Ruští vojáci. Ilustrační foto FOTO: Ministerstvo obrany Ruské federace
FOTO: Ministerstvo obrany Ruské federace
Ruský voják Vladimir Podkovyrkin podle svých slov nikdy nesouhlasil s tím, aby ho ruské úřady poslaly do války. Dlouhodobě požadoval, aby byl jeho případ vyšetřen a viníci potrestáni. Na Ukrajině byl zraněn a málem nepřežil. Lékaři mu diagnostikovali vážné srdeční choroby a další onemocnění. Přesto na frontě skončil znovu. Krátce před tím, než byl opět vyslán do boje, poslal známým svůj dopis na rozloučenou. Prý ho čekal sebevražedný útok.
Ruský občan, 51letý Vladimir Podkovyrkin z města Sursk v Penzenské oblasti byl odveden v listopadu 2025, popsal projekt Mediazona. Jak muž řekl, prostě ho sebrali když vyšel z domu na ulici, odvezli ho do odvodového centra a tam ho nátlakem a ve stresu donutili podepsat několik prázdných papírů. Prý jde jen o běžnou formalitu kvůli registraci a pak se bude moci zase vrátit domů. Namísto toho ho hned po podpisu poslali ještě s několika dalšími podobnými nešťastníky bojovat na Ukrajinu.
Vladimir s tím podle svých slov nesouhlasil, pomoci se ale nedovolal. Po dvou týdnech výcviku u jednotky ho vyslali do boje. Nikdy před tím nebojoval, ani se neučil střílet. Se spolubojovníkem se prý zakopali na pozicích, ale zasáhl je dron. Jeho partnera zabil a jeho zranil šrapnel na noze. Dva týdny se zraněním přežil na bojišti, než se mu podařilo dosáhnout evakuace.
Následné měsíce strávil po nemocnicích. Podkovyrkin totiž netrpěl jen zmíněným zraněním. Začal pociťovat bolesti na hrudi. Vyšetření v nemocnici ukázala, že má ischemickou chorobu srdeční, anginu pectoris a hypertenzi. Navíc trpěl kvůli nezhojenému žaludečnímu vředu a dalším neduhům.
Nemocný voják požadoval, aby úřady přezkoumaly postup při jeho odvodu do armády. Tvrdil, že proběhl protiprávně, bez provedení jakékoli lékařské prohlídky a bez dalších náležitostí. Označoval své bojové nasazení za únos. Prvotní vyšetřování proběhlo spíše formálně a žádné pochybení neshledalo. Muž ale později obdržel i zprávu o tom, že do vyšetřování jeho případu se pustila také armáda.
Krátce poté, 25. července letošního roku, byl Podkovyrkin zadržen. O tři dny později se mu podařilo zatelefonovat známým, že ho znovu vezou na frontu. Ve čtvrtek 13. srpna měl být vyslán na útočnou misi. Před tím odeslal dopis na rozloučenou, který výše zmíněné stránky přetiskly v kompletním znění:
„Já, Vladimir Podkovyrkin jsem byl poslán do této války pomocí tlaku a podvodu. Nevím, kolik si díky mně vydělali na bonusech lidé, kteří mě sem, nemocného staršího muže, poslali. Ať se ty peníze v jejich rukou obrátí v prach.
Tuto zimu jsem byl zraněn, přežil jsem ve zničeném zákopu, vrátil jsem se a hledal spravedlnost, obrátil jsem se na Vyšetřovací výbor, na státní zastupitelství a na gubernátora.
Chtěl jsem, aby byl někdo potrestán za to, že mě tam protiprávně poslal. Nikdo nebyl potrestán, přestože se o mém případu dozvěděli lidé po celém Rusku a daleko za jeho hranicemi.
Nikdy jsem nesloužil v armádě. Nechci nikoho zabíjet, protože to považuji za hřích. Jsem mírumilovný člověk. Ale v červenci mě znovu násilím odvezli do války.
Trpím ischemickou chorobou srdeční, spojenou s anginou pectoris, arytmií a bolestmi za hrudní kostí; dalekozrakostí; vystřelujícími bolestmi v páteři; a žaludečním vředem, který se nehojí.
Doktor u jednotky, kam mě nejprve vzali, řekl, že jsem v kritickém stavu a musím být okamžitě propuštěn z armády. Nejsem na tom takto jediný. Některé z nás už odnesli v černých pytlích, a to ne kvůli válce: infarkty, mrtvice – na frontě není žádná lékařská pomoc.
Řekli nám, že pro nás nebudou žádné nemocnice – že tady všichni zůstaneme.
Teď nás dvacet sedm, všechny chromé a zlomené shromáždili dohromady a zítra nás posílají zemřít při útoku. Okrskový policisto Bajbekove, hlavo města Sursk a Taťjano Jelizarovová z místní administrativy – odpouštím vám vaše hříchy, které jste spáchali tím, že jste si na nás, obyvatelích Sursku, kteří jsme byli proti naší vůli posláni do války, vydělali své krvavé prémie.
Kupte za ně svým dětem nějaké sladkosti, aby si vzpomněly na naše trpící duše.
Děkuji všem, kdo mi pomáhali zůstat na život a hledat spravedlnost. (…) Stále doufám, že přežiju s pomocí Pána, ve kterého věřím celou svou duší,“ napsal muž ve svém dopisu. Jeho další osudy nejsou známy.