Srbský prezident Aleksandar Vučić. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0
Miloš Zeman obdařil srbského prezidenta Aleksandara Vučiće nejvyšším českým státním vyznamenáním, Řádem bílého lva. Všeobecná idyla nebyla narušena připomínkou Vučićovy temné minulosti z dob vládnutí Slobodana Miloševiče, kdy byl ve funkci ministra.
„Za každého zabitého Srba zabijeme 100 muslimů,“ prohlásil Aleksandar Vučić (současný srbský prezident) v červenci 1995, jen pár dní poté, co srbská armáda z Bosny pod vedením generála Ratka Mladiće (pak souzeného v Haagu) a Radovana Karadžiće povraždila osm tisíc muslimů.
Vučić nebyl jen tak nějakým obyčejným Srbem. V jeho životopise se o tomto období dočteme:
„V březnu 1998 byl Vučić jmenován ministrem informací ve vládě Mirko Marjanoviće. Odborníci Vučiće označují za klíčovou postavu při formování mediální politiky v Srbsku na přelomu století. Po rostoucím odporu proti Miloševićovi zavedl Vučić pokuty pro novináře, kteří kritizovali vládu, a zakázal zahraniční televizní stanice. V roce 2014 připomněl, že se mýlil a změnil, a prohlásil: ‚Nestyděl jsem se přiznat všechny své politické chyby.‘
V tomto období byla srbská média obviňována z vysílání srbské nacionalistické propagandy, která démonizovala etnické menšiny a legitimizovala srbská zvěrstva vůči nim. V roce 1998 vláda přijala nejrestriktivnější mediální zákon v Evropě do konce 20. století, který vytvořil zvláštní soud pro přestupky, jenž měl soudit jejich porušování. Ten měl možnost ukládat vysoké pokuty a zabavovat majetek, pokud nebyly okamžitě zaplaceny. Srbská média byla pod tvrdou represí státu a na zahraniční média bylo pohlíženo jako na ‚cizí elementy‘ a ‚špiony‘. Organizace Human Rights Watch uvedla, že pět redaktorů nezávislých novin bylo obviněno z šíření dezinformací, protože Albánce, kteří zemřeli v Kosovu, označovali za ‚lidi‘, a nikoli za ‚teroristy‘. Vládní represe proti nezávislým médiím zesílily, když na přelomu září a října 1998 hrozil zásah sil NATO v Kosovu. Vláda si navíc udržovala přímou kontrolu nad státním rozhlasem a televizí, které poskytovaly zpravodajství většině obyvatelstva. Po zahájení bombardování Jugoslávie ze strany NATO v březnu 1999 Vučić svolal schůzku všech bělehradských redaktorů. Tištěným médiím bylo nařízeno předkládat všechny výtisky ke schválení ministerstvu a bylo jim povoleno zveřejňovat pouze oficiální prohlášení a informace převzaté z médií, která jsou buď kontrolována státem, nebo uplatňují radikální autocenzuru. Také Vučić nařídil všem novinářům ze zemí NATO, aby opustili zemi.“
Tak dobře, mezitím se Vučić pokouší od své minulosti nějak distancovat. Šlo mu to pomalu, hájil lidi podezřelé se spáchání válečných zločinů. Ale ani dnes se nezdá, že by Srbsko bylo zrovna bezproblémovou zemí, pokud jde o lidská práva.
Amnesty International popisuje stav lidských práv v Srbsku v roce 2020 takto:
„Srbsko neobvinilo z válečných zločinů žádného z bývalých vysokých policejních nebo vojenských velitelů a řešení osudu pohřešovaných osob vázlo. V hlavním městě Bělehradě byli vážně zraněni protestující a novináři, když policie použila nepřiměřenou sílu. Jen málo uprchlíků získalo azyl. Ochrana proti domácímu násilí zůstala nedostatečná.
Srbská vláda se stále represivnějším prezidentem a bez životaschopné opozice ovládala policii i soudnictví, což oslabovalo právní stát, omezovalo politická a občanská práva a umožňovalo rozsáhlou korupci.
V březnu byl na základě zákona o výjimečném stavu COVID-19 zaveden zákaz vycházení od 17:00 do 5:00 hodin a další restriktivní opatření; ozbrojené síly hlídkovaly v Bělehradě a dalších městech, aby prosadily opatření v oblasti veřejného zdraví. Lidé, kteří porušili nejasné předpisy o sebeizolování, byli odsouzeni až ke třem letům odnětí svobody. Opatření byla v květnu zrušena kvůli volební kampani a v červnu znovu zavedena, což vyvolalo masové demonstrace.
V rámci rozhovorů zprostředkovaných EU došlo k malému pokroku v normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem…
Pokračovaly fyzické útoky, zastrašování a politické urážky na sociálních sítích proti pracovníkům médií. V dubnu byla zatčena novinářka Ana Lalićová za ‚vyvolávání paniky‘ při vyšetřování podmínek v nemocnicích; zaměstnancům bylo zakázáno poskytovat ,nepovolené‘ informace. Novináři byli nakrátko vyloučeni z tiskových konferencí vlády, údajně ze zdravotních důvodů.
V červenci se ministerstvo financí zaměřilo na jednotlivce, investigativní novináře a 37 nevládních organizací zabývajících se lidskými právy, když požadovalo údaje o bankovních účtech podle zákona používaného k vyšetřování financování terorismu a praní špinavých peněz.“
Miloš Zeman má zvláštní zálibu v mužích provozujících vládu silné ruky. Vladimir Putin a Si Ťin-pching jsou ty nejkřiklavější případy. Teď se Zeman omlouvá za zásah NATO ve zbytku někdejší Jugoslávie a nějak se pomíjí, proč k tomu zásahu došlo. Zemanovi se ten srbský chlapík musí líbit. „Sputnik V je skvělá vakcína. Samozřejmě bych ji doporučil. Jediný problém u ní je, že ji nestíhají vyrábět v dostatečném množství,“ řekl Vučić v exkluzivním rozhovoru pro Český rozhlas Plus. „Mě geopolitika nezajímá. Mě zajímá zdraví našich lidí. Zachraňujeme životy v naší zemi, to je pro nás důležité.“ Přesně jako Zeman. Že by ale oba pány nezajímala geopolitika a šlo jim hlavně o zdraví lidí, je dost pochybné. Proč by jinak tak vášnivě prosazovali ruskou vakcínu, kolem které panuje tolik pochybností? Pokud si ale Zeman myslí, že poletováním kolem „mužů silné ruky“ se sám stane mužem silné ruky, je dost na omylu.
Je z něj už jen vnitřně vyprázdněný a slabý agitátor.
