Radost je nejen příjemná emoce, ale také stav naší mysli a úroveň našeho vědomí. Radost je přirozenou reakcí na konkrétní prožitek a má i podobu trvalejší, čímž je pocit štěstí. Radost bývá reakcí na úspěch či zisk. Vyšší úrovní prožívání radosti je čistá láska a pocit sounáležitosti. Radost máme tehdy, když víme, že někdo na nás myslí, že má někdo o nás starost, že nám někdo přeje dobro, že někomu na nás opravdu záleží. A radost je v tom, když někomu uděláme radost.

Dokonalá radost pochází z proměněné bolesti, když se nevzdáme a vzepřeme se smutku a trudnomyslnosti. Radost nám dodává novou pozitivní energii. Zdrojem radosti mohou být vztahy, příroda, umění, víra, ale i pocity vítězství nad sebou samým, a třeba i laskavý ohleduplný humor. Radost přináší teplo domova, pocity bezpečí a možnost vzájemného sdílení osobních prožitků a pocitů. Radost může mít podobu zhmotněných snů, pak může být oslavou života.

Ve smutku má člověk sklony prožívat úporné lpění na něčem a na někom. Chybí mu uvolnění. Ve smutku míváme tendenci žít v minulosti a nedokážeme žít v přítomnosti a těšit se na budoucnost. Smutek odmítá a popírá, podléhá hněvu a vzteku, sebeobviňování, pocitům prázdnoty. Nechce vidět události života jako novou příležitost, neumí děje zpracovávat a přijímat, nedokáže nahrazovat beznaděj novými hodnotami. Smutek staví na hořkosti a vzdává se víry a naděje. Radost není jen protipólem smutku. Oddat se radosti, těšit se ze života i v těžkých nepřejícných časech je blahodárným způsobem bytí. Dodá nám to sílu k překonávání překážek.

Jsou země, kde se nepřipíjí jen na zdraví, ale na život a na radost. Člověk, který se umí radovat ze života, bývá zdravější a odolnější. Je aktivnější a zodpovědnější, je to jeho životní postoj, převládá u něj úsměv nad zakaboněnou myslí a šklebem v obličeji. Nečeká na vnější impulsy štěstí tam někde z venku, vnímá vlastní zdroje radosti intenzivně uvnitř svého já. Není ovládán svým soutěživým sobeckým egem, umí svoji radost předávat jiným a sdílet ji s nimi.

David R. Hawkins, mezinárodně uznávaný psychiatr, filozof, badatel a duchovní učitel, tvrdil, že svět nezměníme tím, že něco říkáme nebo děláme, ale tím, čím jsme se stali. Buďme šiřiteli drobných prožívajících radostí, pomůže to nám i našim blízkým. Lépe pak budeme odolávat atakům vnějšího zla, hněvu a smutku. Nebojme se mít rádi sebe samého. Žít v radosti pak lze i v těžkých časech.