Zeman lobbuje za ruské zájmy aneb Jak se pletou pojmy s dojmy

ceskatelevize.cz

Miloš Zeman a Vladimir Putin | FOTO: ceskatelevize.cz

Český tisk se v posledních dnech hemží zprávami o neúnavných pokusech Miloše Zemana ovlivnit rozhodování o tom, komu vlastně vydat v Česku zadržovaného ruského hackera Jevgenije Nikulina. O vydání požádaly dvě země, ovšem v různém časovém sledu a z velice odlišných důvodů. Spojené státy byly první se svou žádostí v souladu s mezinárodním zatykačem, jímž byl Nikulin hledán kvůli účasti na široce založené hackerské ofenzivě proti americkým počítačovým systémům.

Ruská federace vzápětí rovněž zažádala o jeho vydání kvůli jakýmsi pofiderním podvůdkům a zpronevěrám. V okamžiku zatčení šikovný mládenec již nějakou dobu pobýval na českém území, a kdyby jeho zločin byl závažný, neřku-li hrdelní, mělo Rusko tisíc příležitostí a neměřeno času k vystavení mezinárodního zatykače. Ovšem učinilo tak teprve, až když z Prahy dostalo hlášku o jeho vzetí do vazby na žádost Američanů, proto jeho přečin vůči Rusku lze klidně pokládat za pofiderní nebo zpětně vykonstruovaný.

Spojené státy jsou naším spojencem ve většině svazků demokratického světa, Rusko mohou řadit ke svým nejbližším souputníkům jen početně omezené a vyhraněné politické síly nebo jedinci. Pokud by se povídačky o Zemanově zasahování v této choulostivé věci ukázaly jako pravdivé, hádejte, můžete třikrát, v čí prospěch by v tomto případě lobboval český prezident? Uhodli jste na první pokus! Vyhrát sázku nedává žádnou práci, neboť Miloš Zeman a jeho věrní dávno vystupují jako dobře organizovaná skupina nepokrytě lobbující za zájmy východního souseda. Mistr masové manipulace se ovšem pozná podle toho, jak zručně dokáže své osobní a velmi přízemní interesy prezentovat na veřejnosti coby zájmy celého národního společenství.

Báječně se to osvědčilo v poslední televizní debatě prezidentských voleb. Profesor Drahoš, méně zběhlý v řemeslu veřejného lhaní bez mrknutí oka (nejsem doktor, abych bezpečně poznal, jakou patologii prozrazuje nemrkající oko), položil záludnou otázku, proč se setkání s Putinem v Soči 21. listopadu loňského roku nezúčastnil český velvyslanec v Moskvě, zatímco se ho účastnili ti nejvěrnější z nejbližších, kancléř Mynář a šéf poradců Nejedlý? Odbýt profesorskou zvědavost a přitom ho jaksepatří zesměšnit, bylo náramně snadné. Stačilo k tomu vynést silný trumf: v takto úzkém kruhu se prý dojednávala smlouva o prodeji traktorů Zetor Forterra, pro českou ekonomiku přímo kruciální. Nepřítomnost velvyslance na takto delikátních jednáních je věc bezpečnosti státu, zatímco dva hradní aparátčici jsou dávno specializovaní na hauzírování s nejrůznějším zbožím, jak svrchovaně poučil Ing. Zeman to profesorské neviňátko.

O tom, že se jedná o podvodné tvrzení, jehož smyslem je prezentovat vlastní zájem jako zájem národní, svědčí skutečnosti, o nichž se snadno dozvíme z internetových stránek Zetor Tractor, a. s. Fakta jsou taková, že memorandum bylo podepsáno již následujícího dne v Moskvě, připraveno bylo ovšem dlouho předtím a podmínky obchodu dohodnutého už v říjnu téhož roku na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně zůstaly nezměněny. Navýšení počtu dodávaného zboží (ze čtyř a půl na šest tisíc kusů) za nezměněných podmínek nevyžaduje v žádném případě přítomnost dvou prezidentů a jejich důvěrníků ani režim maximálního utajení. Tak jako tak takové navýšení s novými dodacími lhůtami nemohlo být do rána zapracováno do připraveného memoranda. Jinými slovy, jediná okolnost, o které se nesměl dozvědět komerčně nezainteresovaný svědek, byla možná výše komise pro šikovné zprostředkovatele.

Tento způsob neveřejného kšeftování hradních hauzírníků byl již nejednou vyzkoušen v minulosti. V živé paměti máme jiný majstrštyk, kdy prezidentem obratně utrousené doporučení způsobilo, že do té doby neznámá společnost Liglass Trading, bez vlastního kapitálu a významných obratů, se sídlem v rozpadlé stodole, jak ve filmových parodiích, dostala ve vzdáleném Kyrgyzstánu neuvěřitelnou zakázku na výstavbu kaskády vodních elektráren v hodnotě půldruhé miliardy dolarů.

repro: The Insider

Tak úplně bezvýznamná společnost to asi nebyla, a kdyby čeští investigativci pracovali aspoň tak pilně jako jejich kyrgyzští kolegové, jistě by kápli na nějakou roličku kancléře Mynáře mezi majiteli nebo tichými společníky této zdatné firmy. Jenže nekápli a celý podvod hodný legendárního prvorepublikového machra Jelínka zkrachoval jen na odhaleních kyrgyzských hlídacích psů. Pátrajícímu novináři, který by si dal práci prolistovat dokumenty a prošetřit okolnosti významných obchodů uzavřených za účasti skvělého facilitátora, toho času na Hradě, zdroje příjmů nejmovitějšího ze všech českých kancléřů by se možná nezdály až tak tajemné.

Údernické výkony hradního týmu vyžadují nejen mnohočetné talenty jeho členů, ale také kromobyčejnou vstřícnost úřadů v zemích, kde mezinárodní obchod, jako ostatně všechno jiné, je věcí nejvyššího státního zájmu. Je to něco na způsob Pavlovova slintavého reflexu: jen ten, kdo upřímně ve světě propaguje zájmy Putinova režimu, má nárok na žírný žvanec. Formy odměňování jsou bohatě rozrůzněné: někdy je to nákup za netržní ceny, jindy neobvykle tučný honorář za mediální výstup nebo za knižní makulaturu. Zajímavé je i odměňování ve formě pravidelných pozvánek na nevědecká shromáždění zřízená právě k tomuto účelu – pod bohulibou záminkou proplácet drobné službičky vlivových agentů.

Zájezdová turistika přece kvete nejen ve farmaceutickém průmyslu. Kdysi se komunistická nomenklatura odměňovala pobytovými zájezdy na Picundu, kde se utužovala družba mezi bojovníky za mír, bojovnicemi za práva žen a pokrokovými církevními odpadlíky. Dnes tomuto účelu slouží Dialog civilizací – jakési brainstormingové shromáždění svolávané rok co rok na klimaticky příznivý ostrov Rhodos.  Shromáždění na Rhodosu je nenápadným, a proto lukrativním způsobem vyplatit za prokázané služby staré nadšence a nalákat potenciální nové přátele Putinovy demokratury. Během lázeňského pobytu na řeckém ostrově jeho účastníci – většinou političtí marginálové a vysloužilci – se tváří, jako že vynakládají mimořádné intelektuální úsilí k vyřešení ožehavých světoborných problémů.

Zadarmo ovšem ani kuře nehrabe: za nanicovatý projev spíchnutý horkou jehlou subalterním pomocníkem druhého referenta náleží řečníkovi zajímavý honorář – dvojnásob zajímavý nejen svou nepřirozenou velkorysostí (podle ruských účastníků se jedná o deseti- až stotisícové částky v amerických dolarech), ale také tím, že se vyplácí prostřednictvím berlínské centrály Dialogu civilizací, a je tudíž pro domácí berňáky praktický nepolapitelný. Je třeba dodat, že celý podnik je provozován za peníze zcela privátní osoby, multimiliardáře Vladimíra Jakunina, nyní již bývalého ředitele ruských spojů, čistě náhodou kámoše a spolubojovníka Vladimíra Putina z bohatýrských dob jejich válčení v KGB. Jeden z nejbohatších oligarchů světa je zároveň neohroženým bouřlivákem: odmítl plnit ustanovení zákona žádajícího přiznání majetků a příjmů. Prý ho taková povinnost uráží a ponižuje. Ví, co si může dovolit a zůstat přitom živým oligarchou. Že slovutný český prognostik Zeman netrousil na Rhodosu žádná moudra, ale kozí bobky, o tom svědčí skutečnost, že jeho jasnozřívá zjevení nikdy nespatřila světlo světa, raději zůstala v nejvyšším utajení. Kde je konec těm honorářům, ví jen Bůh. Je to maličkost, ale potěší. Na Rhodosu Ing. Zeman pobýval nesčetněkrát, zrovna v době, kdy se důvěřiví občané dojímali nad tím, že jejich prognostik objímá na Vysočině stromy a obědvá suchý rohlík s plesnivou tlačenkou a becherovkou.

Kořeny dávného zákopového přátelství mezi českým a ruským prezidentem je třeba hledat ještě hlouběji. Jsou pokrevními bratry spojenými úchvatným příběhem splácení sovětského dluhu vůči Československu. Miloš Zeman v té grunderské době byl ještě premiérem České republiky, zatímco Vladimír Putin už byl čerstvým prezidentem Ruska.

Aby miliardový ruský dluh mohl být rozebrán kroužkem zainteresovaných zasvěcenců, musel být prohlášen za nedobytný. Bylo to akorát v době, kdy Jelcinovo Rusko náhle zbohatlé v důsledku rostoucích cen ropy vyplatilo beze zbytku své dluhy vůči všem věřitelům z Pařížského klubu – až na Českou republiku. Zlomek dlužné částky odkoupený nastrčenou firmičkou bez vlastní historie, zato s doporučujícím dopisem některých členů ruské vlády, byl obratem přeprodán ruské energetické soustavě řízené nepotopitelným Anatolijem Čubajsem a ten, opět obratem, umořil pomocí údajně bezcenných dluhopisů zcela reálný úvěr ruské vlády. Kravský handl byl v prvním lednovém čísle ekonomického deníku Vědomosti na titulní straně označen jako podvod roku 2000. Netřeba zdůrazňovat, že v důsledku husarského kousku nikdo nezůstal škodný.

K významným beneficiářům obchodu patřili lidé z okruhu předsedy vlády a předsedy sněmovny. Škodní zůstali jen ti, komu se v argotu našich šíbrů říká „lívanci“, což jsou dobromyslní čeští spoluobčané vážně pokládající svého prezidenta za ochránce českých národních zájmů.

Není mým úmyslem obviňovat někoho z něčeho nekalého, natož trestného. Není to víc než naturalistický popis toho, jak to doopravdy chodí v Kanceláři Blaník. Na rozdíl od té v podhradí ta na Hradě vůbec není k popukání.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner