Bitva o Gotta skončila. Letité spory o mravní turbulence zpěváka za komunistického režimu sice nemají  jasného vítěze, zato ukázaly spoušť nenávisti, kterou za sebou v zemi nechávají političtí populisté v čele s prezidentem a premiérem.

Kdo má Gotta za vazelínu normalizace, byl v těchto dnech zuřivě kamenován jeho příznivci, to vše za povzbuzování hlavou státu. Zemanova gratulace k pěvcovým osmdesátinám totiž zaútočila na „umělecké loutky“, které prý proti pěvci „nic nedokázaly“ a prezidenta nemusí. Že byl Gott jen figurantem Hradu při vyřizování účtů s prezidentovými nepřáteli, zmiňuje náš list na jiném místě. Že pak na jiné než lidové umění plive ausgerechnet chlápek, který se za šest let v roli hlavy státu nemůže zrovna chlubit kulturním rozhledem, získaným návštěvou  koncertů, výstav nebo filmových představení, o  divadlech ani nemluvě, také nepřekvapuje.

Zda jediným zaznamenaným  kulturním počinem Miloše Zemana budou nakonec  CD s jeho žlučovitými projevy po vzoru kovových matric na lisování gramofonové desky s Gottwaldovými projevy, ještě uvidíme. Omílání útržků ze Saturnina, cizí citáty vydávané za vlastní bonmoty nebo cajdáky od  Hůlky a Davidova Poupata ve Španělském sále jsou totiž  vším, co lze až doposud registrovat z prezidentova kulturního vyžití. Neomlouvá  tu ani prezidentův chorobopis, cesta do Pekingu je jistě náročnější než pět kilometrů do Národního divadla. Výjimka přesto existuje: sovětské a čínské filmové trháky či Kalinka od Alexandrovců  jedou v Lánech zaručeně obden.

Pro které umělce má Zeman přesto slabost a proč, je přitom nasnadě. Fosílie normalizačního filmu a televize, které byly diváckými ikonami za Husáka a jejichž životní metou byl „zasloužilý umělec“, vracejí Zemanovy voliče do idealizovaného mládí a seriálů, kde byl největším vzrůšem nesplněný plán ve špuntárně nebo  avantýra za pultem. Že se dnes znovu vyhoupl z „Velkého sedla“ do přízně Hradu třeba uvědomělý hrázný Sikyta alias Ivan Vyskočil, není náhoda. Sprostota a arogance, které obrážejí  poslední zapšklá desetiletí herce bez slávy a většího zájmu veřejnosti a se kterými teď Vyskočil častuje Zemanovy a Babišovy odpůrce, je  zjevnou splátkou Hradu za jeho zmrtvýchvstání.

Patolízalství tu nebere konce. „Tady nás oblbuje také jeden zrzek a ze všech jeho akcí je víc než jasné, že je také někým dobře placený a někým nasazený! Někým, komu vadí, že se tu máme celkem fajn, chceme si rozhodovat sami o sobě a pan prezident i premiér Babiš jsou s námi zajedno… Už jsem zažil, že ti mladí bývají hodně voprsklý, ale co si vůbec tenhle strup o sobě myslí?“ útočí Vyskočil  v proruských Parlamentních listech na organizátora Milionu chvilek pro demokracii  Mikuláše Mináře.

Tupé narážky na vzhled přitom nedělá  všude, Klause mladšího má naopak za geroje „Přebral jsem od pana Zdeňka Ondráčka výraz ,demožumpa‘, jak označil takzvaný ‚demokratický blok‘. Má plnou pravdu,  demožumpa se definitivně odkopala,“ nadbíhá už zase  komunistům. „Co má co nějaká bába, co vypadá jako ony neblaze proslulé frontové bojovnice z dob socíku, řvát panu Babišovi, který na rozdíl od ní něco dokázal, z třiceti centimetrů do obličeje: ‚My vás tady nechceme!?“ rád  ovšem poslouží i Babišovi.

Co nejblíž ke „korytu“ ale nechce být jen Vyskočil. Také někdejší redaktoři  Československé televize dnes uvádějí prezidentovy exhibice na poplatných ekonomických fórech nebo na návsích v lokalitách s jeho voliči. Jak si „naběhnout na vidle“, ukázal v této souvislosti  Zemanův mluvčí Ovčáček, který dnešní  Českou televizi paradoxně ostouzí jako normalizační  Zelenkovu ČST.  Že na moderování veřejných akcí jeho šéfa Hrad najímá právě normalizační hvězdy ze Zelenkovy ČST, je jen typickou ukázkou Ovčáčkovy neprofesionality a pokrytectví.

„Ve zprávě předsednictva ÚV KSČ v úvodu dnešních Televizních novin jsme vás informovali o stanovisku k pokusu o novou provokační podpisovou akci některých nezákonných skupin,“ bouřil z obrazovky proti Několika větám ještě v červnu 1989 uvědomělý redaktor ČST Jiří Vaníček. Dnes jsou se Zemanem jedna ruka: servilně moderuje prezidentovy monology na Žofínském fóru. Pozadu nezůstává ani další hvězda normalizační ČST v angažmá prezidenta. Před měsícem moderoval setkání Zemana s jeho voliči někdejší „sporťák“  Československé televize Štěpán Škorpil. Hradní strategie skrze organizátory zpochybňovat statisícové demonstrace Milionu chvilek pro demokracii se tentokráte ukázala i v Humpolci. „Co říkáte tomu, že dva z těch tří vedoucích mladých funkcionářů budou kněží? V dnešní době, kdy je Česká republiky ateisticky nasměrovaná, toto vedou dva borci, kteří se budou živit jako kněží!“ podlézal Škorpil Zemanovi.

Bolševických metod se neštítí i jinde.„Vy jste ostuda a hanba,“ urážel na Zemanově mítinku v Havlíčkově Brodě protestující ženu s červenou kartou. „Dejte najevo svůj názor!“ heftoval proti ní Škorpil prezidentovy příznivce. „Krávo, drž hubu! Skoč do Sázavy, ty strašidlo! Jdi do p*dele, špíno,“ uposlechl  dav.  „Ty couro!“ křičel pak na ženu dokonce i desetiletý školák.

„Ať žije pan prezident!“ lámal se nad gratulací z Hradu dojetím Karel Gott. Stejný výkřik ovšem neslyšíme v jeho kariéře poprvé. Zemanova hvězdná pěchota je věrným obrazem svého generála, bez zásad a bez morálky. Agresivní, zapšklá, sprostá a mstivá. A když je třeba, i surová. Staří vojáci nové normalizace…

Revue Forum Banner
Zdeněk Šarapatka
Zdeněk Šarapatka
Komentátor Svobodného fóra
Další články autora