Tak nás zase čeká svátek demokracie. Tentokrát to ale bude zřejmě demokracie jako řemen. Všude kolem pražského Albertova se budou během státního svátku 17. listopadu shromažďovat různé skupiny, které spojuje láska k Miloši Zemanovi a nenávist k těm, co mu minulý rok dali tak hlasitě najevo svůj nesouhlas s jeho buranským chováním. A také tam budou zároveň lidé protestovat proti islámu.

Není to náhoda. Mezi skalními příznivci Miloše Zemana a odpůrci imigrantů a bojovníky proti islámu vzniká nádherná symbióza. Koneckonců množina prezidentových fanoušků má značný průnik s množinou těch nejsrdnatějších „obránců naší kultury“. Člověk si tu jejich kulturu snad ani nechce představit.

Jak přibývá výzev k podpoře „našeho pana prezidenta“, tak začíná být zřejmé, že letošní 17. listopad může mít jiný ráz než ten minulý. Nejen „Červené karty“ a pražské „Podhradí“ má sílu obsadit pražské ulice. I Miloš Zeman má potřebné nástroje, aby předvedl „sílu“. Přesněji řečeno má v dnešní atmosféře antiimigrační hysterie v ruce jeden velký trumf: schopnost zahrát na tu nejcitlivější strunu lidových emocí. A s chutí to udělá.

Stačí mu přitom málo. Potřebuje dovést do Prahy pár tisíc představitelů „dolních deseti milionů“. A bude tu důkaz o jeho masové podpoře.

Nechal bych „dolních deset milionů“, ať si také užijí svoji chvilku slávy. Z jejich bojového šikování „proti pražské kavárně“ (uf! to je stupidní pojem) je cítit pěkná dávka komplexů.

Pavel Šafr