Prezident Miloš Zeman ve svém bizarním vánočním poselství promluvil krátce o demonstracích proti Babišovi. Věnoval se jim s notnou dávkou nenávisti v hlase. Koneckonců celé jeho vystoupení bylo prodchnuto samolibou arogancí, ale u tohoto bodu z prezidenta čišel skoro vztek.

Zeman nejprve schválně předřadil zmínku o demonstracích středoškolských studentů a školních žáků kvůli klimatické změně. Vyzval je, ať demonstrují v sobotu, a ne místo školy. Pak prohlásil, že také zaznamenal demonstrace za odstoupení premiéra, které se konaly v Praze. Šlo mu o to, aby největší masové protesty od pádu komunismu co nejvíce bagatelizoval a navíc se je snažil spojit výlučně s Prahou, kde sídlí ta zlá pražská kavárna.

Prezident samozřejmě zaznamenal i to, že protivládní protesty proběhly ve všech větších a mnoha menších městech a obcích. Také dobře ví, že významná část protestujících občanů přijíždí na pražské demonstrace z mimopražských oblastí. Jenom se mu to nehodí do krámu, protože chce stále vykreslovat spor v české společnosti jako zápas dobrého a zdravého venkova s prohnilým velkoměstem. Každý tu přitom ví, že je to falešný obraz situace. Člověk se až diví, co vlastně Miloše Zemana do té Prahy celý život tolik táhlo, když je to tak špatné město.

Vrcholný výkon v pokrytectví ovšem předvedl Miloš Zeman hned následně. Prohlásil, že žijeme a budeme žít v parlamentní demokracii a o tom, kdo bude vládnout, rozhodují lidé ve svobodných volbách. Tečka.

Odkaz na údajnou většinu voličů je oblíbeným argumentem autoritářů, když chtějí zakrýt očividný úbytek morální legitimity. Přitom dobře víme, jak těžce lepili Zeman s Babišem současnou vládní většinu. Museli se rozhodnout, kterou ze dvou extremistických stran k tomu podniku přizvou. A rozhodli se pro komunistickou stranu, čímž ji po mnoha letech vytáhli z žumpy zpátky k moci. Stranu, která v naší zemi nese zodpovědnost za otřesné zločiny včetně vražd, mučení a masové ožebračení obyvatelstva.

Když ze sebe nyní Miloš Zeman dělá obránce parlamentní demokracie, tak je třeba mu připomenout, jak ochotně přijímal demisi nenáviděné vlády Petra Nečase, ačkoli důvody jejího pádu byly oproti Babišovým praktikám jen slabým odvarem. A především, jak tehdy ignoroval, že v Poslanecké sněmovně existuje vládní většina s možnou premiérkou Miroslavou Němcovou. Místo toho si najmenoval vládu bez opory v parlamentu ze svých kamarádů. Neparlamentní prezidentská vláda pak stála v čele země půl roku.

Podruhé Miloš Zeman ignoroval parlament tehdy, když první Babišova vláda nedostala důvěru, vládla v demisi opět půl roku a Zeman i přesto Babiše znovu jmenoval premiérem. A potřetí Miloš Zeman ignoroval pravidla parlamentní demokracie, když nerespektoval nominaci koaliční ČSSD na obsazení pozice ministra kultury. A tento prezident, který si s principy parlamentní demokracie vytírá podlahu na zámku v Lánech, nám tu bude něco kázat?

Projevy nesouhlasu s premiérem, který dělá svým neoprávněným čerpáním evropských peněz tak hrozivou ostudu České republice, jsou velmi potřebné. Bez nich bychom vypadali před celou Evropou jako banda zaostalých ignorantů. Jeden takový ignorant nám tu bohužel dělá prezidenta. A to je třeba vyvážit.