Normální člověk si musí položit otázku, proč to všechno Miloš Zeman dělá zrovna takhle? A proč nechává tak pofiderní figurku, jakou je mluvčí Ovčáček, takhle řádit?

Ovčáčkovo chrlení tweetů na účtu, který byl až po dlouhé době vzdor svému názvu označen za soukromý, se zcela vymyká činnosti jakéhokoli jiného člověka, který je nějak činný v naší politice.

Připomíná to spíše Trumpa, ovšem Trump v sobě spojuje úřad i (neformálního) mluvčího. Být šéfem světové velmoci mu také už jen z časových důvodů znemožňuje, aby to dělal pořád.

Ani Tomio Okamura, pro kterého je třeba Facebook významným nástrojem komunikace, nemá takovou frekvenci.

Je snad možné, že by Zeman nevěděl, že Ovčáček není intelektuálně a všeobecně lidsky kompetentní vystupovat nejen jako mluvčí, ale nemá zřejmě ani vlastnosti potřebné pro státního úředníka v jiné funkci?

Zeman to pochopitelně vědět musí. Jeho duševní rozpoložení se sice stále zhoršuje, ale přesto pokračuje ve stylu, který mu byl vlastní vždycky. Už od doby své kampaně v 90. letech, která ho nakonec přivedla k funkci premiéra, používá jako techniku brutální urážku a ponížení soupeře. Václav Klaus to dělal také, ovšem pomocí jiného slovníku. Smyslem je jednak protivníka vykolejit, jednak uspokojit svou vnitřní psychickou potřebu.

Role Ovčáčka je velmi výhodná v tom, že Ovčáček sice rozhodně není geniální, ale je zcela kongeniální, ovšem ve smyslu, jako je boxerská rukavice kongeniální s boxerem. Je jen nástrojem.

Protože Zeman nenávidí intelektuály, povýšil někoho, kdo intelektuál není a nikdy nebude. Toho pak nechá urážet politiky, akademiky, novináře a polovinu občanů, kteří nesdílejí Zemanovy názory. Nevzdělaný Ovčáček peskuje intelektuály, což je pro ně samozřejmě hořké, protože mluvčí je něco jako obtížný komár. Je nicotný, ale otravný a je skoro nemožné ho ignorovat. Proti novinářům často známých jmen postavil Zeman podružnou figuru z Haló novin.

Ovčáček nekoná svou práci, za kterou je občany placen, protože s novináři nekomunikuje, ale vysmívá se jim. Že vyjadřuje nejen svoje, ale i Zemanovo myšlení, je pravděpodobné, protože kdyby tomu bylo v zásadě jinak, Zeman by se ho okamžitě zbavil. Jako zbraň hromadného ničení funguje skvěle, ovšem není to žádná sofistikovaná střela, nýbrž lejnomet jednoduché konstrukce, na kterém se nemá co porouchat. Je vytrvalý a nemůže se porouchat, protože jiných funkcí ani není schopen.

Obě tyto figury spojuje komplex méněcennosti, který je vnitřním problémem spíše u Zemana, protože ten k němu nemá v prvním plánu žádný objektivní důvod. Zastával několik nejvyšších funkcí v zemi a dosáhl svého, ale chybí mu uznání od těch, kteří jsou ve skutečnosti pro něj referenční skupinou – intelektuálů.

Ve skutečnosti Zeman mýtickou pražskou kavárnu respektuje, bere ji vážně, ale není schopen ji přesvědčit o své velikosti. Nenajde se ani jedna významná osobnost, která by ho docenila a Zeman dobře ví, že jeho biografie budou psát tito lidé a patřičně si to užijí. On pomine, ale oni nepominou. Zeman nezapomíná a mstí se, ovšem odpůrci ho přežijí, protože jsou skupina a ta fyzické smrti tak snadno nepodléhá. Ani největší likvidátoři historie nebyli, pokud jde o likvidaci historické paměti, úspěšní. Technicky to ani není možné, protože můžete hodně lidí pověsit, umlčet, vyhnat, uplatit, ale vždycky zbude někdo, u koho se to nepovede.

Velká frustrace z tohoto neúspěchu vede k agresi, které jsme svědky.

Bylo by zajímavé zjistit, jestli má Zeman něco jako vkus, míněno ve smyslu aspoň trochu dobrého vkusu. Ze signálů, které vysílá, nic takového poznat nemůžeme. V tom se podobá Babišovi. Klaus aspoň vykazoval nějaké známky snoba a jeho dvořanstvo, jakkoli příšerné, nepůsobilo jako postavy z normalizačního seriálu Okres na severu. U Zemana všechno, oblékání, jídelníček, způsob mluvy, osoby, které vyznamenává, připomíná nějaký plesnivý materiál objevený ve skladu nějaké „složky“ Národní fronty z doby 70. a 80. let. Ani se nedivíme, že poslední osoba, která se tomuto stylu vymykala, totiž obřadník Forejt, musela zmizet ze scény.

Zemanovo plebejství dosáhlo stupně, který nemůže být výsledkem předstírání a nějaké strategické úvahy. Zeman se nesnaží vypadat jako zemanovec, on jím je. A naříkat nad tím, že Ovčáček řádí jako černá ruka a mělo by to snad mít nějakou rozumnou míru, je zbytečné. Ten je přesně tam, kde má být.

Tedy podle představ svého šéfa.