Prezident Miloš Zeman při nedávné návštěvě Libereckého kraje přiznal, že byl oklamán Ivem Ištvanem a Robertem Šlachtou. Stalo se tak dva a tři čtvrtě roku po noční razii na Úřadu vlády, kdy krátce nato vyslovil Ištvanovi veřejnou podporu. Jeho akce tehdy zneužil pro prosazování vlastních politických cílů. Dnes tvrdí, že mu naletěl.

[ctete]46775[/ctete]

Zeman prohlásil, že od doby, kdy byla Věra Jourová podle rozhodnutí soudu neoprávněně držena ve vazbě v kauze Budišov, chová nedůvěru k účelovým obviněním, která mohou mít politický a ekonomický podtext. V této souvislosti zmínil kauzu vedoucí k pádu vlády.

„Také jsem naletěl. V kauze Nagyová. Tam se veřejně prohlašovalo, že byla odhalena rozsáhlá korupční síť, zabaveny kilogramy zlata. Říkal jsem si, no výborně, konečně policie začíná pracovat na odhalování skutečných korupčníků. Co z toho zbylo? Kabelky. A to je trochu málo.“

V této souvislosti si krátce připomeňme, co se tehdy odehrálo.

Morální podpora Ištvanovi na Hradě

25. června 2013, tedy necelé dva týdny po razii na Úřadu vlády a následné neméně bombastické tiskové konferenci Iva Ištvana a Roberta Šlachty, Zeman pověřil sestavením vlády Jiřího Rusnoka. Bez dohody s parlamentem, ačkoli tehdy neveřejně ujišťoval, že bude v případě demise vlády postupovat standardně. Učinil tak v situaci, kdy měla pravicová koalice k dispozici 101 hlasů.

Ministrem zemědělství se stal Miroslav Toman, jehož rodinný klan sponzoroval Zemanovu prezidentskou kampaň. Tato politická korupce prošla Ištvanem bez povšimnutí. Mimochodem Tomanův otec, bývalý ministr v komunistické vládě, dostal později od Zemana státní vyznamenání.

O měsíc později prezident pozval na Hrad Iva Ištvana a vyslovil mu veřejnou podporu. Tehdy byl kritizován za to, že otevřeně přiznal přímou souvislost policejního zásahu, který vedl k pádu vlády, s politickými změnami, o které usiluje.

Zeman kritiku, že zasahuje do kauzy, odmítal: „Nezasahuji, Ivo Ištvan mě neinformoval a ani podle zákona nemohl informovat o průběhu vyšetřování. Jediným cílem schůzky bylo vyjádření morální podpory prezidenta vrchnímu státnímu zástupci, protože je to poměrně mladý člověk, který ještě někdy neodolá štvanici novinářských blbečků, podlehne těmto lidem a začne propadat depresím.“

7. srpna Zeman vystoupil v Poslanecké sněmovně před hlasováním o důvěře Rusnokově vládě a vyslovil důvody, proč ji ponechá i v případě, kdy důvěru nezíská. Především se odvolával na setkání s Ištvanem: „Byl jsem ujištěn, že toto vyšetřování skončí v řádu několika týdnů a ujišťuji vás, že i kdybyste mě lámali kolem, během těchto několika týdnů žádný druhý pokus nepodniknu.“ Ištvan v té době veřejně prohlašoval, že dojde k odhalení senzace.

Zneužívání ústavy

I tento postup vyvolal negativní reakci. Zemanovi bylo vytýkáno, že je pod Ištvanovým vlivem, a spojování jmenování vlády s vyšetřováním považovali jeho oponenti za skandální.

Ústavní právník Jan Kysela tehdy řekl, že souvislost mezi oběma věcmi nevidí. Hlava státu tím podle něj zneužívá ústavu a obchází poslance. Další ústavní expert Aleš Gerloch prohlásil, že spojovat otázku sestavování vlády s policejním vyšetřováním je diskutabilní a vyčkávat na výsledky nemá smysl.

Prezident Zeman na tyto výhrady nedbal a akci Ištvana a Šlachty využil k převzetí iniciativy s cílem posílení vlivu. Jmenováním své vlády se dostal do střetu s parlamentními stranami a parlamentní demokracií vůbec. Pokračoval v destabilizaci politického systému, která vyústila v nástup oligarchického hnutí ANO. Jeho plány po předčasných volbách sice nevyšly, ale že jsou dnes Zeman s Babišem největšími spojenci, je už jiná etapa politiky.

Co bude s odpovědností?

Pokud dnes Zeman farizejsky přiznává, že Ištvanovi a Šlachtovi naletěl, nezbývá než se ptát, co bude s jejich odpovědností. Jistě není standardní, aby policie a státní zástupci svrhli vládu, vytvořili bez hodnověrných důkazů obrovská očekávání z odhalení obří korupce, a dnes jako výsledek zásahu stovek policistů a desítek domovních prohlídek dopočítávali darovací daň.

Kauza Fajád měla pro reputaci Vojenského zpravodajství mezinárodně nesrovnatelně horší důsledky, než její silně medializované a dosud neprokázané údajné zneužití. S tím rozdílem, že za kauzu Fajád nikdo nenese odpovědnost. A pokud Ištvan označil vyjednávání o „trafikách“ absurdně za korupci, musel by pozavírat polovinu minulé i současné politické garnitury.

Šlachta s Ištvanem však dosud neotřesitelně zůstávají na svých pozicích. Proč také ne? Zasloužili se o nové poměry. Šlachta získal vlivného spojence v Andreji Babišovi, který mu vděčí za expanzi Agrofertu do vlády s mnoha bonusy v podobě státních dotací a veřejných zakázek. Cítí se silný v kramflecích přesto, že jsou jeho blízcí spolupracovníci z ÚOOZ obviněni z korupce a další kriminální činnosti. Po změně v čele městského státního zastupitelství v Praze, které má toto vyšetřování na starosti, dokonce hrozí, že kauza bude zametena pod koberec.

ANO nadbíhá vlivným státním zástupcům

Ištvan, který žádnou ze svých kauz nedotáhl do úspěšného konce, se zatím kárného řízení obávat nemusí. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) to z pochopitelných důvodů neudělá.

V této souvislosti je nutné bedlivě sledovat Pelikánovo počínání, jelikož prosazuje návrh zákona o státním zastupitelství s novým protikorupčním speciálem, který by zůstal mimo jakoukoli kontrolu, a je šitý na míru úzkému okruhu státních zástupců. Chování Babišova hnutí, které nadbíhá některým vlivným justičním a policejním složkám, je velmi problematické. Snad si to už ostatní uvědomují. Podle informací Svobodného fóra nemá Pelikánův návrh v této podobě šanci na úspěch.

Závěrem už ani nepřekvapí, že média, která jinak rozebírají každý více či méně kontroverzní Zemanův výrok, jeho velmi pozdní prozření zcela pominula. Dnes, v nových poměrech budování Babišistánu, se to moc nehodí. Z podílu na tomto stavu se však prezident nevyvlékne, a nezdá se, že by jej to nějak trápilo.

[ctete]48183[/ctete]