Prezident Miloš Zeman jako svůj hlavní zdroj zpráv používá teletext. Průběžně to opakuje už od roku 2006 v různých rozhovorech a výjimkou nebyl ani výstup v nedělní Partii na Primě. Patrně je jediným prezidentem na světě, který informace čerpá z takového zdroje. A podle toho to bohužel i celé vypadá. Dalo by se hovořit o zkresleném teletextovém vidění světa.
Prezident Miloš Zeman se opět pochlubil něčím, co by už raději nikdo nechtěl slyšet. „Já samozřejmě každý den na teletextu, kde je to publikováno, studuji míru nákazy v jednotlivých zemích,“ řekl v nejnovějším rozhovoru po jeho nedávném zranění ruky.
Teletext v současné době internetu využívá hlavně starší obyvatelstvo, na čemž není nic špatného, v tuzemsku ho stále provozuje například Česká televize. Zobrazuje však velmi stručný přehled nejdůležitějších událostí, často jen dva odstavce značně osekaných novinek bez širšího kontextu. Je to pro hlavu státu dostačující? Podle některých lží a polopravd, kterých se Miloš Zeman v rozhovoru dopustil, spíše ne.
Zeman na některé otázky odpovídal zmateně a sám popřel své výroky – například při reakci na čínského ministra zahraničí, který řekl, že předseda senátu Vystrčil by měl za svoji cestu na Tchaj-wan „zaplatit vysokou cenu“.
„Já bych tomu neříkal výhrůžky, já bych tomu říkal nesouhlas. Pokud Čína vyjádří nesouhlas, je to v pořádku,“ odpověděl moderátorce. Ta se znovu zeptala, zda tedy podle něj skutečně nejde o výhrůžku, načež prezident úplně změnil vyznění své odpovědi a řekl: „Je to samozřejmě výhrůžka. Vždyť jsem vám právě odpověděl.“
Pomineme-li tuto zmatenou odpověď, Zeman skutečně v rozhovoru několikrát neříkal pravdu – otázkou je, zda manipuloval záměrně, nebo jde o jeho teletextové vnímání světa.
Export, import… a není to jedno?
Když se moderátorka Terezie Tománková ptala prezidenta na to, co přinese tchajwanská cesta, odpověděl jednoduše „nic“. Absolutně popírá například fakt, že Tchaj-wan daruje (jen v reakci na Vystrčilovu návštěvu) pět linek na výrobu roušek, které podle odhadů ušetří české ekonomice až 200 milionů eur ročně, tedy přes 5 miliard korun.
Nehledě na další obchodní potenciál za desítky miliard, už nyní jsou investice Tchaj-wanu u nás čtrnáctkrát větší než investice Číny.
„Čína, což se málo ví, je po Německu druhý nejdůležitější obchodní partner České republiky, zatímco Tchaj-wan je na dvacátém třetím místě. Takže Čína, což už udělala teď třeba u Petrofu, jestli jste si toho povšimla, může omezit naše exportéry na čínském trhu. V tomto smyslu je tato návštěva nesporně škodlivá,“ varoval.
Statistiky o vývozu a dovozu za červen 2020 sice na teletextu nejsou, každý si je však může najít na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu. Prezident smíchal dvě nesouvislé věci dohromady. Z čísel je patrné, že Čína je po Německu skutečně na druhém místě, ale jen co se týče dovozu.
Naopak pokud se podíváme na výsledky exportu, tak uvidíme, že Česko vyváží nejvíce do Německa, na Slovensko a do Polska – a Čínská lidová republika je až na 17. místě. Jde o 1,35 % našeho celkového vývozu, takže i kdyby se chtěla mstít, naše ekonomika to nějak ustojí.
Klukovská provokace?
Došlo i na lži. „Pan Vystrčil označil Tchaj-wan za samostatný stát, no tak je to v rozporu s řadou usnesení OSN,“ rozpovídal se Miloš Zeman o Vystrčilově cestě. „Říkejme tomu, že je to urážka svých kolegů, protože on si říká: já jsem někdo víc než vy ostatní.“
Vystrčil na to ve stejném pořadu o hodinu později reagoval. Takovou věc podle svých slov neřekl. A prezident si měl vymýšlet i v případě hlasování, při kterém měli ostatní ústavní činitelé tuto zahraniční cestu údajně zatrhnout.
K tomu podle Vystrčila nikdy nedošlo – návštěvu mu při poradě na Pražském hradě sice nedoporučili, ale nijak o ní nehlasovali. Popřel i to, že by se schůzky k zahraniční politice konaly každého čtvrt roku. „Kdybychom se scházeli po čtvrt roce, tak jsme se měli sejít v červnu,“ řekl Vystrčil.
Prezident si protiřečil také v případě samotného odsouzení cesty. Označil ji za „klukovskou provokaci“, ale úplně pominul fakt, že to byl právě Jaroslav Kubera, který plán odletět na Tchaj-wan v loňském roce vymyslel (a nutno podotknout, že za to sklidil kritiku od čínské diplomacie i Zemana). Ten stejný Kubera, kterého chtěl prezident letos vyznamenat Řádem bílého lva. Klukovská provokace je to tak hlavně ze strany Zemana.
Zmatenost pokračovala i nad známým tématem údajného článku Ferdinanda Peroutky s názvem „Hitler je gentleman“. Už je to takový Zemanův šlágr a ani tentokrát nepřistoupil na možnost, že by článek přece jen nemusel existovat. „Nemám pro to žádné rozumné vysvětlení. Vím, že si Peroutka stěžoval, že některé jeho články z první republiky byly cenzurovány,“ řekl, jenže pak si uvědomil, že kdyby byl text cenzurován, sám by si ho nemohl přečíst.
„Mýlit se samozřejmě může každý člověk, ale představa, že něco čtete, vryje se vám to do paměti a pak vám někdo říká, že jste to nečetl, je natolik absurdní, že v tomto případě omyl nepřichází v úvahu,“ utvrdil nakonec sám sebe.
A takhle je to se vším. Tunelové vidění našeho prezidenta se projevuje v mnoha jeho výrocích. Dalo by se to pojmenovat jako syndrom teletextového vidění světa, ale v jeho případě jde hlavně o prostou ješitnost.
