Prezident má jasno. Za každou cenu chce vládu vedenou Andrejem Babišem a k tomu si umí představit dvě varianty jeho mocenského paktu. Buď se sociálními demokraty s podporou komunistů, nebo dokonce pouze s hlasy SPD a KSČM, tedy nejhorší a nejnebezpečnější variantu pro Českou republiku. Přitom tvrdí, že preferuje vládu bez extremistů. Ví Miloš Zeman, co tento výraz znamená, nebo pro něj jsou bolševici a xenofobové přijatelnými politickými partnery?

Úloha hlavy státu při sestavování nového vládního kabinetu se proměňuje postupem času a změnami přístupu premiéra v demisi. Ten sice nejprve poslušně a po vzájemné dohodě dělal všechno přesně tak, jak si přál Zeman, za což měl slíbeno de facto nekonečné množství času na koaliční experimenty. Jak ubíhaly měsíce se však situace začala postupně měnit.

Zeman opět nabyl dojmu, že je nepostradatelný, a chtěl ambicióznímu mocichtivému podnikateli a „nepolitikovi“ ukázat, kdo je pánem situace a tím, kdo o všem rozhoduje. Když však došlo na chvíli, kdy chtěl prezident za věrné služby pomoci do vlády podlézavému islamobijci Okamurovi, došlo na lámání chleba.

Extremistu, který chce vystoupit z Evropské unie, si jako ministra český premiér nemůže dovolit. Stejně tak jeho kolegy, kteří občas působí dojmem, že ani netuší, jak se dostali do poslanecké sněmovny. Musel by se totiž rozloučit se všemi fotografiemi s evropskými politiky, kteří se s ním dnes ještě alespoň ze slušnosti baví.

Poslední vývoj však stále napovídá, že vztah prezidenta s premiérem není na hraně nože. A to i přes to, že se Babiš prvotně spletl ve svém názoru při hodnocení spojeneckého útoku na sklady chemických zbraní v Sýrii. Stačila jedna schůzka v Lánech a už předseda ANO zase šlapal jak hodinky. Dokonce už na něj není ani vyvíjen takový tlak, aby preferoval Hradem oblíbeného Okamuru.

Zeman prý totiž preferuje vládu bez extremistů. Koho tím však může myslet, když jedním dechem radí Babišovi, aby si pěstoval dobré vztahy s komunisty, jejichž hlasy může získat při rozhodování o důvěře vládě? Bolševici jsou totiž stejně nebezpeční jako xenofobové a rasisiti, kterými se SPD jenom hemží. Nebo si snad prezident republiky, který se neustále chlubí tím, jak v listopadu 1989 promlouval k davům a kolikrát kvůli KSČ přišel o práci, myslí, že Skálové, Filipové a jim podobní jsou jiní, než komunisté, kteří zde desítky let budovali odporný režim, a proto bez zardění navštěvuje jejich sjezdy?

Ne. Miloš Zeman svým přemýšlením, které je již často odtrženo od reality, má zkrátka chuť rozdělovat a panovat. Chce vládnout, radit a mstít se svým oponentům. A k tomu bude potřebovat pomoc každého, kdo je ochoten se k jeho zvrácenosti a podlosti připojit.