Prezident Zeman má zálibu v kolosálních projektech, jako je například jeho vysněný kanál. Totéž se týká čínské hedvábné stezky. Ta ovšem není jeho projekt, je samozřejmě tisíckrát lépe vymyšlená, protože myslet Číňané umí a má ne pouze jeden, ale více cílů. A víme, že Hamlet říká: „V tom je právě háček, to jaké sny by se nám mohly zdát“. Hamlet ovšem mluví o tom, co bude po sebevraždě.

Zeman poskytl ve čtvrtek rozhovor čínské (tedy komunistické)  tiskové agentuře Nová Čína. Prezident se nechal slyšet, že sní o tom, že „nová Hedvábná stezka povede přes Českou republiku do západní Evropy“. Také chválil tento projekt „skvělou iniciativu“, ke které je prý třeba mít odvahu.

Deklarovaným cílem Hedvábné stezky, která je známá také pod označením iniciativa Pásu a cesty (Belt and Road, BRI), je „zlepšení obchodu a zvýšení investic s většinou zemí Asie i dalších světadílů. Propojit má Asii, Evropu a Afriku pomocí sítě železnic, přístavů a další infrastruktury. Inspirací projektu je starověká a středověká trasa, která vedla z východní Asie přes střední Asii do Středomoří“ (ČTK).

Už před rokem a půl nás na nebezpečí spojená s projektem upozornil Václav Hubinger: „Plán, který je ve svém důsledku smrtícím nebezpečím pro celý civilizovaný svět. Jedna část nebezpečí nevidí, protože její problémy jsou tak velké a zásadní, že považuje čínský nápad za záchranné lano. Nepřekvapilo by mne, kdyby se tyto státy (vesměs chudé, s hlubokými sociálními rozdíly a s mnoha latentními i otevřenými konflikty) dnes tvářily vstřícně a v okamžiku, kdy nabudou dojmu, že už mají dost, z projektu ,odešly‘. To je jistě možné, ale cena by byla tak vysoká, že by ji asi nikdo nebyl ochoten zaplatit. Jakmile se stanou na hedvábné pavučině závislými, už se z ní nevymotají.“

Jsou i vyspělé země, které mají pocit, že by se mohly zúčastnit, protože se pak budou podílet na některých výhodách a v případě problémů vycouvají. To by ale nebylo jednoduché: „Buď se do pavučiny zapletou a budou toho litovat, nebo ponesou následky jejího zhroucení a litovat budou také. Uvažovaný rozměr sítě je tak velký a tak všezahrnující, že beze ztráty z jejího krachu nevyjde nikdo.“

V čem je podle něj problém? „V první řadě není takový projekt vůbec zapotřebí, protože už dávno existuje a funguje velice dobře, aspoň z pohledu ekonomické prosperity. Říká se tomu globalizace a i my si už několik desítek let užíváme dobré i špatné důsledky její existence. Stejně jako Čína, která se díky tomu stala největší světovou ekonomikou. Mohutný nárůst počtu čínských turistů u nás nastal i bez Hedvábné stezky.“

A dále jde o to, že projekt by v podstatě spočíval ve využívání už existujících kapacit, v jejich případném rozšiřování a „v jejich ovládnutí čínským státem skrze bilaterální dohody s účastnickými státy“. „Dílčí projekty budou vznikat na základě bilaterálních dohod účastnických států s Čínou. Nepůjde tedy o žádný ,volný obchod‘, ale o závazné mezinárodní dohody, uzavírané mezi gigantem a menšími státy. Financování bude zajištěno samotnými účastnickými státy skrze čínské banky. Státy ponesou rizika, banky budou vyhodnocovat zisk.“

Hedvábná stezka je jen další z pokusů čínských komunistů proniknout do světa a ekonomicky jej ovládnout za cizí peníze a na cizí úkor.

Tady se ptejme slavnou větou z filmu Pelíšky: „A komu to prospěje? Snad druhé straně?“ Pravda, možná také Zemanovým takzvaným přátelům, tedy lidem, kteří si ho vodí jako loutku. Je úplně jedno, jestli to dělají na provázcích zdánlivě hedvábných.