Dejme tomu, že je Miloš Zeman obratný politik. Současně je to ale osoba bezcharakterní, která to ani nemaskuje.

Zeman v debatě před loňskými prezidentskými volbami vášnivě odmítl, že by někdy Babišovo trestní stíhání zastavil. „Ne. Proboha, v žádném případě ne, protože on sám se musí očistit.“ Doplnil, že za pět let svého prezidentského mandátu žádné stíhání nezastavil. Na dotaz moderátorky, zda se lidé mohou spolehnout, že v případě abolice pro Babiše nezmění názor, Zeman řekl: „Nezměním tento názor, protože bych se tím naprosto zesměšnil.“

Tak už se stalo. Zeman se bude samozřejmě nejspíš vytáčet, že je tu rozhodnutí dvou státních zástupců, ale to přece na podstatě věci nic nemění. Opravdové očištění může provést jen soud.

Co je Zeman ohledně svého charakteru zač, víme přes dvacet let. Bylo to na něm patrné už předtím, než se stal premiérem. Pokud to někdo neviděl do té doby, mělo by i jednodušším lidem stačit jeho premiérské působení. Jestli někdo po prvním Zemanově prezidentském období sdělil, že ho Zeman zklamal a už ho volit nebude, je třeba si zaťukat na čelo, byť třeba ve skrytosti, abychom spoluobčana neurazili. Jestli byl někdo schopen ho volit i podruhé, lze už jen prchnout do bezpečí do odlehlé Ohňové země, protože žít vedle takových lidí je nebezpečné.

Tolik k charakteru Miloše Zemana, který jsme schopni ovlivnit méně než tání grónských ledovců. Co ale s Babišem? V jedné větě to ohledně hrozby zemanovské abolice řekl předseda ODS Petr Fiala: „Je třeba dobře sledovat, jaké protislužby za to Hrad od premiéra dostane. Tuto absurdní situaci mohou změnit jen volby.“

Sledovat to samozřejmě můžeme, nemůžeme na tom ale nic změnit. Na tuhle sehranou dvojici predátorů jsme dost krátcí, protože mohou své moci kombinovat a nahrávat tak jeden druhému. Tady by bylo dobré, aby jeden článek z těch dvou vypadl. Za současné konstelace sil v Parlamentu je ale osud každé ústavní žaloby na prezidenta jasný. Komunisté, ANO a okamurovci ho podrží, i kdyby páchal cokoli. Právě proto, že páchá cokoli. Zeman ale ve funkci skončí nejpozději koncem funkčního období, možná i dřív, ale na to není spolehnutí. Kruhy, které si ho tam instalovaly, ho budou držet věčně živého jako Lenina. Ale skončí.

Babiše nás mohou zbavit jen volby. Je dobře, že procházíme tím, co psychologové nazývají brány pekla. Je to tak strašné, že nemáme co ztratit, a ani dno, od kterého je možné se odrazit. Jako se různí asketové starých časů odebírali na poušť, kde neměli nic, ani jídlo, ani peníze v kapse, a kolem se toulaly šelmy s hladovým pohledem, tak musíme být i my zbaveni všech iluzí, že nám někdo pomůže, nebo že zasáhne osud nebo nějaká pravidla napsaná na papíře. Jako se alkoholismus léčí jen tím, že se nepije alkohol, tak se babišismus léčí tím, že nebude Babiš. Jako platí pravidlo „ani kapku pití“, platí i pravidlo „ani kapku Babiše“.

Teď je to na demokratických stranách. Jestli se budou přít kvůli nějakým nesmyslům, které nikoho mimo ně nezajímají, byl by to konec. Odpovědnost je na nich a my jim můžeme hlasem jen fandit a dát jim tak palivo a munici.

Musíme čekat, že při příštích volbách, mimořádných nebo řádných, vyšle strana moci do boje ty nejtěžší hnojomety a nasadí na to všechny prostředky. Tohle je potřeba ustát. Oni budou mít v ruce nesčetně miliard, které si oligarchická klika kvůli naší nepozornosti nahrabala. Je to poněkud nerovný boj, ale zatímco jedna strana (oni) ví, že může ztratit všechno, ta druhá (my) by si měla uvědomit to samé. Čeká nás ošklivá doba. Útěchou může být jen to, že bude jistě zajímavá.