Miloš Zeman nedal na rady lidí, co to s ním myslí dobře a zase se vydal na cesty. Tentokrát zamířil na návštěvu Karlovarského kraje a mluvil tam, což se dalo čekat, když už někam vyrazil. A dopadlo to jako vždycky.

Tentokrát se vydal ve svých výrocích na pole zahraniční politiky, což je jedno z témat, ke kterému by radši neměl nic říkat. (Tím druhým je domácí politika.)

Vyhlásil: „Proč útočí (Turci) na Kurdy? No protože jsou faktickými spojenci Islámského státu“. Tím vysvětloval, proč Turecko bojuje s Kurdy, kteří bojují s islamisty.

„To znamená, i když jsou členy Severoatlantické aliance (NATO) a hlásí se do Evropské unie – a tam je ovšem málo pravděpodobné, že budou přijati – tak existovaly informace o tom, že v době, kdy Islámský stát okupoval podstatnou část jak Sýrie, tak Iráku, bylo právě Turecko, které zprostředkovávalo některé logistické operace pro zásobování Islámského státu. Konkrétně například vývoz ropy a podobně.“ „Už je to spíše stát, který vyznává islámskou ideologii. A z toho logicky vyplývá, že má blízko k islámským radikálům a z toho logicky vyplývá, že naopak útočí na Kurdy.”

Tak jistě. Říci, že turecký prezident Erdogan není sympaťák, by nebylo úplně výstižné. Třeba k novinářům má podobně neláskyplný vztah jako Putin nebo Zeman sám. Jeho režim porušuje lidská práva a přerušil sekulární vývoj země. Když už je ale někdo prezident, měl by se naučit trochu rozlišovat.

To, že je někdo autokrat a potírá opozici, nutně neznamená, že je automaticky spojencem všech dalších sil, které jsou proti lidské svobodě a lidským právům. Může se stát jejich spojencem v okamžiku, kdy se mu to na chvíli hodí, což ještě neznamená, že je s nimi totožný. Takové hnutí Hamas, což jsou teroristé, kteří by Izrael nejradši smetli ze zemského povrchu, se od Islámského státu distancovalo, protože jaksi nemají společné cíle.

V čem má smysl rozlišovat mezi různými typy teroristických lumpů, když vrah jako vrah? Třeba kvůli tomu, jaké představují nebezpečí. V Evropě by stoupenci organizace, která si říká Islámský stát, rádi viděli teroristické útoky. Vyzývají k nim, verbují tady lidi. Jak k nějakému útoku dojde, hned se k němu hlásí, aby se proslavila vlastní značka. Hamas by bez mrknutí oka nechal vyhodit do povětří izraelské civilisty a Erdogan pozavírat a nechat v kriminále hnít tisíce odpůrců, ale nezdá se pravděpodobné, že by plánovali nějaký útok v londýnském metru. Fanatici Islámského státu by to klidně udělali. Z něčeho takového bychom nepodezírali ani Putina, který jinak bez skrupulí nechá zamazat novičokem nebo poloniem všechny kliky bývalých a zběhlých agentů KGB v Anglii a je schopen hodit bomby na čečenské civilisty.

Saúdská Arábie nasypala peníze do různých islamistických aktivit na Západě, ale na druhou stranu tam vědí, že islamisté jejich režim nenávidí, protože mají pocit, že znesvětil svatá místa islámu přátelením se s Američany. Islamisté saúdský režim ohrožují, takže si je nebudou chtít nechat přerůst přes hlavu. Ostatně je nápadné, jak jsou arabští představitelé ochotni mluvit o utrpení palestinského lidu, ale v podstatě se na Palestince vykašlali, protože s Izraelem se dá spíš domluvit než s Palestinci. Láska to není, prostě kalkul při hře na šachovnici. ale je to tak.

Erdogan teď v úterý ve Washington Post zveřejnil článek, kde si samozřejmě přihřívá svou vlastní polévku, to můžeme být bez iluzí. (Když ze sebe dělá odpůrce terorismu, je za tím také jeho boj proti Kurdům.)

Mimo jiné tam ale napsal. „Padesát nevinných lidí přišlo minulý týden o život při teroristickém útoku v Christchurch na Novém Zélandu. Desítky dalších muslimů, kteří se shromáždili v místních mešitách k provedení páteční modlitby, přežilo útok se zraněními. Na zbraních a v manifestu podezřelého útočníka bylo mnoho odkazů, které publikoval online. Množství zmínek o Turecku a o mně osobně je jak zajímavé, tak zasluhující hlubší úvahu.

Po útoku v Nového Zélandu turecké orgány zjistily, že údajný střelec Brenton Harrison Tarrant navštívil Turecko dvakrát v roce 2016 a strávil čas v různých částech země. Navíc jsme zjistili, že Tarrant cestoval na řadu dalších míst – včetně Maroka, Izraele a Chorvatska. Turecké zpravodajské orgány a orgány činné v trestním řízení pokračují ve svém úsilí vrhnout světlo na to, co se stalo a zabránit budoucím útokům.

Údajný pachatel masakru v Christchurch se pokusil legitimizovat své pokroucené názory zkreslením světových dějin a křesťanské víry. Snažil se zasadit semena nenávisti mezi spoluobčany. Jako vůdce, který opakovaně zdůrazňoval, že terorismus nemá náboženství, jazyk ani rasu, kategoricky odmítám jakýkoli pokus spojit teroristické útoky minulého týdne s učením, morálkou nebo zásadami křesťanství. to, co se stalo na Novém Zélandu, byl toxický produkt nevědomosti a nenávisti.“

Tolik Erdogan.

Erdogan je určitě schopen podpořit nepřátele svých nepřátel, ale dávat ho na rovinu s Islámským státem je hodno Neználka z Kvítečkova. Kdyby se mu chtěli bojovníci IS roztahovat v Turecku, byl by s nimi zřejmě brzo hotov. Diktátoři nemají rádi konkurenci. Ostatně islamisté útočí především na jiné muslimy, jde převážně o vnitřní válku v islámu samotném. Erdogan je samozřejmě poněkud nespravedlivý, když vyčítá západním vůdcům podíl na islamofobii, když ti samí lidé jsou vlastními radikály vydáváni za islamofily.

Proč se Zeman teď pustil do Turecka? Buď jen tak silácky vykládá, co mu právě slina na jazyk přinesla (jak to dělá často), nebo má ještě nějaký jiný úmysl. Třeba zlomyslnost vůči Andreji Babišovi, který tam chce v dubnu nebo květnu jet, aby řešil problémy se ztrátou dvanácti miliard, které jsme utopili ve zkrachovalém projektu stavby elektrárny v turecké Adularyi. Česká sněmovna označila masakr Arménů v Turecku v letech1915 až 1918 za genocidu a s plány byl konec.

Od prezidenta bychom (teoreticky) očekávali, že nebude vykládat nesmysly, aby se to líbilo někde na návsi a škodit. To bychom ovšem chtěli něco, co je nad Zemanovy možnosti.