Na počátku tohoto léta bylo nejvíc horko české ústavě. Andrej Babiš poněkud neochotně požádal prezidenta Miloše Zemana o odvolání ministra kultury Antonína Staňka, neboť ten ztratil důvěru své vlastní strany. Prezident se ale na žádost, jež má podle ústavy neodkladný charakter, jednoduše vybodl. Tím se Zeman znovu a zatím nejsilněji prolomil do ústavního systému České republiky, podle něhož prezident plní pouze roli formálního představitele státu a nikoli vážného politického činitele, který může rozhodovat o obsazení vlády.
Zeman tak nejen vypekl sociální demokraty, ale postavil především do role kašpara svého spojence a téměř politického syna Andreje Babiše.
Byli jsme tu tedy svědky zvláštního paradoxu. Supersilný miliardář Andrej Babiš, který má ohromnou mediální, ekonomickou a politickou moc, se najednou ukazuje jako docela obyčejně slabý a vydíratelný hráč. Zeman ho má v hrsti jak kvůli jeho trestnímu stíhání, tak i kvůli konfliktu s Evropskou komisí o střet zájmů a zcela jistě Babiše oslabily i masové demonstrace. Zeman ukazuje Babišovi, že je premiérem jen z jeho vůle. Z vůle proruského prezidenta, který vyznamenává estébáky a darebáky a může tudíž také estábáka a darebáka udělat premiérem. Ten ale musí poslouchat. Přitom dává ostentativně najevo, že rekonstrukce vlády, při níž opět posílí extremistické strany, je logickým řešením. Stačí zatáhnout do hry Tomia Okamuru. Slavná proevropská vláda Andreje Babiše by tudíž řešila nejen problém s Babišovým konfliktem zájmů a neoprávěným čerpáním evropských dotací, ale ještě by se navíc opírala o dvě proruské a ostře protievropské strany.
Děsivé dílo Miloše Zemana je zřejmě téměř dokonáno. Demokracie je na dně, z ústavy se stal cár papíru. Předčasné volby by byly v této situaci na místě. Přitom se ale poprvé ukázalo, že se jich Babiš bojí. To je snad jediná trochu dobrá zpráva. Je v ní skrytá naše naděje na obnovu demokratických poměrů v zemi.
Nelze si ovšem odpustit jednu poznámku. Tento vývoj umožnilo zavedení přímé volby prezidenta, čímž vznikl dojem vyššího mandátu hlavy státu. Ústavní systém parlamentní republiky tím byl narušen a my jsme se vrátili k autoritářskému stylu vládnutí. Zeman i Babiš ruku v ruce bourají demokracii. Dokud oba nezmizí v propadlišti dějin, bude tu nesnesitelné dusno. Babiš a Zeman s komunisty a okamurovci v zádech jsou horší než klimatická změna. Představa, že by se od sebe oddělili, je sice lákavá, ale nepravděpodobná. Jsou příliš spojeni hlasem krve. Je to temný hlas dědiců Sovětského svazu a je to rudá krev komunistické totality.