Zemanova lež, že kníže Václav kolaboroval s Němci, navazuje na komunistickou ideologii

Český prezident Miloš Zeman považuje svatého knížete Václava za kolaboranta s Němci. Je to naprosto nehorázný nesmysl a účelová lež, kterou používají u nás všichni služebníci Ruska a Sovětského svazu. Je to lež, kterou dlouho šířili komunisté, kterým se kníže Václav nehodil do krámu. Podívejme se, jaká jsou fakta.

Výtka vůči Václavovi, že se poddal Němcům a zavedl tak tradici naší podřízenosti, je naprosto nesmyslná a neodpovídá historické skutečnosti. Nic takového, jako je dnes Německo, tehdy neexistovalo. Václav mu tedy nemohl sloužit. Václav naopak přispěl ke zrovnoprávnění Čechů s ostatními kmeny, vévodstvími a vznikajícími národy v rámci celého tohoto latinského světa. Emancipace Čechů, jejich kulturní i politické zrovnoprávnění a postupné odstraňování divošských praktik, mezi něž patřil i obchod s otroky, to je konkrétní a praktický přínos křesťanství v Čechách, o jehož rozvoj se Václav zasloužil.

Josef Pekař příhodně říká, že svatý Václav obdaroval svůj národ nejen tím, jak žil a vládl. Obdaroval ho i svojí smrtí a zejména svým posmrtným životem. Jakožto všeobecně uznávaný světec vtiskl vládnoucímu českému rodu a později české koruně posvátnou dimenzi, která sloužila jako legitimace státní moci. Václav je dědicem české země, je zde mystickým věčným panovníkem. Svůj věčný trůn obdržel v myslích celých generací díky své mučednické smrti.

Dne 28. září 935 ráno před jitřní mší byl kníže Václav na akropoli boleslavského hradiště zavražděn. Do dvora nad Labem byl pozván zákeřně svým bratrem Boleslavem, strávil s ním večer, seděl vedle něj během hostiny. Brzy ráno však mezi bratry vypukl spor a Boleslav napadl Václava s mečem v ruce. Václav se běžel skrýt do kostela Kosmy a Damiána, u zavřených dveří jej však napadli Boleslavovi družiníci Hněvsa, Česta a Tiro. Dveře byly zjevně zamčeny schválně, vražda byla tedy plánovaná.

Je jasné, že motivem Boleslavovy bratrovraždy byla touha po moci. Václav nemohl svými aktivitami vzbuzovat jen úctu, proti jeho moci se srotilo více sil pod Boleslavovým vedením. Z pozdějších ohlasů se dovídáme, že mu nepřátelé vyčítali kněžské způsoby. Je těžké hovořit přímo o protežování církve, neboť ta v té době ještě na českém území nemohla mít tak velkou moc. Nicméně Václav se snažil o hmotné zabezpečení kněží a nemohl to činit jinak než prostřednictvím daní. Jestli přebíral ze západního kulturního okruhu záporný vztah k zotročování křesťanů, tak zřejmě někomu kazil i obchod. A když ochotně vybíral stříbro a krávy pro tribut, který někteří jeho předkové platili jen liknavě, tak si také u části velmožů nepolepšil. Jeho evropské vztahy na druhou stranu přiváděly do země nové vzdělané kněze a s nimi i nejrůznější novoty.

Značná část obyvatelstva české kotliny ještě věřila na duchy sídlící v každém kmeni a na víly u pramenů a tůní. Duchové bydleli na křižovatkách cest a pod každým prahem. Celý svět byl pro staré Slovany plný tajemných nadpozemských bytostí, zlých i dobrých, a kdo s nimi vstupoval v kontakt, byl podle nových křesťanských měřítek modloslužebníkem. A to vzbuzovalo rozsáhlé konflikty.

Státní převrat, který uspořádal Boleslav, byl neobyčejně krutý a vyznačoval se masovými vraždami. Kousek od tajemného kostela svatého Petra na Budči byl při průzkumu objeven hromadný hrob, v němž jsou doslova naházeny ostatky zhruba padesáti, možná šedesáti bojovníků, jimž byly usekány hlavy i údy. Stáří ostatků odpovídá první polovině desátého století a lze se domnívat, že na Budči, která byla těsně spojena s Václavovým mládím, proběhla brutální hromadná poprava jeho přívrženců.

Zpráva o tomto puči se nesla v prostoru i v čase. Zaznamenali ji jak slovanští kněží v legendě psané staroslověnským jazykem, tak i bavorští vzdělanci v latině a brzy po nich legendisté na území Itálie. O českém knížeti psal rozsáhle biskup Gumpold z Mantovy, a dokonce také legendista Vavřinec ve slavném klášteře Montecassino, pozdější arcibiskup v Amalfi. Zvěst o dobrém křesťanském panovníkovi, který byl brutálně zabit vlastním bratrem, se roznesla po celém křesťanském světě a zjednala vážnost českému knížectví.

Vyplývalo z ní hned několik dobrých zpráv:

1. Rodina křesťanských kmenů byla rozmnožena o Čechy.
2. České knížectví má přátelské vztahy s nejmocnějším panovníkem latinského světa.
3. V tomto knížectví žijí lidé, kteří čtou knihy a šíří dále víru i vzdělání.
4. Dynastie Přemyslovců je posvěcena mučedníkem, o jehož svatosti nejsou pochybnosti.
5. Zem, která dala církvi tak vznešeného světce, je posvěcena jeho krví, spočinula na ní Boží milost.

Toto je začátek slávy Čech. Je to kredit, který byl tolikrát promrhán, ale vždy znovu narostl. Přeložme si to všechno do dnešního jazyka: Když tato země pěstuje a šíří univerzální pozitivní principy, které jsou spojeny se západní kulturou, tak roste a prosperuje. Když tyto principy zrazuje, tak upadá.

Svatý Václav je zakladatelem i symbolem této myšlenky.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner