Je zajímavé vidět, kolik je podobností mezi počítačovým virem a Milošem Zemanem. Virus je typ škodlivého softwaru, který umí upravit jiné programy a vložit vlastní kód. Úspěšný virus pak infikuje systém a koná své dílo.

Zeman je také takový virus, který úspěšně řádí v systému. V demokratickém systému provádí přeprogramování a dokáže se množit a šířit a přitom všelijak mutuje. Prozatím můžeme nechat stranou, kdo je tvůrcem zemanovského viru, jestli je to sám Zeman, nebo někdo jiný. Působení je ale stejné.

Pokud někdo takovou příšerku do světa vypustí, má jeden nebo několik motivů. Nejdřív je ale třeba využít slabých míst systému, aby bylo možné útok provést. Těmi slabými místy mohou být mezery v zákonech, slabiny protivníků, výhodná historická situace.

Za normálních okolností počítáme s tím, že když má hlava státu jednat bez zbytečného prodlení, tak i malé dítě ví, co to znamená. V podstatě je to doba, kterou zabere doručení nějaké listiny, její přečtení, zvážení, zda obsah neodporuje zákonu, a pak se papír prostě podepíše. Zdráhání takto konat připomíná chování dítěte, kterému na velikonoční pondělí večer rodiče řeknou, že si má vyčistit zuby a dítě nečinnost omlouvá tím, že nebylo jasně řečeno, že se tak nemá stát až o Vánocích.

Můžeme pochopitelně do Ústavy napsat lhůty včetně dní a hodin, nezvladatelný jedinec se ale může vymluvit na nemoc, zakopnutí o psa, významnou čtrnáctidenní cestu do Vladivostoku ve státním zájmu a podobné nepřekonatelné překážky. Třeba objeví špatně umístěný středník v dokumentu a vrátí listinu zpět. Tvůrčím nápadům se meze nekladou, zvláště když osamělý stařec nemá celkem moc co na práci a sabotáž vlastního státu ho baví. Navíc to vzbudí více pozornosti, než kdyby důchodce v parku sypal holubům jedovaté zrní, takhle to dotyčnému dodá pocit významnosti.

Proč virus vůbec někdo vytvoří? Motivy mohou být třeba snaha rozšířit vlastní poselství, třeba politické sdělení, zničení zařízení, pobavení škůdce, osobní msta majiteli přístroje nebo bez výjimky komukoli, protože autor má dojem, že kromě něj není na světě nikdo, kdo má nějakou hodnotu. Je tristní, když má společnost trpět kvůli tomu, že měl někdo neuspokojivé dětství a pak celý život, ale to se mělo řešit včasnou terapií.

U Zemana se dají vysledovat motivy zhruba tři. Opojení vlastní mocí a následná záliba v destrukci, prosazování zahraničněpolitických zájmů Kremlu a obohacení jedinců a skupin napojených na Hrad.

Jak víme z praxe, škody napáchané virem mohou být nedozírné, a to především ekonomicky. Na nápravu pohrom se někdy vydávají miliardové částky. Další prostředky si vyžádá neustálá potřeba hrozbě čelit. Kromě toho je tu psychologická stránka věci, protože tento zápas je velmi frustrující a člověk postižený cizím virem má pocit marnosti, když zažívá, že musí trpět zlovůlí nějakého anonymního zločince.

Zemanovi se povedlo pověst země poničit do obrovské míry. Jeho kuchyňské výroky o válce na Ukrajině a anexi Krymu, nesmysly o výrobě novičoku v Česku, diskreditování našich tajných služeb a ponižování naší diplomacie světu ukazují, že o věcech tu rozhoduje podivná figura, která jedná, jako by byla ve službě cizích mocností. Těch, které nejsou našimi spojenci a nejsou jimi proto, že pronásledují vlastní občany a tyranizují občany jiných zemí.

Uvnitř země, v jejím „softwaru“, se povedlo nakazit miliony lidí různými podvodnými zprávami, pomluvami, pohrdáním hodnotami. Souběžně s tím se šíří klausovský virus a některé více či méně nezávislé viry, které se rodí buď v koumavých hlavičkách v Kremlu a Petěrburgu, nebo z vlastní iniciativy zdejších užitečných idiotů. Působí ovšem synergicky tím samým směrem.

Trvalým jevem je, že obránci před virem jsou za útočníky vždycky ve skluzu. S tím je třeba počítat a ani to nemůže být jinak. Pomoci může jen prevence a zkrátit dobu reakce. Co je na poli obrany úspěšné, poznáme okamžitě podle toho, co vzbuzuje vztek šiřitelů nákazy. Každá iniciativa, která analyzuje lži politiků a kremelské a čínské hoaxy a hybridní propagandu, je okamžitě napadena. Je roztomilé, jak potom tito lidé okamžitě začnou citovat Orwella a vykládají o nových držitelích jediné pravdy a přitom mezi nimi vidíme hejna komunistů a bývalých komunistů a přátele někdejších členů KSSS a KGB. Hezký trik.

Zemanismus je lepší přirovnávat k viru, než ho líčit jako nemoc. Za nemoc totiž člověk často nemůže, ty se v přírodě vyskytují. Počítačový virus je pečlivě vytvořen. Pokud o něm víme a stejně si nedáváme pozor, nemůžeme se divit ničemu, co se pak děje.