Když jsme se dostatečně vydováděli nad taškařicí se zasahováním prezidenta do pravomocí soudců, máme tu druhé kolo. K poslednímu lednu končí ve funkci ze zdravotních důvodů ústavní soudce Jan Musil a prezident Miloš Zeman bude vybírat náhradu. Obě věci spolu samozřejmě souvisejí, a to nejen načasováním.

U Miloše Zemana je třeba vždy počítat s tím, že po akci přijde reakce. Někdo tomu říká mstivost – to v případě, že nebylo Zemanovi po vůli.

Známe to dobře třeba u seznamu „zrádců“ z ČSSD z prezidentské volby v roce 2003, který dodnes mává vztahem mezi prezidentem a sociální demokracií.

Mluví o tom v čerstvém rozhovoru pro Aktuálně.cz i bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Ten otevřeně říká, že vydání údajného ruského hackera Nikulina do USA (místo do Ruska, jak si přál prezident) ho stálo místo v jakékoli příští Zemanem jmenované vládě. Prostě utrum.

Mimochodem, když se dnes s velkou mírou znechucení hovoří o snahách prezidenta zasahovat do věcí justice, tento starší příklad je ještě čitelnější a krystaličtější.

A přesvědčil se o tom i bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Jeden z těch, kdo veřejně promluvili o schůzkách s Hradem. „Soudce Baxa by se měl vyjádřit ke své fotovoltaické elektrárně,“ napsala na webu svého institutu bývalá ředitelka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková. Institutu, ve kterém spolupracuje třeba se šéfkou samozvaného Doněckého konzulátu v Česku a tváří Národní domobrany Nelou Liskovou, aby bylo úplně jasno.

Ze solárního barona se jednoduchým ověřením stal majitel pár panelů na rodinném domě o výkonu 5kW. Tak se hra o znedůvěryhodnění justice hraje: plivanec byl vypuštěn, my si můžeme být jisti, že se informace o „solárním baronovi“ šíří ve stovkách řetězových mailů a vysvětlení už cílovou skupinu příliš nezajímá.

Z favorita psancem

Josef Baxa je klíčovou postavou zmiňovaného příběhu o doplňování Ústavního soudu. Z favorita psancem. Jak se to stalo?

Loni na jaře oznámil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, že bude chtít o situaci na soudě a o svém nástupci mluvit s prezidentem. Přišlo to ve chvíli, když už kdysi pevné pouto mezi oběma muži bylo dávno rozerváno. Třeba Rychetského slovy o tom, že Zemana obklopuje kohorta panošů, z níž má šéf Ústavního soudu obavu.

Nemlčel ale ani Josef Baxa. HlídacíPes.org s ním loni natáčel velký rozhovor pro projekt Mapa justice právě v den, kdy Nejvyšší správní soud dokončil přezkum stížností v prezidentské volbě. A neprozradíme snad příliš, když napíšeme, že z Josefa Baxy tehdy vyzařovala především únava a frustrace z toho, že soud i přes zjevné fauly v kampani nemá mnoho možností, jak kromě jejich pojmenování odrazit tyto nemravnosti do svého rozhodování.

„Vidíme, že hrubne kampaň, vidíme, že fauly přibývají. Ale to nevidíme jenom my soudci, to vidí i voliči. A jestliže voliči přes to, co vidí, se rozhodnou, jak se rozhodnou, tak asi soud nemůže být tím arbitrem morálky a slušnosti, který řekne: To neplatí, protože správně to mělo být jinak,“ řekl tehdy Josef Baxa.

Rychetského plán byl jednoduchý: Josef Baxa se po podzimním konci v čele NSS přesune na Ústavní soud, a až se Rychetský rozhodne skončit, ve funkci ho nahradí. Podle všeho, co o schůzkách mezi soudci a Hradem dosud víme, byla tato varianta pro Hrad průchodná. Zeman měl říct, že si Baxu v čele Ústavního soudu představit dokáže. Ale bylo to „něco za něco“. Což je právě jádrem současného pozdvižení.

Gerloch pro každý případ

Zeman už podle všeho náhradu za soudce Musila má. Předseda senátu Jaroslav Kubera po středeční schůzce na Hradě oznámil, že Zeman navrhne ústavního právníka Aleše Gerlocha. Tedy jméno, o kterém se mluví už několik měsíců.

A zároveň člověka, který má k Miloši Zemanovi blízko a v minulosti už mu svými právními rozklady několikrát pomohl v jeho případech.

Výhrady proti Gerlochovi shrnul bývalý šéfredaktor Respektu Tomáš Němeček, který patří k vlivným justičním novinářům a nyní se pohybuje v advokacii.

„Profesor (Zemanovi) odůvodní vše, na co si prezident vzpomene,“ napsal Němeček na Facebooku. A uvádí příklady:

Že by se ruský hacker Nikulin neměl vydávat Američanům, že nemusí jmenovat ministrem Pocheho, když se mu nechce, že když za veřejné peníze obráží před volbami kraje, tak to není kampaň.

Němeček připomíná, že profesor Gerloch v posledních letech vynikl jednou výraznou myšlenkou, a totiž že by se měl v Ústavě zakotvit český národ. To, vzhledem k příklonu prezidenta Zemana k národoveckým pozicím, vhodně ilustruje, proč má Zeman ke Gerlochově nominaci sympatie.

„Sleduji profesorovu činnost pětadvacet let, ale nevybavuji si jediný případ, kdy by si pálil prsty pro nevinného, ozval se v případu křiklavé nespravedlnosti, zastal se slabšího nebo riskoval kariéru z principiálních důvodů,“ uzavírá Tomáš Němeček a senátory vyzývá, aby Gerlocha odmítli.

V přímém přenosu, na pozadí vrcholící mediální přestřelky o zasahování do nezávislosti justice, sledujeme boj o příští podobu Ústavního soudu. Prezident Zeman byl doposud z justice chválen za to, že narozdíl od svého předchůdce naplňoval Ústavní soud vhodně. Teď se s justicí, která by na místě budoucího předsedy většinově nejspíš ráda viděla Baxu, nebo aspoň šéfa pražského Městského soudu a čestného prezidenta Soudcovské unie Libora Vávru, neshoduje.

Ukázalo se, že vrcholní představitelé justice ztratili na prezidenta vliv. A nepomohly ani schůzky, na které s prezidentem chodili a které se nejspíš odehrát neměly. Jako byla třeba ta, kde si prezident přes Rychetského a šéfa Nejvyššího soudu Pavla Šámala řekl své ke kauze H-System.

Gerlochovou nominací prezident rozehrál další „šprajc“, podobný, jako byla msta Pelikánovi. V senátu se ukáže, zda v tom má i širší politickou podporu.

Převzato ze serveru Hlidacipes.org.