Příznivci Miloše Zemana v médiích prožívají těžké chvíle. Zatímco prezident trhá rekordy v zahraniční ostudě a doma platí za loutku východního byznysu miliardáře Kellnera, propagovat jej coby svorného státníka s národními zájmy mají den ode dne těžší. S nekonečnými excesy hlavy státu se totiž natolik zužuje akční rádius zdejších šíbrů poplatné žurnalistiky, že by za čas zaujali jen štamgasty Parlamentních listů a Soukupova televizního orloje. S rehabilitací komunistických praktik v nejvyšších patrech moci proto roste poptávka po režimní propagandě ještě v dalších médiích, jejichž tváře prodají za pár kaček i vlastní matku. Jejich úkol zní jasně: kritici proruského prezidenta a premiéra coby capo di tutti capi republiky, nesmí projít! Blahořečit je tam mají ale za bonton.
Zájemci přesto jsou, sloužit politikům u vesla je zjevně sázkou na jistotu a benefitem tučných let. Za obzvlášť odpudivý příklad pak poslouží Babišova úklidová četa v redakcích jeho novin, která premiérovi umetá cestu k politickým čistkám a kriminalizaci obchodních konkurentů. Na charakteru nezáleží. A pokud přece, omluví si jej sebeklamem, že vzdorovat špinavostem oligarchy a kolaboraci hlavy státu je jen póza pražských kavárenských elit. Že se terčem bezpáteřních novinářů stávají právě nezávislá média, která z principu a z podstaty nepodlézají Hradu ani Babišovým miliardám, pro ně bývá i hojivým flastrem na práci bez talentu a mizerné svědomí.
Pověst „šmejdů žurnalistiky“, kteří se snaží překřičet profesní hanbu agresívním slovníkem své politické ikony, je pro řadu novinářů přesto pořád choulostivá. Umlčet ji lží nebo krkolomnými konstrukcemi se jim totiž nedaří hlavně u vzdělanějšího publika, po kterém ale z prestiže touží. Že v prezidentově a premiérově válce proti svobodným médiím účinkují už i bizarní postavy bulváru, samy notně umazané od servility, ale ukazuje na jistou personální nouzi. „Nesdílím tu celonárodní splašenost vůči D1 … Měl jsem tu čest a začíná to být jako v Německu,“ šokoval řidiče v kolonách na D1 v rozhovoru s ministrem dopravy za ANO v internetové XTV třeba novinář Luboš Xaver Veselý. „Ještě před rokem jsem slyšel dennodenně, že pan Putin anektoval Krym a kam se všude chystá. Já už jsem měl sbalený kufr, pane prezidente, nakonec se nic nedělo,“ dělal prozměnu dobře prokremelskému Václavu Klausovi, jako by okupace Krymu byla kdovíjaká bžunda. „Pane prezidente, Vy jste několikrát prohlásil, že celou tu anabázi kolem vydávání pana Babiše a pana Faltýnka k trestnímu stíhání vnímáte jako policejní provokaci. Proč to nezastavíte?“ bil se dokonce jako lev za vládní politiky u Zemana. „Podporu Miloši Zemanovi udělám kdykoliv,“ hlásí teď okázale v Babišově bulváru. Podobnost s normalizačním Křeslem pro hosta, přítulným k bolševické vrchnosti, tu ale nehledejme. Kojzarovy následovníky přináší každá doba.
„Zachoval jsem se snad jako prase?“ ptal se zmíněný novinář řečnicky v titulcích, když unikl záznam jeho neformálního rozhovoru s vrchní žalobkyní Bradáčovou, pořízený bez jejího vědomí už po natáčení jeho pořadu na Frekvenci 1. Nahrávka se pak záhadně objevila (sic!) v Soukupově televizi a způsobila zemětřesení v policii. Minulý čas titulků tu doteď nesedí. Ve výpadech proti svobodným médiím lze ovšem odhalit i bizarnější motivaci než samotnou politiku. Fakt, že hlavně v útocích na Českou televizi a každého, kdo hájí její nezávislost na politické moci včetně autora těchto řádek, najde prezident parťáka zrovna v politickém bulváru, může mít společného jmenovatele i v přízemní pomstychtivosti. Poté, co veřejnoprávní televize zrušila pro divácký nezájem Veselého talk show Café X, má ČT „politicky“na paškále málem obden. Vděk Hradu na sebe nenechává dlouho čekat. „Přišel i předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička… Nechyběl novinář Luboš Xaver Veselý,“ mají hradní trachtaci Zemanových příznivců za peníze občanů pod kontrolou prohradní Parlamentní listy. „Nebyl jsem na Hradě ani v minulých letech, já tam nechodím ani mě nezvou,“ mlží teď marně i nad pozvánkou na recepci ke státnímu svátku republiky, kterou se přitom sám pochlubil na sociálních sítích. Není sám, kdo mocné nehladí proti srsti. Vycestovat s prezidentem či premiérem za exotikou výměnou za vstřícný rozhovor či článek nebo za pár šušní vyrobit z autoritáře domácího mazlíka zkouší v médiích už kdekdo. I kdysi uměřené tituly teď mění kabát podle směru větru, a když zrovna nejde o kšefty se státem, stačí zakleknout na jejich majitele. Stud ale nečekejme. Dělat „nezávislou“ žurnalistiku s pusou plnou ruského kaviáru nebo Babišovy šunky a ještě ukazovat na druhé je jen pro silné žaludky. Zemanovi a Babišovi novináři je mají. Tak zase v říjnu na Hradě! A možná budou i Alexandrovci.
