Jan Kavan a Zdeněk Zbytek, to jsou známá jména. Vždycky se nějak vynoří za zajímavých okolností, pak o nich chvíli neslyšíme a pak se opět objeví.

Tentokrát jsme o nich slyšeli v souvislosti s tím, že Generální inspekce Ministerstva zahraničí se zaměřila na českou ambasádu v Teheránu. Existuje podezření, že se tam obchodovalo se schengenskými vízy. Ve funkci velvyslance skončil Svatopluk Čumba. Ten sám tvrdí, že to s děním kolem víz nemá nic společného, že už měl své odslouženo.

O co jde v případě víz? Zprávu přinesl Deník N, podle kterého Česko-slovensko-íránská obchodní komora, kterou vedou bývalý ministr zahraničí Jan Kavan a podnikatel Zdeněk Zbytek, posílala vybraným lidem pozvání a velvyslanec Čumba jim pak za použití pravomoci udělovat víza přednostně bez běžného úředního postupu víza uděloval. Takto se umožnilo do Evropské unie vycestovat několika stovkám Íránců.

„Pochybil a byly z toho pro pana velvyslance také vyvozeny důsledky. Odsloužil si tam tři roky. Pan velvyslanec nadužíval výjimku pro udělování víz, kterou velvyslanci mají. Nedalo se to přejít,“ sdělil Deníku N vysoce postavený zdroj z ministerstva.

Tak ono se to jistě všechno nějak vyšetří, jenom je zajímavé, kdo všechno se nám tady seskupuje. Tak třeba ona komora, kde Kavan a Zbytek působí, teď chce stát kvůli celé záležitosti žalovat. Provést to má advokát Miroslav Kříženecký, což je bývalý komunistický vojenský prokurátor, v roce 2002 kandidát na prezidenta navržený KSČM. (Členem KSČM se ale po listopadu nestal.)

„Neznám nic lepšího než Marxovu Teorii poznání. My vytrhujeme z jeho díla to negativní. Přitom je tam spousta pozitivních věcí aplikovatelných i dnes. Jsou tam základní struktury a základní kategorie poznání,“ řekl v roce 2003 pro Hospodářské noviny Kříženecký. „Kdybych kritizoval celých 40 let, musel bych plivnout na svůj život. Musel bych říci: My jsme tady všichni dělali jen lumpárny. Proboha živého, žili jsme tu dobu, jinak jsme to neuměli.“

Kříženecký byl také stoupencem amnestie vyhlášené Václavem Klausem.

Zdeněk Zbytek je onen slavný velitel tankové divize v roce 1989, který vystoupil na sjezdu Jednotných zemědělských družstev a pravil: „My, ta dělnická třída, jsme sem dnes v noci přijeli do Prahy sami. Podotýkám autobusy a služebními vozidly. Nikdo nás k tomu z našich nadřízených nevyzýval. Prostě jsme cítili svoji povinnost obránců této vlasti tlumočit naše názory, postoje a stanoviska drtivé většiny příslušníků Československé lidové armády osobně soudruhu Urbánkovi a soudruhu předsedovi vlády Adamcovi.“ Během projevu zemědělci tleskali a volali: „Ať žije KSČ.“

Za kapitalismu se soudruh dělnický šéftankista dal na podnikání. Má firmu Mold Vin Cz, kde oddělení obchodu vedla manželka prezidenta Zemana Ivana Zemanová. Zbytek dostal 21. prosince v Rusku od Ruského biografického institutu ocenění „Člověk roku 2016“ za upevňování vazeb mezi Českem a Ruskem. Před ním už ho dostal Václav Klaus a toho samého roku byli oceněni i Fidel Castro a čínský prezident Si Ťin-pching.

„Je to člověk, který využil svých kontaktů se sovětskými plukovníky a generály, kteří po rozpadu Sovětského svazu také odešli do civilu a začali podnikat. Odtud plyne jeho bohatství,“ řekl o něm bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský. „Takoví lidé, jako je Zbytek, jsou nebezpeční. Mohou nepříznivě ovlivnit naši závislost na ruském trhu.“

Bývalý ministr Zahraničí Zemanovy vlády Jan Kavan je taky pozoruhodná osoba.

Od roku 1969 žil ve Velké Británii, kde studoval. V zemi pak zůstal z hlediska československých úřadů nelegálně. Podílel se na pašování exilové literatury do Československa. V roce 1969 se Kavan jedenatřicetkrát setkal s agenty Státní bezpečnosti. Ta ho ve spisech vedla pod jménem KATO. Městský soud v Praze ovšem 16. ledna 1996 rozhodl, že Jan Kavan nebyl vědomým spolupracovníkem StB a že nevěděl, že se s příslušníky StB stýká. Neplnil prý jejich úkoly a nepodával jim informace formou utajeného styku.

Tak dobře, když to říká soud… Ovšem centrála StB v květnu 1970 sdělila do Londýna agentu Zachystalovi, který byl Kavanovým řídícím důstojníkem, toto: „Pobyt KATO ve Velké Británii je dnes spojován s čs. rozvědkou. Hovoří se o tom na ministerstvu školství a ve studentských kruzích. Jde o jeho totální dekonspiraci a jistě toto není utajeno ani před Angličany. Nemůžeme proto vyloučit, že KATO si zajišťuje vztahy na obě strany.“ StB Kavana podezírala, jestli není dvojitý agent.

„Osobně si je KATO vědom, že jeho zprávy jsou předávány oficiálním místům v ČSSR, a není pochyb o tom, že ví, že je má k dispozici rozvědka, i když se s ním dosud jedná pod krytím MZV,“ píše v březnu 1970 major Státní bezpečnosti Čepelák. Taktéž v březnu píše řídící důstojník Zachystal: „Vyjadřuji svůj osobní názor: KATO si je vědom, že spolupracuje s Bezpečností, snad nezná specifikaci. Plně dodržuje konspirativní styk, předává ústní i písemné informace a rád si vezme i občasnou odměnu.“

Pak se Kavan po roce 1989 vynořil zase doma a vrhl se na politiku.

Byl to ten samý Kavan, kterého se nechtělo Václavu Havlovi v roce 1998 jmenovat ministrem zahraničí Zemanovy vlády. Tehdy Zeman pronesl památná slova, která mu poslední dobou bývají připomínána: „Vycházím z článku 68 ústavy, ústava platí pro každého. Tento článek jasně říká, že prezident jmenuje na návrh ministerského předsedy členy vlády… Z něho jednoznačně vyplývá, že tady se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí.“

Pak se Kavan záhy proslavil tím, že se rok před naším vstupem do NATO ptal generálního tajemníka Aliance Javiera Solany, jestli by bylo možné po případném referendu z NATO opět vystoupit.,

Tak jistě, Kavan má papír, že vědomě nespolupracoval, Zbytek žádné tanky na Prahu nakonec neposlal a jen si tak obchoduje s postsovětskými republikami.

Ale stejně je to hezké, jak všichni ti zvláštní lidé drží při sobě a motají se kolem Miloše Zemana. A ten se zase motá kolem ruské ambasády a prezidenta Putina. Prostě kamarádství je kamarádství.