Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Miloš Zeman nastavil laťku výkonu funkce hlavy státu tak nízko, že bude těžké ji překonat (podlézt). Mohlo se to podařit Andreji Babišovi. Možná i to byl jeden z důvodů prezidentovy podpory. Sázka na populistu rozdělujícího společnost však skončila krachem, což je symbolickým završením Zemanova působení na Hradě.
Zeman se zapíše do historie jako politik, který se často mýlil. Jednou o tom sám vydal knihu a dnes by mohl napsat pokračování. Desetiletou éru v roli prezidenta provázely četné omyly a zkrachovalé ambiciózní plány. Přestože měl zvláště ve druhém volebním období mimořádné příznivé podmínky, vývoj se obracel proti jeho představám.
Výhodné podmínky
Zeman si zpočátku nemohl stěžovat. V roce 2018 uzavřel mocenský pakt s Andrejem Babišem. Ve vládě měl k dispozici tvárného předsedu ČSSD Jana Hamáčka a zavázal si komunisty, jelikož je spolu s premiérem legitimizovali na celostátní úrovni.
Hrad se mohl chovat jako čtvrtý neformální koaliční partner. Dosazoval a schvaloval ministry. Měl otevřený prostor k prosazování svých zájmů, hlavně navázání „korektních“ vztahů s autoritářskými režimy Číny a Ruska. Tyto výhodné podmínky však skončily blamáží a ledovou sprchou.
Navázání užších vztahů s Čínou se datuje od roku 2016, kdy Prahu navštívil čínský prezident Si Ťin-pching. Režie jeho cesty připomínala aranžmá sedmdesátých let v době normalizace. Servilita státních orgánů a hradního osazenstva překonávala únosnou mez.
Návštěvu stvrdily podpisy smluv a memorand o spolupráci za 232 miliard korun, které však většinou zůstaly jen na papíře. Už tehdy se proslýchalo, že mnohé z 23 bombasticky prezentovaných kontraktů stojí na vodě. To se naplno projevilo později.
Bublina čínských investic
Vlajková loď spolupráce obou zemí, společnost CEFC, jejíž českou pobočku vedl proslulý česko-čínský lobbista Jaroslav Tvrdík, o dva roky později zbankrotovala. Podle auditu z ní „zmizelo“ 17 miliard korun. Ředitel skupiny a Zemanův poradce Jie Ťien-ming byl v Číně uvězněn kvůli podezření z hospodářské kriminality a slehla se po něm zem.
Ze slibovaných obřích akvizic zůstaly jen trosky. Závazky zkrachovalé společnosti CEFC, včetně pražské fotbalové Slavie, převzal čínský státní fond CITIC. Tento případ odkryl riziko čínských investic, jež mohou kdykoli přejít pod přímou kontrolu komunistického režimu v Pekingu.
Nenaplněný příslib čínských investic nakonec zkritizoval i zklamaný Zeman. „Zůstávají stále velmi nízké. Absenci velkých čínských investorů považuji za skvrnu na česko-čínské spolupráci,“ postěžoval si v březnu 2019 v rozhovoru pro čínskou státní televizi CCTV. A u toho zůstalo.
S odstupem času však hodnotí situaci jinak. V bilančním rozhovoru na CNN Prima News spatřoval hlavní vinu na splasknutí této bubliny v protchajwanských „provokacích“.
Čínské investice byly podle Zemana narušeny „protchajwanským směřováním, na což Čína samozřejmě reaguje asi tak, jako kdybychom my podporovali Henleina v době, kdy ještě Sudety byly součástí Československa,“ reagoval s nestoudností sobě vlastní.
Česko-ruský debakl
Ještě tristněji dopadly Hradem rovněž výrazně proponované česko-ruské vztahy. Zeman si díky tomu vybudoval pověst emisara ruských zájmů v Evropě. Zásadní měrou k tomu přispěl jeho hlavní poradce Martin Nejedlý s neprůhlednými obchodními a politickými vazbami v Ruské federaci.
Česko-ruské vztahy skončily v roce 2021 debaklem po vrbětické kauze. Zjištění policie a BIS o podílu ruských tajných agentů na teroristických útocích byla natolik závažná, že vedla k diplomatické krizi, vyhoštění desítek ruských diplomatů a zařazení Česka na seznam nepřátelských zemí Kremlu.
Ještě v březnu 2019 se situace vyvíjela jinak. Zeman přijal v Praze ruského ministra obchodu Denisa Manturova. Hovořili spolu nejen o účasti ruských firem v plánované dostavbě jaderných bloků v Dukovanech, ale i v Temelíně a na projektu plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe.
Nakonec z toho nebylo nic. Fialova vláda definitivně vyřadila ruský gigant Rosatom a čínské firmy z dukovanského tendru. Letos ukončila i projekt plavebního kanálu, který byl další Zemanovou chimérou za 600 miliard korun.
Prezident předtím neuspěl ani ve snaze dovézt ruské proticovidové vakcíny Sputnik. Tlačil Babiše na odvolání ministra zdravotnictví Jana Blatného a ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv Ireny Storové. Podle něj stáli v cestě očkování Sputnikem, dodnes mimo režim registrace v EU. Blatný z vlády odešel, ale Sputnik nedorazil.
Mýlil se v Putinovi
Miloš Zeman nakonec pod tlakem okolností přehodnotil i vztahy k Moskvě. Ještě týden před ruskou invazí válku vylučoval. Varovné informace americké zpravodajské služby CIA označoval za fámy a blamáž.
„Rusové nejsou blázni, aby se pouštěli do operace, která jim přinese více škody než užitku,“ prohlašoval rezolutně a odvolával se na svoje informace. Otočil až poté, když Putin zahájil genocidní válku a „překročil červenou čáru“.
Nebylo to poprvé, kdy Zeman splynul s ruskou propagandou. Uvěřil ministru zahraničí Lavrovovi, že se na Krymu nepohybují ruští vojáci. Z omylu ho vyvedl samotný Putin, který později přiznal operace ruské armády při anexi ukrajinského poloostrova.
Tehdy to ještě Zemanovou důvěrou ve vztahy s Kremlem neotřáslo. Teprve loni definitivně uznal, že se v Putinovi mýlil. Od svého klíčového spolupracovníka Nejedlého se však nikdy neodstřihl, což jeho pozdní „prozření“ relativizuje.
Zeman svým protiputinovským obratem zklamal mnoho svých fanoušků. Nakonec se nezavděčil téměř nikomu. Poškozenou reputaci mu to po nekonečné sérii vážných blamáží a splasklých nabubřelých plánů nenapraví.
