Šéf Asociace D–O–L Jan Skalický je nadšencem pro stavbu „Zemanova“ kanálu Dunaj-Odra-Labe. V České televizi vysvětloval, jak je celý podnik úžasný. „Nebude-li stát schopný připravit koridor, tak musí během jednotek let začít budovat něco jiného, co obyvatelstvu zabezpečí vodní komfort. Teď hned. Kanál v sobě spojuje energetiku, dopravu, hospodaření s vodou. Nenajdeme lepší projekt, který by to řešil,“ tvrdí.
Pomůže to prý i Slezsku: „Je to jediná průmyslová oblast nad pět milionů obyvatel v Evropě, tedy včetně polské části, která nemá vodní cestu. Nedají se tam vyrábět nadrozměrné náklady, nedají se dopravovat. Proto je to oblast handicapovaná a proto odtamtud odchází fabriky do Číny.“
Pokud jde o boj se suchem, měli bychom se asi poučit tam, kde o tom něco vědí, například v Izraeli. Tam mají sucha někdy skutečně dost. Zvládají to na úrovni i bez kanálu. Nemůžeme samozřejmě z pochopitelných důvodů využít jejich zkušenosti s odsolováním mořské vody, ale kvůli nouzi o vodu se Izraelci naučili kapkovému zavlažování a využívají hospodárně dešťovou vodu. Pro nás je podstatné udržet vodu v krajině, čemuž napomáhají zdravé lesy. Měly by se snížit plochy nevhodně obdělávané zemědělské půdy, která vodu zadržuje špatně.
Projekt by podle studie proveditelnosti ministerstva dopravy stál přes 585 miliard korun. Můžeme se ptát, kdy naposled nějaká mohutná stavba dodržela předpokládaný rozpočet a termíny na její dokončení.
Existuje tu riziko zničení toho, co tu zbylo z přirozených ekosystémů střední Evropy. Podle Josefa Sejáka z komise pro životní prostředí Akademie věd studie ministerstva „nemá ani cenu papíru, na kterém byla vytištěna“ a dopady na životní prostředí se v ní podceňují. Škody na ekosystémech podle něj mohou přesáhnout 100 miliard korun.
Nevýhodou rozumného přístupu oproštěného od nadšenectví a magelomanství je, že není tak fotogenický jako vizualizace různých zdymadel a dalších kolosálních staveb.
Představa o tom, že musíme vybudovat tak velký a nákladný projekt, aby se mohly po vodě vozit velké náklady a nekonkurovala nám Čína, je zvláštní. Upřímně řečeno, co je nám jako občanům po tom. Možná by bylo lepší snažit se konkurovat v něčem, kvůli čemu by nebylo nutné překopat tolik hlíny a pokračovat v devastaci krajiny. Za deset nebo dvacet let nemusí firmy možná využívající kanál už vůbec existovat a stavba tady bude dál strašit. Maršál Stalin nechal také hloubit průplavy, po kterých toho pak moc neplulo a velkolepé železnice, po kterých nic nejezdí. Dobře to ale vypadá, na chvíli to na dluh sníží nezaměstnanost (pokud nepřijedou zahraniční stavební dělníci). Poskytuje to příležitost neustále přestřihávat nějaké pásky a poklepávat na základní kameny. Když se to dělá po každých pár metrech, budí to dojem ohromné činorodosti.
Zemanova posedlost kanálem je buď snahou vybudovat si svou pyramidu navždy spojenou s jeho jménem, nebo jde o to, aby se někomu dohodil velký kšeft.
Ředitel ministerského odboru strategie Luděk Sosna odmítl návrh senátorky Jitky Seitlové (KDU-ČSL) , aby studii prověřili zahraniční experti, nebo aby se sepsala nová. Prý to podlem Sosny není třeba: „Nemyslím, si že další studie přinese nějakou novou přidanou hodnotu.“
Důležité je, že u projektu této velikosti, který by zasáhl do života několika generací, musíme zvažovat rizika. Neznámých je tady ale mnoho, ať už jde o životní prostředí a další ekonomický rozvoj země, tak by bylo na místě být maximálně opatrný. Zatím máme problémy se stavbou dálnic, se kterou si umí lépe poradit jinde, čeká nás zásadní strategické rozhodnutí o dostavbě dalších jaderných bloků a to ještě vůbec netušíme, co všechno s ekonomikou, zaměstnaností a sociální oblasti udělá rozvoj průmyslu 4. 0. To se zcela vymyká představivosti průměrných politiků a není to také příliš lákavé předvolební téma, protože se tam mluví o problémech.
Naštěstí čas plyne a největší zastánce tohoto projektu na politické scéně v relativně krátké době odejde, takže peníze na různé studie budeme moci v klidu odepsat. Vyjde to pořád ještě levněji než zatížit celou zemi prapodivným projektem.
