Prezident Miloš Zeman s čínským prezidentem a vrchním čínským komunistou Si Ťin-pchingem FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Miloš Zeman, jak už je to skoro tradiční, opět poučil naše velvyslance, co by měli dělat. Je otázka, k čemu jsou velvyslanci, když jsou tu tak skvělí muži jako Martin Nejedlý, Vratislav Mynář a Jaroslav Tvrdík. Nebo paní Klausová, co dostala kdysi ambasádu jako trafiku za oddané služby Klausovic rodiny při Zemanově zvolení. Ale když už pořád velvyslance máme, je třeba jim to správně podat.
Bylo to jako pokaždé, jak se dozvídáme ze zprávy o setkání. „Zeman se v pasáži věnované prosazování českých ekonomických zájmů označil za českého agenta. Zmínil aktivity zemřelého miliardáře Petra Kellera. Uspěl podle něho díky svým aktivitám na ruském a čínském trhu. ‚Odmítnout exportní možnosti na těchto a dalších trzích je pošetilé. Pošetilé jsou i studenoválečnické postoje,‘ řekl s odkazem na některé pražské politiky nebo některé politiky KDU-ČSL.
Snížení počtu účastníků v tendru na vybudování jaderné kapacity v Dukovanech je podle prezidenta učebnicovým příkladem zvýšení ceny zakázky o několik desítek miliard korun. ‚Ti, kdo to způsobili… připraví českou ekonomiku o několik desítek miliard korun. Byl bych rád, abyste si to uvědomili, abyste nedávali přednost ideologickým a studenoválečnickým výkřikům,‘ uvedl.“ (ČTK)
Miloš Zeman má svoje vlastní pojetí „ekonomické diplomacie“, které ale nemá nic společného s tím, jak to chápou jinde. Karel Schwarzenberg nám v roce 2015 v rozhovoru řekl: „Mně ten výraz jde trochu na nervy, protože mezinárodně znamená ekonomická diplomacie něco úplně jiného než u nás. V zahraničí se také používá pojem sociální zařízení, je to třeba starobinec nebo dětský útulek, u nás sociální zařízení znamená záchod. Také u nás ekonomická diplomacie znamená něco jiného. Ekonomická diplomacie je, když používáte ekonomické prostředky pro diplomacii, ne opačně. Je to to, co Rusové dělají s ropou a plynem. Nebo když Američané udělají embargo, to je ekonomická diplomacie. Podpora našeho hospodářství skrze diplomacii, to jsme dělali celý čas. Teď se zdůrazňuje, že konečně nastal pravý čas naší diplomacie a dostala se ke své práci. Jediné, co jsem zpozoroval, je, že úředníci průmyslu a obchodu najednou dostanou diplomatické pasy a jsou ve stavu velvyslanectví, nebo se nabrali úplně jiní lidé, kteří nemají o diplomacii sebemenší tušení, a jsou vysíláni do světa. Tak uvidíme, jak to vyjde.“
Uplynulo šest let a vidíme, jak to šlo. Předně selhala „ekonomická diplomacie“ ohledně Číny.
Když do Prahy přiletěl v březnu 2016 čínský prezident Si Ťin-pching, jeho letadlo přistálo v doprovodu dvou stíhaček. Za soudruhovy návštěvy bylo podepsáno asi třicet obchodních dohod a podle nich měly čínské investice v Česku dosáhnout úžasných 232 miliard. Nakonec to nedopadlo slavně. Podle údajů Agentury CzechInvest Čína v Česku zatím od roku 1993 proinvestovala asi 12 miliard korun. Navíc se jedná spíš o kupování podniků než o investice. Zeman rád druhé kritizuje za neschopnost, tohle je ovšem naprostý debakl a jeho šaškování v čínské státní televizi s velkým Krtečkem a podlézání čínskému vedení bylo úplně k ničemu.
Zeman se zcela jistě vyhýbal „studenoválečnickým“ výkřikům (pojem jak z Rudého práva), ale výsledek je nula a ostuda k tomu.
David Klimeš psal už v roce 2019 v Ekonomu: „A pak je tu ono nepochopitelné brnkání na nervy našim sousedům. Čína je jistě pěkné výhledové teritorium, ale hlavní obchodní partner je Německo a další evropští sousedé. Zatímco exekutiva musí být občas tvrdá, prezident by měl naopak vztahy usmiřovat a pomáhat obchodu a porozumění. Ale v Německu Zeman vtipkuje s Angelou Merkelovou, že je čínský agent. V rakouských prezidentských volbách podpoří před hlasováním radikálního kandidáta (a ten prohraje). Nyní to samé udělal ve slovenských prezidentských volbách (a zase se stejným výsledkem). To není pozitivní ekonomická diplomacie. To je kombinace velikášství a neschopnosti vyhodnotit důležitost jednotlivých spojenectví. Což škodí Česku. I obchodně.“
Pokud jde o jeho další tvrzení, které se týká dostavby našich jaderných bloků, ideologický přístup ukazuje spíše Zeman. Velmi se snažil, aby zakázka dopadla pro ruský Rosatom a v tomto úsilí nebyl moc úspěšný. Tak aspoň mstivě tvrdí, že snížení počtu účastníků v tendru (po vyřazení Ruska a Číny) zvedne cenu zakázky o několik desítek miliard korun.
Tehdejší vládní zmocněnec Jaroslav Míl, který byl za přípravu jaderného tendru expertně zodpovědný, odpověděl letos v lednu na dotaz opoziční poslankyně Heleny Langšádlové (TOP 09), jak počet účastníků ovlivní cenu:
„Na cenu projektu má zásadní vliv dostatek času na předložení závazných nabídek a dále celková organizace a kvalita přípravy a provedení výběrového řízení podle mezinárodně uznávaných a standardně aplikovaných postupů. Nedostatek časového prostoru povede, s ohledem na potřebu vytvoření si značných rezerv na straně dodavatele, k předložení závazných nabídek navýšených o desítky procent. Celkovou cenu projektu také zásadním způsobem ovlivňují náklady financování, které jsou na počtu účastníků nezávislé.“ (V březnu pak byl Jaroslav Míl z funkce náhle vládou odvolán a ministr Karel Havlíček to zdůvodnil tím, že nemá bezpečnostní prověrku.)
Při pohledu na Zemanovo zoufalé počínání v oblasti jeho takzvané ekonomické diplomacie musíme dospět k závěru, že cílem všech těch zmatených pohybů je hlavně posloužit spíše zájmům všelijakých kamarádíčků napojených na současný Hrad. Pak chce Zeman zřejmě uspokojit i různé autoritáře, v blízkosti jejichž lesku si chce trochu dopřát dojem, že je významný státník.
