Prezidentův blízký spolupracovník a podporovatel Zdeněk Zbytek se bude i nadále zasazovat o uzavření možných kontraktů v Íránu. A to i přesto, že Spojené státy zavádí tvrdý sankční režim vůči tomuto státu, neboť jsou přesvědčeny, že Írán stále tajně vyvíjí jadernou zbraň.

Zbytek, bývalý předlistopadový šéf tankové divize ve Slaném, je místopředsedou představenstva Česko-Slovensko-Íránské obchodní komory (ČSIOK). A je přesvědčen, že Česká republika musí využít trh, který se díky americkým sankcím nyní vyklízí.

„Ano, založili jsme v roce 2015 Česko-Slovensko-Íránskou obchodní komoru a jsme tomu rádi, protože díky této komoře se po desítkách let začaly konečně obnovovat korektní česko-slovensko-íránské hospodářské, společenské a i politické vztahy,“ sdělil Zbytek. A dodal: „Americké sankce paradoxně likvidují v náš prospěch pro nás tu nejtěžší konkurenci – americké, anglické firmy, banky atd. A otevírají trh největším a nejsilnějším americkým konkurentům, jako jsou Čína, Rusko, Indie a další velmoci, se kterými má ČR rovněž korektní vztahy.“

Zbytek reagoval svým prohlášením na text, který jsem zveřejnil na svém FB profilu 25. září 2018 a který pak převzal server Forum 24. Text nesl název „Konec byznysu Zemanových lidí v Íránu“ a jen popisoval mezinárodní aspekty reálných a oficiálních kroků USA a Evropské unie k perskému státu.

Tato fakta uvedená v kontextu mezinárodní politiky Zbytka a evidentně i Jana Kavana, exministra zahraničí Zemanovy vlády, rozhořčila. Oba shodně tvrdí, že můj text mohl odradit některé české firmy od zájmu investovat v Íránu. (Tady si dovolím osobní názor: A zřejmě také mohl ohrozit i provize všech, kdo se na těchto kontraktech podílejí.)

Ale zpět k věcné podstatě.

Zbytek i Kavan hlásí, že se žádný konec byznysu v Íránu nechystá. „Ubezpečuji Vás pane redaktore, že čas, který věnujeme obnovení česko-íránských vztahů nepovažujeme vůbec za ztracený či promrhaný, stejně jako jsme v Íránu ani nezbankrotovali ani neztratili žádné peníze a ani nekončíme. Naopak!“ předeslal Zbytek.

Jak si představuje, že by EU – jíž jsme součástí – mohla nakonec obejít americké sankce, to však Zbytek ve svém stanovisku neřešil. Leda že by věděl něco víc – tedy například to, že by ČR chtěla vystoupit z EU, či dokonce z NATO. Pak by se dalo obchodovat s Íránem snáze, i když pořád s velkým rizikem.

(Vystoupení z EU ani NATO si samozřejmě většinová politická scéna v ČR nepřeje. Alespoň to vyplývá z jejích veřejných vystoupení.) 

 „A i kdyby se nám vzhledem k vysokému věku již nic jiného nepodařilo, byli jsme to my v čele s Janem Kavanem, nejlepším diplomatem, kterého ČR kdy měla, ale i díky ministru (průmyslu a obchodu) Janu Mládkovi, místopředsedovi poslanecké sněmovny Vojtěchu Filipovi (KSČM), vedení Svazu průmyslu a obchodu, Hospodářské komory i prezidentu Zemanovi a dalším, kdo stál u zrodu obnovení současných česko-íránských vztahů,“ dodal Zbytek.

Zbytek si libuje, jak poznal při svých cestách Írán. „Již pouhá skutečnost, že jsme díky tomu mohli Írán několikrát navštívit a na vlastní oči poznat Teherán, Tabríz se slavnou Modrou mešitou a unikátním bazarem, a další světově známá historická místa a přesvědčit se, jak žijí Peršané a další národy v zemi, která existovala tisícovky let před vznikem českého království, již to nám stálo za to!“ uvedl Zbytek.

Pozoruhodné (a úsměvné zároveň) je, že své stanovisko mi poslal právě i Jan Kavan, který je předsedou komory ČSIOK. Zřejmě si ale se Zbytkem příliš nesladili noty. 

„Nevím vůbec nic o tom, že by pan prezident a jeho ,hradní parta‘ investovali byť i jen jednu korunu do jakéhokoli íránského projektu. Já s nikým na Hradě nespolupracuji, ale pokud by někdo z KPR dojednával větší obchodní projekty s Iránem, tak bych se to téměř jistě dozvěděl,“ uvedl Kavan.

Reagoval tak na začátek mého původního textu z 25. září, který zněl: „Prezident Miloš Zeman a hlavně celá hradní parta, která obchoduje jeho vliv, má vážný problém. V posledních třech letech investovali peníze a čas do projektů spjatých s Íránem, protože ještě nedávno to díky americko-íránské (bezjaderné) dohodě vypadalo v Persii na zajímavé obchodní příležitosti. Ale teď jim zjevně spadla klec.“

„Ano, jsem předsedou ČSIOK, ale nepatřím mezi prezidentovy poradce nebo spolupracovníky. Mezi ně skutečně patří ing. Zdeněk Zbytek, který není jen ,vedoucím sekce Energetika‘, ale i místopředsedou ČSIOK. To samozřejmě neznamená, že by ČSIOK jakkoliv spolupracovala s ,hradní partou‘,“ uvedl Kavan.

Připomínám, že Zbytek naopak vyzdvihuje ČSIOK a celou plejádu dalších lidí včetně prezidenta Zemana, že se zasadili o obnovení vztahů s Íránem. (Takže zatímco Kavan tvrdí, že s „hradní partou“ ve věci Íránu nespolupracuje, Zdeněk Zbytek si za to „pána Hradu“, tedy Miloše Zemana, velmi cení.)

Ale pojďme dál.

Také Kavan chce, aby se jejich komora i nadále snažila otevřít íránský trh českým firmám.

„Nevím, na jaké odborníky se v článku odvoláváte. Nikoho nejmenujete. Jen konstatujete, že se ,Evropanům může jen těžko podařit své firmy v Iránu udržet‘. Doporučuji Vám se lépe seznámit se současnou realitou. Řada firem se tam stále drží. Úspěšně s Iránem jednají i některé české firmy. ČSIOK neplánuje žádný konec našich aktivit. Naopak rozšiřujeme je nyní i o úspěšnou oblast vzájemné turistiky,“ dodal Kavan.

Podle Kavana je od USA pošetilé celou situaci kolem Íránu podceňovat. „Anebo se dokonce naivně domnívat, že pokud americké sankce přivodí v Íránu bídu, tak lid se vzbouří a nastolí demokracii nebo nějakého novodobého proamerického šáha. To je nesmysl. Pokud by padla současná reformistická vláda prezidenta Rúháního, tak se k moci dostanou nejextrémnější protizápadní síly sdružené kolem generálů Revolučních gard. Pak by se nám mohl zdát i bývalý prezident Ahmadínežád téměř liberálem,“ sdělil Kavan.

Kavanovy politické postřehy jsou samozřejmě zajímavé, ale když se vrátím k podstatě věci, musím konstatovat, že nyní – po vypovězení bezjaderné dohody s Íránem – bude byznys s tímto státem vždy riskantní, těžko proveditelný a hlavně kontraproduktivní. Už vzhledem k tomu, že Írán ohrožuje zájmy Izraele, který je vedle USA jedním z největších spojenců ČR (pokud tedy nepočítám země EU, kam stále patříme a jsme její součástí).

A čistě ekonomicky – tvrdá čísla: 

Ano, je pravda, že bilance obchodu mezi ČR a Íránem od roku 2014 stoupá. Z 35 milionů USD (2014) činil v roce 2017 obrat obchodu ČR-Írán 93 milionů USD.

Avšak vývoz do USA představoval v roce 2017 částku 3,76 miliard USD.

A do Izraele loni putovalo zboží v přepočtu za rekordních více než jednu miliardu USD.

Selským rozumem: Bude někdo seriózní ochoten riskovat pro byznys s Íránem narušení obchodních vztahů s USA nebo Izraelem? V této chvíli a za této „konstelace hvězd“ bych to tipoval snad jen „hradní partu“, ať se do ní počítá kdo chce.

Tuhle blízkovýchodní realitu (ať mi přijde jakkoli nepatřičná) prostě pochopili v Německu i ve Francii. Německý Siemens, který má v Íránu smlouvy v řádech desítek miliard dolarů na dodávky vlaků či elektrárenských technologií, se podle nedávného prohlášení svého finančního ředitele Ralfa Thomase chystá americkým sankcím podřídit. Firma podle něj zatím hodnotí možný dopad Trumpova kroku a čeká, jak se k němu postaví mezinárodní společenství.

Stejně tak francouzský energetický gigant Total zrušil v srpnu 2018 kontrakt na těžbu zemního plynu na poli South Pars na jihu Íránu. Mělo jít o průzkum a následnou těžbu v Perském zálivu společně s místní společností Petropars a čínskou CNPC. Důvodem byla obava francouzské korporace z amerických sankcí, které vůči Íránu vyhlásil prezident Donald Trump. Sankce se totiž týkají nejen přímo Íránu, ale také všech firem, které tam podnikají a investují. Začnou platit v listopadu 2018 a Trump dopředu varoval Evropany, že v tomto neustoupí. Kdo se rozhodne v blízkovýchodní zemi zůstat, musí počítat s problémy v USA. A to zřejmě Total nechce.

Ekonomická diplomacie je nutná a potřebná. Je dobré mít otevřené oči i v případě Íránu. Až to bude možné, bude fajn, když si i tam najdou své místo české výrobky. Zatím je ale třeba jednat uvážlivě. 

Cesta, kterou do Íránu dláždí Zemanovi přátelé, vypadá spíše na politickou aktivitu. Celé to počínání hradní skupiny na mě prostě dělá dojem, jako kdybychom byli satelitem Ruska a plnily nějakou jejich strategii v jejich hře, kterou mocnosti zákonitě kolem Íránu hrají. Starý duch varšavské smlouvy na mě vane i ze slov Zdeňka Zbytka.

„Samozřejmě hrozí i nebezpečí, že USA se pokusí proti Íránu rozpoutat válku. Nebylo by to nic nového a i s takovou možností počítáme. Vždyť historie zná od doby vzniku USA stovky válek a politických převratů, které USA pod pláštíkem prosazování ,americké demokracie‘ rozpoutaly v mnoha zemích světa, jejichž výsledkem jsou desítky milionů mrtvých a desítky a desítky milionů lidí bez střechy nad hlavou – viz dnešní exodus milionů Afričanů do Evropy,“ napsal mi Zdeněk Zbytek.

Jako bych četl Rudé právo někdy v roce 1988…

KDO JE ZDENĚK ZBYTEK:

Koncem osmdesátých let byl velitel 1. tankové divize ČSLA ve Slaném. V letech 1986 až 1988 studoval na Vojenské Akademii Generálního štábu SSSR. 30. září 1991 byl z armády propuštěn.

Hned po odchodu z armády začal podnikat zejména v exportu českého zboží do rusky mluvících zemí – hlavně do Ruska, ale i do Běloruska, Moldávie, na Ukrajinu a v současnosti velmi aktivně i do Kazachstánu. Od roku 1993 provozuje na břehu vltavských Čertových proudů v Loučovicích u Lipna horský hotel Kilián.

Spoluzakládal Stranu práv občanů Zemanovci. Doprovázel prezidenta na jeho zahraničních cestách, včetně konference na Rhodu, kterou pořádá Vladimír Jakunin, bývalý rozvědčík KGB a důvěrník Vladimíra Putina. Ve své firmě Mold Vin zaměstnával před rokem 2013 Zemanovu manželku Ivanu.

V roce 1989 „proslul“ jako zastánce tvrdé linie KSČ, když 1. prosince 1989 na sjezdu rolníků a družstevníků v Praze přišel oznámit, že vojáci bojových pluků stojí za komunistickým vedením země. Žádal také tvrdé potrestání všech, kdo na ulicích během revoluce hanobili prezidenta Gustáva Husáka. 

O několik let později zaujal výrokem: „Rusko je po mé rodné vlasti mému srdci nejbližší…“

V roce 2016 mu Ruský biografický institut udělil cenu „Člověk roku“ za posílení vztahů mezi Ruskem a Českou republikou.

Jaroslav Kmenta