeman. Uvedl, že tajná služba by měla svá tvrzení o aktivitách Ruska prokázat. V případě, že tak neučiní, měl by podle Zemana její prozatímní ředitel Stanislav Devátý okamžitě odstoupit z funkce. Zeman je dokonce přesvědčen, že výsledky voleb se snaží ovlivňovat sama BIS. ‚Snaží se naznačit, že každý, kdo kritizuje vládu, je agentem ruské tajné služby,‘ prohlásil Zeman. Šéf Bezpečnostní informační služby Stanislav Devátý se ke zprávě svého úřadu a reakcím na ni nemohl vyjádřit, neboť byl včera mimo Prahu.“ (Mf Dnes 7. 2. 1996)
Rozruch komentovalo také Právo: „Premiér Václav Klaus, jenž je zároveň šéfem vládní rady pro koordinaci zpravodajských služeb, v pátečním tisku ostře zkritizoval Bezpečnostní informační službu (BIS) za tajnou výroční zprávu, v níž se píše o možném ovlivnění voleb v ČR ruskými agenty. Klaus dále odmítl názor, že by aktivity tajných služeb mohly ‚ovlivňovat nálady voličů‘. Ještě ve středu Klaus na otázku novinářů popřel, že by se ve zprávě objevovaly informace o ruských agentech.“
„Předseda ČSSD Miloš Zeman v pátek v souvislosti se zprávou BIS označil prozatímního ředitele BIS Stanislava Devátého za lháře.
Podle něj byl Devátý již jednou usvědčen v kauze Jana Kavana a jedné americké televizní stanice, že nemluví pravdu. Zeman vyzval Devátého, aby prokázal obvinění, která jsou uvedena ve zprávě BIS, nebo aby na funkci rezignoval. Aktivita Devátého jím ‚dosud bohužel řízené tajné služby vážně narušuje‘ politické i obchodní vztahy ČR s Ruskou federací a v tomto smyslu podle šéfa soc. dem. způsobuje škodu politickým i ekonomickým zájmům ČR.“ (Právo 10. 2. 1996)
Proč byli Zeman a Klaus tehdy tak rozčilení? Mohl jim samozřejmě vadit tehdejší šéf BIS Stanislav Devátý, který byl bývalý disident a signatář Charty 77 a ke komunistickému režimu se vyslovoval ostře. Byl to zcela jiný typ než Václav Klaus, osoba z šedé zóny hlásající, že zpětné zrcátko (tedy reflexe komunistického režimu) nesmí být příliš velké. Taky jiný než Miloš Zeman, který se záhy obklopil různými aparátčíky z brežněvovských dob. Jenže jak je vidět, ta averze k BIS zůstala u obou až do dnešní doby a zvláště jsou citliví na to, když se o Rusku nemluví hezky.
Třeba se jednou historici dostanou k nějakým materiálům, které nám vývoj něžného vztahu Klause a Zemana k Moskvě nějak víc objasní. Zatím můžeme jen konstatovat, že to není nic nového z poslední doby a že se tato antidemokratická porucha u obou rapidně zhoršuje.
